Zet a dvě nuly

Poetika tohoto filmu je opravdu ojedinělá. Průběh filmu je jednoznačně diktován Greenawayovými uměleckými choutkami, které nejlépe charakterizují slova jako labuť, surrealismus, amputace, krokodýl, siamská dvojčata, symetrie nebo doba rozkladu. Příběh, neboli výstižněji základní dějová kostra, ale rozhodně nechybí. Pokud jsme teda ochotni přijmout fakt, že jeho základním námětem je cesta za poznáním, která spočívá ve zkoumání rozkladu těl mrtvých živočichů. Ale hledání dějové linky ve filmu tohoto kalibru se jeví jako naprosto podružná věc ve srovnání s přívaly tvůrčí invence, která se na nás hrne z každého záběru. Z každé scény, z každého záběru raší trsy tak originální bizarnosti, že snad ani není v lidských silách ji najednou vstřebat. Tento film přestavuje jakéhosi pomyslného chameleóna, který při každém našem pohledu změní barvu a ani po několikanásobném zhlédnutí si tak nemůžeme být jisti, co přesně máme čekat – vždy nás překvapí něco nového. Lví podíl na výsledném dojmu má samozřejmě hudba Michaela Nymana, bez které by byl zážitek poloviční. Z výborné tvůrčí konstelace tak vznikl film, který ve svém vyznění nemá konkurenci. (10.04.2009)

Z prostředí symbolizujícího umělou idylu, zologické zahrady, udělal Greenaway něco... trochu... jiného. Velmi zajímavý film, který spíš než příběh plyne jako nějaký sen, kde sice jedna scéna navazuje na druhou, ale ta návaznost je leckdy tak nesoustavná a nadreálná, že příběh prakticky mizí (i když není nikdy nepřítomen) a každá scéna se stává výjevem sama o sobě. (04.08.2013)

Zet a dvě nuly = Z00 = beznohá bohyně Z a její exsiamští amorci (0+0). Je zebra bílé zvíře s černými pruhy nebo černé zvíře s bílými pruhy? Jak rychle se rozloží aligátor? Proč ženským postavám na Vermeerových obrazech nejsou nikdy vidět nohy? Je labuť nelítostným predátorem? Na všechny tyto zdánlivě bizarní otázky naleznete odpovědi ve zdánlivě bizarním Greenawayově opusu, který je tmelen Nymanovými skvělými hudebními motivy. (08.10.2008)

Ach, nevím, co na to říct. Jenom si tak pro sebe můžu napsat pár věcí, kvůli kterým se mi film líbil. Dlouhé statické záběry s dokonalou kompozicí. Pomalý pohyb kamery. Rozklad zachycený time-lapse záznamem. (Chvíli jsem skoro doufala, že dojde i na lidi.) Obraz nesouvisející se zvukem. Celková absurdita. Tak asi tak. Mimochodem, všiml si ještě někdo, že v záběru, kdy Milo vchází do ohrady, je na pozadí svítící ZOO nápis, který se sice tváří jako zrcadlově obrácený, ale ve skutečnosti je Zet napsáno normálně? Vzniká tak velké OOZ (hm, možná to souvisí s ooze, možná ne, kdo ví...) (07.01.2009)

Greenawaye mám hodně rád, ale zhlédnutí tohohle film jsem odkládal dost dlouho, protože mě vůbec nezajímalo jeho téma a spíš se mi hnusilo. Každopádně dnes nadešel den, kdy jsem se na to konečně podíval a kdy konečně můžu říct, že mám za sebou kompletní Greenawayovu filmografii. Nakonec to ale nedopadlo špatně. Většina filmu mi přišla zajímavá, jak filozofováním o smrti, životě a Darwinově teorii (kterou to rozebírá i s tím faktem, že je to jen teorie - ale nechci tím říkat že je špatná a že bych proti ní protestoval, oni na totiž jsou někteří dost hákliví...), tak příběhem o rozdělených siamských dvojčatech, které po letech odloučení spojí láska k jedné stejné ženě, která po bizarní autonehodě postupně přijde o obě nohy. V souvislosti s ní se mi líbila jedna scéna, kde smutně mluví o nevyhnutelné ztrátě druhé nohy, přičemž ta scéna krásně sděluje, jak si člověk má vážit i takové obyčejné věci, jako jsou nohy, protože i o ty člověk může jednou přijít a nic už nebude jako dřív. Kupodivu jsem z toho filmu měl (navzdory zdejším komentářům) většinu filmu spíš pozitivní dojmy. Asi i proto mi do toho ten konec moc neseděl, ale jinak to není špatné a je to i míň morbidní, než jsem se obával, ačkoli timelapsů na rozklad mrtvých zvířat si tu člověk "užije" až až. A o perfektní filmařské stránce, úžasných záběrech (občas i poetických) a skvělé Nymanově hudbě, který je na celém filmu to nejlepší, asi ani nemá smysl se nějak víc rozepisovat. Není to špatné - ale v rámci Greenawayovi tvorby bych to řadil někam doprostřed. Má za sebou i dost lepších filmů třeba Kuchař, zloděj jeho žena a její milenec, Topení po číslech nebo The Falls. 3* (30.01.2021)