Díra u Hanušovic

Pro mojí personu jednoznačně největší zklamání od českého filmu, kterého se mi v uplynulých letech dostalo. Bezduché tlachání postav, u kterých i díky nářečí neslyšíme z 90 % nic jiného než sprostá slova jsem od formátu pana Krobota a jeho dejvických svěřenců v skutku nečekal. Naprosto nehumorné, dějově prázdné, chvílemi i dost nechutné. (26.11.2014)

Sám se sobě divím, když si vzpomenu, co jsem si o tomhle filmu myslel, dokud jsem ho neviděl. Čekal jsem totiž klasický Dejvický divadlo a přitom jsem dostal drsno humor pana Krobota, kterej si do puntíku přesně jede svůj styl v téhle nekomedii. Ona je to totiž spíš tragédie, kterou vystihuje spíš anglický název, než Díra u Hanušovic. Ono totiž ta díra je přesně Nowhere in Moravia. Příběh o (ne)lidech, co (ne)mají emoce a vysloveně (ne)žijí je totiž opravdu spíš k pláči, než k smíchu. Pár dobrých scén tam ale i tak bylo, včetně těch nekonečných záběrů na krásnou krajinu nebo na točenej Šerák od Holby. Každej si v tomhle filmu podle mě něco najde. Jak pozitivního, tak negativního. Nikoho na plno neuspokojí. Každopádně natočené je to skvěle. Škoda jen, že se mi tam ty postavy tak strašně hnusily, což byl účel filmu, přes kterej se mi těžce přecházelo. (31.12.2014)

Čeští intelektuálové, kteří se koncentrují ve městech, procházejí ve vztahu k venkovu obvykle dvěma fázemi. První představuje idealizaci. Důvěrně známé městské prostředí si spojují se všemi myslitelnými neduhy moderní civilizace - konzumismem, egoismem, sebestředností, promiskuitou a celkovou morální degradací. Venkov má být místem, kde dosud funguje komunitní způsob existence, lidé žijí skromně a v harmonickém vztahu s přírodou, oddávají se veřejně prospěšným pracem a uchovávají cenné kulturní tradice minulých pokolení. Tato idealizace bývá ještě silnější, pokud se může opřít o filtrované vzpomínky z dětství, kdy zažívali báječná dobrodružství u příbuzných. Vyjasněme si ještě, co venkov není: satelitní obce v pásmu kolem velkých měst s dobrou dopravní obslužností, kam se stahují ti, kteří si nemohou dovolit drahé městské bydlení. Pokud se intelektuál s realitou venkova seznámí, dostaví se druhá fáze: hluboké rozčarování. Intelektuál je zaskočený chudobou ducha (ti, co od života něco chtějí, míří za vzdělaností jinam), absencí mladé generace, tvrdě pragmatickým až cynickým vztahem k přírodě, setkává se se závistí a touhou po nedostupném konzumu, která mívá smutně groteskní podobu. Chybí tam kulturní stimuly a místo vřelé družnosti převládá uzavřenost a nedůvěra. Miroslav Krobot procházel v době natáčení evidentně druhou fází a výsledek tomu odpovídá. Jako komedie snímek funguje, pokud jste ochotni komediální stránku zredukovat na karikatury venkovských buranů. Nefunguje ale po dramaturgické stránce a navíc se Krobot nepředvedl jako režisér. Jedinou silnou stránkou je herecké obsazení, kdy využívá silné sestavy Dejvického divadla. Dost dobře nechápu ocenění Českých lvů, tohle je snímek, který by se v nominaci vůbec neměl objevit, natožpak sklízet žně. Jako ukázka života na vesnici je to křečovité a přepísklé a člověk se spíš zamýšlí nad tím, jak funguje tamní ekonomika a společnost. V osadě s několika desítkami obyvatel přežívá hospoda? Celkový dojem: 40 %. (11.12.2020)

Poslední dobou u nás vzniká hodně komedií, nebo komediálních dramat jako v tomto případě, které se odehrávají kdesi na venkově. Samo prostředí, kde se toho moc neděje a když už - tak to stojí za to - je v takové oblibě režisérů až mně to začíná nudit. První z těchto filmů byly zajímavé, ale už je toho moc. A tak jsou nám donekonečna předkládány vesničky s nejroztodivnějšími názvy, kde každý obyvatel je co kus to originál a kde se leckdy žije svérázněji, ale volnějším tempem než ve městě..... Divákovi z města se tohle líbí, protože tyhle sondy do životů vesnických lidiček jsou svým způsobem velmi zajímavé, dobrodružné a pro měšťáka směšné. Vesnický lid zase mívá ve filmech toho svého pražáka s chalupou, který je naopak směšný jim s jeho potřebami a vnímáním toho, co je podstatné z jeho pohledu. Ti z venkova leckdy v počínání některých hrdinů poznávají své sousedy, což se jim také líbí... Baví se tedy většinou všichni a nikoho to neuráží díky čemuž jsou tyto filmy oblíbené a hojně točené... A tak tu máme všechny ty Vesničky střediskové, Slunce, sena.., Mistry, Babovřesky atd... Jistě, někdo mně může napadnout, že srovnávat Mistry s Babovřeskama je zvěrstvo. Ano je, ale ten vesnický základ tam prostě je. Krobot umí. Umí vést herce na prknech i z režisérského křesílka. A jdou mu zejména právě podobné příběhy jako byl tento. Příběhy odehrávající se na malém prostoru, s minimem hrdinů u nichž dokonale rozvine jejich vzájemně se prolínající světy. Už to předvedl u filmu Dům a povedlo se mu to. Ale co dál? Je to prostě pořád stejné a je jedno jestli Anču nahradí Maruna a Otíka Olin... A ten hantec, který místy herci zapomínali užívat to neměl šanci okořenit tak dobře, aby to bylo vtipné. Jako komedii bych to nebral. Je to taková smutná a zamyšlená sonda o fiktivní díře u Hanušovic. Divák však tuší, že film věrně a pěknou kamerou zachytil reálie některých částí našeho venkova a že na tom není nic komediálního. Jde z toho hrůza. Tři křížky. * * * (12.12.2014)

Jeden z nejnevděčněji zde ohodnocených skvostů českého filmu. I po několika letech ve mně jeho nálada vyvstává ostře. Existuje minimálně jeden další zasvěcený člověk, s nímž se shodnu, že tenhle film je ryze českou svébytnou obdobou Tarrova Turínského koně, samozřejmě s vlastním způsobem podání, co do vztahu ke každodenní existenci i k existenci "an sich" ve stále bezútěšnějších vnějších podmínkách. (27.03.2019)