The Frame

David Carranza a Tiffany Mualem hrají sami sebe, ale zároveň sami sebe nehrají. Zápletka srší originalitou, jaká se dnes vidí málokdy, ale přesto nabízí řadu "racionálních" vysvětlení a to i vzdor tomu, že tam jezdí ten divnej chlap na tříkolce. Nicméně s blížícím se závěrem všechny ty očekávané konce vzaly za své a film dostal zase úplně jiný rozměr a tentokrát jsem neměl ani minimální tušení, jak celá tahle melancholická žánrová všehochuť dopadne. Vedle místy až hypnotické režie i hudby zaujmou i neokoukané tváře ústřední dvojice. Pořád si nejsem jistý, jestli jsem v tom měl na konci jasno, ale v čem jasno mám je, že se mi to líbilo. 80% (08.01.2015)

V závěru k mé škodě zbytečně "uhlazené" a k romantickému happy endu inklinující. Romantiku bych ještě přežil protože ústřední hispánská dvojka je děsně sympatická, takže jim to člověk i přeje, ale ve vztahu k what a fuckin fuck rozjezdu zamrzí pokus o explanaci, který se v tomto podání jeví dost polovičatě a v tomto smyslu neuspokojivě. Preferoval bych buď jasnou pointu, nebo totální odstřel typu Nepřítele. I tak si ale jméno Winans značím do bonzbloku a milovníkům WTF snímků doporučuju. 80% (08.03.2015)

Po Inkovi se jedná o další (a na můj vkus poměrně slušný) nevšední film, který pravděpodobně nebude stravitelný pro každého. Kdo zná Winansovu práci, toho nepřekvapí, že si film zahrává s alternativní realitou a propašovává do našeho všedního světa věci, které obyčejní lidé nejsou schopni vnímat nebo vidět. Zkrátka tohle je typ filmu, který lze šmahem odsoudit stejně tak jako vychválit. Film by mohl být kratší a nemusel by obsahovat některé relativně nedůležité obrazy, na druhou stranu v celkovém vyznění se mi líbil. Jedná se mimo jiné o jeden z mála případů, kdy režisér složil pro film vlastní hudbu, která je mezi soundtrackovými fajnšmekry poptávaná. Winans má svůj specifický hudební styl, který se dokonale hodí právě na tuto realitu alternativní fikce. Pokud se někomu tento film nelíbil, doporučuji shlédnout výše zmiňovaný Ink, který je přece jen stravitelnější než Frame. Mimochodem, k oběma filmům jsem se dostal původně kvůli hudbě a v obou případech jsem byl nadmíru spokojen. (19.01.2016)

Život píše seriály aneb dokud nás epizody ne(rozdělí)... Tak nějak bych viděla nekonformní pokus o znepokojující rozebrání reality, který mě svým stylem vedl k podezření na dílo s podpisem Gaspara Noého ještě před duševní poruchou... nakonec má Jamin Winans jen podobný rukopis s citem pro fantastický obraz a úžasný hudební podkres. Kdo stejně, jako já, občas vidívá fakt divný věci (a lidi), nebude mít až takový problém pochopit Winansovu symboliku sdělení, umocněnou dvojicí, na kterou se opravdu dobře dívá a třeba leckoho napadne prolítnout své vlastní, zpackané epizody - pak už jen propustit scénáristu a dopsat si šťastnější konec poslední řady... neplatí pro diváky "Růžovky", ti už svou pravidelnou dávku emocí dostávají, ty skutečné by je mohly i zabít. (30.03.2016)

Už se nejedná o takovou náhlou nečekanou "brain-erection" záležitost jako v případě Ink, proto taky dávám čtyři hvězdy, jinak bych dal sardel. Opravdu vynikakající a genitálně vymyšlený film, který výrazně snižuje až zbytečně dlouhá stopáž (takových 100 minut by bohatě stačilo). A hudba opět nevyslovitelně nádherná, jako v případě Ink. Hodně silný čtyři. (09.01.2015)