Stockholm

Jako kdyby mně bylo osmnáct, plus mínus, tak jsem to cítila a v myšlenkách se tam párkrát ocitla, když jsem tu dvojku poslouchala. Některé situace byly jak přes kopírák, to postupné oťukávání, nedůvěra, zvědavost.........až, ano až tam. Jen jsem byla trochu zmatená tou poslední čtvrtinou příběhu, kdy jsem měla pocit, že se Rodrigo s Isabel opravdu nemohou dohodnout jak dál a tudíž se to odrazilo i na té dvojici, která začala jednat tak trochu iracionálně a ani prášky mi tentokrát nestačily zcela pochopit následné jednání. Škoda, jinak bych dala jasnou pětku, ještě o tom popřemýšlím....... (21.07.2015)

Tvorbu režiséra Rodrigo Sorogoyena jsem poznal v jednom klubovém Londýnském kině, kde jsem měl možnost vidět jeho zatím poslední film As bestas a ten mě i přes pár výtek určitě dost zaujal. Tak jsem si, na mě ještě docela brzo, vybral další jeho film, abych zjistil, jak moc to tehdy bylo buď štěstí, nebo zážitek ovlivněný prostředím, nebo šťastná náhoda a nebo jsem opravdu narazil na zajímavého a kvalitního režiséra. A po Stockholmu si myslím, že správně je možnost číslo 4. Předem bych upozornil, že je LEPŠÍ O TOM FILMU VŮBEC NIC NEVĚDĚT DOPŘEDU, protože Sorogoyen s tímhle mistrně pracuje a celých cca 50 minut má pečlivě vybudovanou atmosféru právě na postupném poznávání ústředních postav a odhalování toho, co z toho vlastně nakonec vypadne. Já teda dopředu něco věděl, ale i tak mě ta atmosféra dokázala plně pohltit a napjatě jsem čekal, kam se vše vyvine, byť jsem to skutečně tušil. Ale i když si to téma vyspoilerujete či se k němu dovtípíte skrze název (který vám většinu času nejspíš nebude dávat smysl), připravte se, že to o krapet omšelém námětu vypráví naprosto odlišným způsobem, který v sobě má poetiku Linklaterovy Before... série a ve kterém MOŽNÝ SPOILER se hra na kočku a myš zvrtává tak, že kočka je zároveň myší, myš zároveň kočkou a obecně o žádnou hru na kočku a myš vlastně nejde KONEC SPOILERU. Stockholm je ale především zdařilou a skvěle napsanou konverzačkou, která si zařazení mezi psychologické filmy zaslouží, byť by si v tomhle směru zasloužila jít víc do hloubky, protože i přes to, že je vše pochopitelné, stejně závěr působí až moc wtf dojmem. Na Sorogoyenovy další filmy mě to ale nalákalo určitě :-) 4* (12.05.2023)

Konverzační dramata jsou dle mého vrcholem filmařiny. V žádném jiném žánru tolik nezaleží na dobře napsanych dialozích, kvalitních hercích a režisérském citu. Navic koukat na statický záběr konverzace dvou lidí třeba nekolik desítek minut a neusnout u toho je vážně úspěch. Ne pro diváka, ale pro tvůrce. Stockholm je to nejlepší z žánru co jsem zatím měl tu čest vidět. Zprvu klidné romantické drama o svádění přechází nenásilně do závažného problému, který asi každy čeká dle názvu, ale film samotný do toho jde nenápadným způsobem. Speciální plus za soundtrack. (21.12.2015)

Prečo len väčšina žien naletí na pekné, no povrchné rečičky? Keď je chalan po fyzickej stránke k svetu, tak má u žien z polovice vyhrané, stačí už len netrepnúť nejakú hovadinu a žienka časom na to skočí (našťastie nie všetky)... To ale neplatilo pre žienku vo filme. Tá to mala veru dobre premyslené. Film je rozdelený na dve polovice, tmavú a svetlú časť. V tej tmavej ide práve o tie rečičky a vzájomné oťukávanie sa dvoch sympatických mladých ľudí, no a v tej svetlej sa deje všetko to podstatné čo divák od drámy, šmrncnutej kvapkou psychológie, očakáva. Žienka elegantne mužovi dokázala, že je kretén a prečo je kretén. Úplný koniec sa mi už zdal trocha cez čiaru. Na to, aby to takto skončilo sme o postave tej dievčinky vedeli príliš málo. Nemalo to preto žiaden efekt. 70/100 (03.02.2017)

„Muži jsou prasata.“ - Jsme romantici.“ - „Tomuhle říkáš romantika?“ - „Ano. Hledáme lásku úplně všude, nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný.“ - „Takže v nás 2 věříš nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný?“ - „Kdybys jen věděla, jak moc v nás 2 věřím.“ Ale myslí to vážně? Není vše, co řekne, pouhá lež? A co dívka, neskrývá něco? Během společně strávené noci a rána se ti 2 o sobě mohou hodně dozvědět, nebo třeba také skoro nic…Pravda, zpočátku mi mladík, který sršel až nezdravou sebejistotou, příliš sympatický nebyl, ale postupně se to změnilo. Bavilo mě totiž jejich povídání. V jednoduchých dialozích může být síla, pokud mají šťávu a funguje chemie mezi postavami…a to je případ i tohoto filmu. Zároveň se mi líbilo, jak jsem si nemohl být zcela jistý, kam se příběh vyvine. Tím spíš, že ráno „po“ není z „nejromantičtějších“. A pak přijde závěr…po něm vám sice film v hlavě dlouho zůstane, ale o dívce toho víte příliš málo na to, abyste pochopili, proč přesně to udělala. Kvůli tomu „jen“ silné 4*, jinak velká spokojenost. (06.10.2019)