Dívka ze skříně

K tématům jako jsou umírající, mentálně či jinak postižení lidé mám ve filmech obecně velmi obezřetný odstup, protože co si budeme povídat, naprostá většina takto natočených snímků se ať už zcela vědomě nebo bezděky nevyhýbá patosu, citovému vydírání i určitým zažitým klišé, což není zrovna můj oblíbený šálek kávy. Proto jsem ráda, když se jednou za čas objeví snímek, který nejen, že toto všechno svým zpracováním popírá, ale ještě k tomu mu nechybí jistá dávka originality, nadhledu a povznášející fantazie. Odhaduji, že snímek asi nebude pro každého, ne každý ustojí to pomalé tempo a někdo má raději ty prvoplánově hřejivé snímky, ale ty kdo mají zájem mohu ujistit, že ačkoliv se Dívka ze skříně zaobývá smutnějšími stránkami života, rozhodně není depresivní a přestože nehýří emocemi neznamená to, že by ve mne něco nezanechala. Právě naopak. (27.04.2014)

Poláci už nějaký ten pátek dokazují, že ve své domovině mají poměrně silnou základnu filmařských mistrů, kteří dokáží přijít s něčím originálním. Opět a zase se mi to stalo u tohoto filmu, který mi osobně příliš nepřirostl k srdci, ale je na něm vidět velký um hlavně kamery, která z obyčejného paneláku udělala jedno hodně neobyčejné místo. (19.01.2016)

Film jsem viděl při projekci "naslepo", kde v narvanym sále byly první reakce během úvodních titulků vesměs "kurva zase polskej film, do p*če". A překvapivě z kina odešlo nezvykle málo lidí, protože to opravdu bylo koukatelný, docela často i vtipný. Ono v plnym sálu, kde je většina lidí po pár pivech a z jistýho statistickýho hlediska je občas někdo úchyl, docházelo k nečekaným výbuchům smíchu poměrně často. Doma za střízliva bych si to ale asi nepustil. (25.06.2015)

Tady ta chtěná, podbízivá líbivost mě nebaví. Je to laciný, ale jak vidno, diváci na to slyší. Ona je cvok, ale krásná, on je retard, ale úžasně maluje, geniálně hraje na klavír, a když scénarista zavelí, moudře rozpráví. Ne, takhle to fakt nefunguje a z regulérních debilů jejich pečovatelé nevyždímou ani náznak něčeho podobně hodnotného. Prostě to tam není, není z čeho brát, neexistují výkyvy, neexistuje naděje. Filmy, které tvrdí opak, staví na lži. Že vám to nevadí? Mně ano. (04.10.2019)

Film o životě tak, jak přichází a jak statečně ho náš hrdina umí žít, aniž by nás chtěl donutit soucítit za každou cenu, naopak, i přes depresivní atmosféru, nutnost oběti a mizivé vyhlídky na zlepšení situace oplývá optimismem, vcítěním a láskou, protkán fantazií i jemným humorem, v záměrně tlumeném, přirozeném provedení. Další z řady zajímavých polských snímků, které osloví a zároveň nahodí námět k zamyšlení... Snad kdyby si Jacek častěji měnil slipy, dám možná i za čtyři :-) (04.05.2015)