Rew thalu rew

Thajský jazyk mi způsobuje ve středním uchu orkán stupně 12 na Beaufourtově stupnici. Ten žvatlozpěv se nedá. Celý film je značně nevyrovnaný, jsou tu pasáže, ve kterých vzývám akční Bohy a prosím je o rezignaci, neb zdejší squadra by je mohla z fleku nahradit, předvádí totiž neuvěřitelný záležitosti (po masakru v autodílně jsou musel dát na pár vteřin stop, abych sebral ze země spodní čelist), aby vzápětí celou předchozí krvavou vybíjenou degradovala bezpečnostními lany a zcela nevěrohodnými momenty (co přežila ta thajka v šatech snad nemohli myslet vážně). Části, ve kterých se značkami od aut nekrájí ruce a větrákem neseká ksicht na dvěstě kousků, se vlečou jak smog nad Pekingem, jsou těžké, oteklé, nudné. A pak tu jsou střílečky, které se snaží napodobit Johna Woo, na začátku mají nápad a spád, v závěru už mi z nich hlava padala předozadním směrem, protože jakmile nastoupí na scénu digitální efekty, je to odpudivější než viscerální tuk Jirky Paroubka. Fakt je to děsnej extrém. Nejspíš nikdy už to nedám znovu, ale minimálně scénu v dílně si přehraju opakovaně, tam muselo zůstat tak 8-9 kaskadérů s trvalými následky... (05.01.2017)

Sice to nemělo být zamýšleno jako komedie, ale já jsem se pořád smál. Tomu ději, který mnohdy postrádal logiku, tomu hloupému chování protivníků, a hlavně těm akčním scénám, při kterých všichni umírají, ale naši hrdinové odchází po svých i po výbuchu atomovky. Na druhou stranu, aspoň mě ten film pobavil. Jiné béčkové akčňáky neumí ani to :) (09.02.2016)

Pokud odečteme "double-masakry" z Indonésie The Raid 1 a 2, je tohle pro mne po nejlepší moderní martial arts řežbě The Protector (2005) ( Tom Yum Goong ) zatím to nejpovedenější co v rámci "martial arts žánru" za přesně těch 10 let vzniklo. Oproti zmíněnému snímku je to mnohem víc brutálnější, krvavější a takový vychytávky a kontaktní figty jsem fakt dlouho neviděl ... chvílemi mě to bolelo za ty stuntmany. Navíc se zde kombinuje i boj s pistolemi, noži a pak naprosto vším, co je po ruce (disky na kola z auta masakr !!) atd. Hlavní je se vykašlat na logiku a neztrácet přehled v návaznosti scén a v postavách. V rámci fightů je to naprostej vrchol. Kdybych to měl brát i v rámci scénáře a vizualu, tak je zde samozřejmě spousta lepších. Jenže já na tyhe kousky koukám prostě hlavně kvůli figtům a tady těch technik a vychytávek bylo tolik moc a neokoukanejch, že mi to hlava absolutně nebrala ... No comment, to se musí vidět ... (01.04.2015)

Poslední, a to doslova, film režiséra a choreografa bojových scén Panna Rittikrai. RIP. Dějově je to absolutní tragédie, kdy jsem až do konce filmu nezjistil, o co v něm vlastně jde. Ale co se soubojů týče, je to hodně slušné. Dan Chupong si dává většinu fightů s neskutečným přehledem a kupí se za ním slušná dávka mrtvol. Akorát ke konci už jsem se poměrně nudil, navíc filmu chyběl nějaký finální souboj. (11.08.2016)

Panna Rittikraie považuji za průměrného režiséra točící průměrné martial arts filmíky ( Tom Yum Goong 2, Ong bak 2,3), ale jeho nejnovější počin považuji snad za jeho nejpovedenější, byť co se týká scénáře i režie se nese film na podobné vlně, ale fighty zde jsou velmi slušné, především mě vyloženě nadchl originální úvod kde 10 chlápků ve skladě provádějí kličky s míčem a přitom se vzájemně srážejí k zemi a dávají si do těla ( How cool was that!) . V průběhu filmu je akce dostatek a je i poměrně rozmanitá a především brutální, šokující a s obstojnou choreografi, ale logika zde však nehraje roli, ve filmu se dějí věci, které popírají veškeré fyzikální zákony( Oceňuji práci kaskadérů), takže se jedná o Asijský úlet, který se dá naštěstí příjemně strávit, ale pár logických kicksů jsem nepřekousl. Vyšší hodnocení si šetřím na Hanumana. 65% Pro příznivce žánru fajn jednohubka. (29.03.2015)