Miluj suseda svojho

Pár filmů s podobným příběhem zaměřujícím se na emoce diváků už bylo natočeno a tak jsem čekal, že mě to moc nechytne. To jsem se však mýlil, opět mě to dostalo. Sice jednu chvíli si říkáte, že je to takový průměrný poklidný filmeček, ale jakmile se to začne více a více věnovat tomu klukovi a Vincentovi (Bill Murray), tak vás to pohltí a se zaujetím koukáte až do konce. Nejsilnější zážitek je proslov Olivera, kdy Vincenta prohlásí za světce. Z mého komentářu jste asi pochopili, že se jedná spíše o drama než komedii a tohle hodně prospělo Melisse McCarthy. Ona dokáže být v dramatu fajn herečka, je to úplně jiná bytost než když hraje v komediích namachrovanou, ječící krávu. (17.01.2017)

Od podobně zaměřených filmů v Miluj souseda svého hlavní postava neprochází příliš velkým vývojem. Je tu opět jeden důchodce, tentokrát válečný veterán Vincent, který má zdánlivě všechno a všechny na háku. Shodou okolností začne dělat babysittera dvanáctiletému Oliverovi, který ho postupně vytrhává z letargie. Nesledujeme ale nějaký zásadní posun od zapšklého starce ke starostlivému "dědečkovi", spíše nám film postupně odkrývá jednotlivé vrstvy Vincentova charakteru - nejdříve ty negativní (alkohol, dluhy, sázení), posléze pozitivní (péče o nemocnou manželku) finálně stvrzené v závěrečné Oliverově školní prezentaci. O to více je pro mě hlavní hrdina uvěřitelnějším a když k tomu připočteme, že jej hraje ženiální Bill Murray, zábavná podívaná je na světě. P.S. Trochu mi vadí, že songy od The National cpou téměř do každého nízkorozpočtového bijáku, naopak hodně potěšila pasáž v baru, kde Vincent trsá na klasiku Somebody to Love od Jefferson Airplane. (09.06.2015)

Hodně, hodně netradiční. Na dnešní poměry v kinech až nepatřičné. Možná už jsem sám tím vším zblbnutý, možná to při vší herecké genialitě vážně bylo vlastně o něčem bez něčeho. Každopádně bych rád na adresu sousedů mých vzkázal, že za prudiče Billa a šlapku Naomi bych je vyměnil dřív, než by mě dokázali znova nasrat a ještě bych je navíc osobně přestěhoval, kam by si sami řekli. (22.01.2015)

Pro dost lidí možná povrchní a prvoplánové a já se jim vůbec nedivím. Vyjma cca první třetiny, která přetéká sarkasmem a nevázaným hedonismem hlavní postavy, je to opravdu po americku dost hrané na city a slzičky, zejména pak ten vygradovaný závěr. Co však u mě osobně hraje silně ve prospěch vyššího hodnocení je, vedle jako vždy skvělého Billa, i celková ne nepříjemně melancholická atmosféra, díky níž se vám film a jeho postavy (samozřejmě, že zejména Vincent) dostanou docela hluboko pod kůži a jen tak na ně nezapomenete. A titulková scéna je vyloženě lahůdkou ... hlavně pro nás, co tak rádi Mr. Zimmermana. (22.11.2014)

Mám totožný názor s POMO a tak u mě film získal jen dvě hvězdičky. -> Nákup laciné holky dětské postýlky: "chtěla bych nějakou krásnou a levnou". Kino se směje. Vtipná parafráze přechází i na samotné zhodnocení filmu. Škoda, Bill je klasik. Asiže jsem se nemohla ubránit porovnání s jinými klasikami, třeba Lepší už to nebude, Cena za něžnost nebo Pán velryb (kde figurují podivínští senioři, co mají svůj svět a je na tom položen scénář). (31.12.2014)