Díra u Hanušovic

Sám se sobě divím, když si vzpomenu, co jsem si o tomhle filmu myslel, dokud jsem ho neviděl. Čekal jsem totiž klasický Dejvický divadlo a přitom jsem dostal drsno humor pana Krobota, kterej si do puntíku přesně jede svůj styl v téhle nekomedii. Ona je to totiž spíš tragédie, kterou vystihuje spíš anglický název, než Díra u Hanušovic. Ono totiž ta díra je přesně Nowhere in Moravia. Příběh o (ne)lidech, co (ne)mají emoce a vysloveně (ne)žijí je totiž opravdu spíš k pláči, než k smíchu. Pár dobrých scén tam ale i tak bylo, včetně těch nekonečných záběrů na krásnou krajinu nebo na točenej Šerák od Holby. Každej si v tomhle filmu podle mě něco najde. Jak pozitivního, tak negativního. Nikoho na plno neuspokojí. Každopádně natočené je to skvěle. Škoda jen, že se mi tam ty postavy tak strašně hnusily, což byl účel filmu, přes kterej se mi těžce přecházelo. (31.12.2014)

Jak tvrdí sám Krobot, je tento až mystický kus zasazen do podhůří Jeseníků, dramatického a fotogenického to prostředí, protože diváka tuze láká a Krobota to zřejmě lákalo taky. Bohužel musím konstatovat, že vzletné vyprávění ve stylu Bohouše Hrabala nepřichází a Krobot si obrazně sere do vlastního hnízda. Nejenže poslouchat nucený dialekt, který cedí pražští herci přes pysky, je jak házení skla do popelnice, ale příběh má co do smysluplnosti a zábavnosti asi tolik, jako mistrovství v žehlení kapesníků na přesnost. Nedá vám to naprosto nic. Jen nicneříkající vzorek bezcenného života neznámých nesympatických lidí z nějaké prdele, která by mohla být prakticky kdekoliv, nejen na Jesenicku. A tak z původně zamýšleného regionálního dramatu vzniká jen tupá komedie o buranech z vesnice. 30% (08.11.2021)

Absence celistvého děje, pomalé tempo a povětšinou zcela statická kamera podtrhují minimalismus a banalitu moravské vesnice a odrážejí v sobě klid a loudavý životní styl jejích obyvatel. Miroslavu Krobotovi se podařilo beze zbytku realizovat jeho jasnou vizi, což dokládá jeho tvůrčí a režisérské schopnosti. Nicméně nejde o vizi zrovna dvakrát zábavnou, neboť úspěšné zachycení atmosféry zapadlých koutů Jesenicka prostřednictvím několika fragmentů z osudů svérázných vesničanů nestačí na celovečerní film. Také nečekejte žádnou komediální řachandu. Jde o realistický pohled do mikrosvěta jedné vesničky a zároveň o autorské vyjádření Miroslava Krobota, který si svým prvním vlastním filmem ostudu rozhodně neudělal. Leč jistou míru zklamání zakrýt nelze. (08.07.2014)

Nejprve klady - dobrá kamera, syrové herecké výkony, určitá meditativní nálada. No a to je tak vše. Ano, takhle si herci pražského divadla představují život na severomoravské vesnici v pohraničí. Jak jsem psal už v článku Z díry u Bedřichovic (http://www.blisty.cz/art/73905.html), jde o hodně zjednodušený a jednostranně orientovaný pohled. Moje zkušenosti jsou spíše opačné - vesnice rozkvétají, snaží se podnikat, otevírají nová sportoviště, pražírny kávy, minipivovary, baráky nově nahazují. A lidi jsou tam stejní jako všude - jedni mrchy, druzí průměr, a jiní se snaží chovat slušně. Ale aby vše byl jen výkvět negativních vlastností a žádná postava pozitivní, to se vidí jen v takovýchto filmech. Prostě jen neředěná depka, vše je špatně, vše je na prd, a div, že na vesnicích lidé nepáchají z té bezmoci hromadné sebevraždy. O tomhle ten film bohužel je, o ničem jiném. Možná je to jen nošení pražských depek pražských inťošů do vesnic, ale doufám, že se tímhle zkresleným a jednostranným úhlem pohledu nedají lidi zmást a budou žít v pohodě své životy. Tenhle film je jen typickou ukázkou toho, jak jedna vrstva společnosti je totálně odříznutá od jiné, a jak falešně o tom svědčí. Jo, a btw - mše mají trochu jiné atributy, než jsou ve filmu ukázány (i když zde je jen vždy úvod nebo závěr mše), např. se hned po pozdravu nesedá, stejně jako se hned po knězově rozloučení takhle divně neprchá. (28.12.2014)

49% beru jako důkaz toho že lidé se stále ještě nenaučili akceptovat současnou tvorbu, která k mému úžasu, často není vůbec špatná. Krobot sehnal hooodně kvalitní tým herců a k jeho cti slouží například fakt, že moje otázka těsně před koncem zněla "Není tohle Vilhelmová?". Herci předvádějí milimetrově přesné výkony a hrají postavy tak jak jsou na papíře napsané. 70% (24.09.2015)