Mimoni

Asi nikdy bych se sám dobrovolně na moderní animák nepodíval, ale hledali jsme kus, co bychom v době covid karantény pustili dětem. A kupodivu přes všechny filmografijní zákonitosti jsem se docela bavil. Předně Mimoni jsou upřímní živelní tvorečci podoby oboustranně popraveného banánu (chtěl jsem napsat plastové Kinder vajíčko, ale holt psát komentáře až po Gilmourovi93 se nevyplácí, přišel na to dřív :-). A světe div se, docela jsme se s dětmi nařachali. Příběh je sice omšelý jako babiččin předválečný vaťák, ale milá hudební čísla a různé legrácky coby úlitba pro dospělé to vynahrazují. A Mimoni jsou prostě roztomilý, škoda, že jsem hodný a spořádaný občan, platící daně, chodící do práce, starající se o své děti a sprostě hovořící jen po shlédnutí mizerného filmu. Kdybych byl Padouch, měl bych slušnou skvadru pomocníků :-) (12.11.2020)

Yellow bullshit. I neznalému divákovi rychle dojde, že jsou tihle žlutí... pišišvoři jen rekvizitami odjinud - a dokud nehráli první housle, všechno fungovalo. Vážně, několikasekundové, maximálně několikaminutové filmečky s touhle verbeží dokázaly patřičně pobavit a pak zase člověka propustit k něčemu smysluplnějšímu. Fatální problém celovečeráku je, že v něm VŠECHNO (mytologie, scénář, jednotlivé gagy) působí jako něco, co někdo vymyslel během dvou minut mezi pátým a šestým pivem. Jinými slovy, celých devadesát minut filmu sice relativně dobře vypadá, gagy jsou dobře provedené (on zase spadl, hahaha... NE!), občas se objeví fajn odkaz či detail... jenže kdybych měl provést výcuc toho nejlepšího, stejně by ho nejspíše trumflo libovolné krátkometrážní video na dané téma. Zkázu dokonává fakt, že se z mimoňů v poslední době stal nesnesitelně profláklý fenomén, jehož zásluhou začínám upřímně nenávidět žlutou barvu a banány. Hrůzostrašně vysoké výdělky tohohle stupidního paskvilu navíc vyhrožují, že není všemu žlutému konec... (01.11.2015)

"A tak se potloukali od padoucha k padouchovi, ale toho pravého ne a ne najít." Cesta za největším padouchem všech dob byla lemována sympaticky žlutým žvatláním, fantastickým ping-pongem a fotbalem zmrzlých Mimoňů, placením zlatou cihlou, pólem na psech či legračním věšením hrdinů na šibenici. Pro mne by to byla klasická tříhvězdová zábava, kdyby Mimoni kromě sportovní stránky nepotěšili i rockovou část mého srdce. To činili jednak hrou na "super mega ukulele" a hlavně poslechem Doors, Who, Beatles nebo Kinks. Tyto šedesátkové pecky mi zkrátka zvedly náladu až ke čtvrté hvězdě. (20.04.2016)

Po prvním a druhém Padouchovi, z čehož druhý už byl projev masochismu, s tím, jak mě neoslovil padouch první, jsem si dala ještě Mimoně, protože když už se na něco vrhneme, jsme důslední. V duchu téhle zarputilosti či patologie, možná zarputilé patologie či patologické zarputilosti jsem v minulosti zaťala zuby i svěrače a dokoukala všechny díly Hobita, tentokrát jsem tedy dala celovečerák o blekotajících křupkách v lacláčích. Mé očekávání bylo po padouších na nule, k plácání cukroví je tenhle film ideální. Skoro mám místy u hodnocení některých uživatelů pocit, že některé vtipy a narážky nepochopili a tím pádem neocenili. Kvůli Vlasům a Beatles netřeba jásat, ale díky snaze o zasazení do dobového kontextu si to nezaslouží ani zatracení filmového pekla, ani doprovod mohutného chrápání znuděného diváka. Nadšený potlesk se však konat také nebude. (19.12.2015)

No, asi tak. Z Já padouch mě bavili právě hlavně Mimoni. Tohle je určitě zábavnější než Já padouch, ale zase na druhou stranu, ti malí roztomilí šmejdi nedokážou táhnout celý film. Trochu mám z toho podobný pocit jako ze druhého filmového Spongeboba, i když tohle bylo mnohem zábavnější a humornější. Jak už je u komedií (i těch rodinných) zvykem, nejkulervoucnější vtípky jsou v začátku (rozjížděcí retrospektiva historií je fakt k popukání), pak to zklidňuje. Mimoni naštěstí ke konci chytají trochu druhý dech (mega ukulele je super). Je to sranda? Je. Je to hlasitá sranda? Tu a tam jo. Budu to chtít vidět znovu? To nevím, protože se obávám, že tohle je přesně případ, který vás baví poprvé, ale napodruhé už to ztrácí význam a zábavnost. Prostě kouzlo neznámého. Jakmile to znáte, už to nebude ono. Vadilo mi na tom něco? Jo. To, že mimoni mluví jakousi španělskou hatmatilkou. To mi přišlo dost podivné a málo zábavné. 3,5* (21.06.2015)