Cirkus Bukowsky

V souvislosti s "Cirkusem Bukowsky" se hodně mluví o severské škole televizních kriminálek, ale inspirace v tomto směru je pouze vizuální. Skandinávské, především dánské televizní produkce se vyznačují v prvé řadě komplexně rozvedenými a postupně rozkrývanými vztahy mezi postavami a mnohoznačností jednotlivých figur. Počínaje "Zločinem", jenž svým úspěchem posloužil jako inspirace i šablona pro další tituly jako "Most" či "Ti, co vraždí", můžeme vytyčit několik opakujících se postupů. V prvé řadě je to situování větší části vyprávění do nočních hodin, což seriálu dává onu temnější atmosféru, ale především vyvíjející se vztah dvojice vyšetřovatelů, ženy a muže, přičemž obě postavy dostávají osobní motivace, které je pozvedají nad standardní klišé. V případě "Cirkusu Bukowski" ale ono vztahování se k současným severským kriminálkám vyznívá spíše jako propagační snaha svézt se na mezinárodním trendu. Když ponecháme stranou zdařilé využívání atmosféry nočního velkoměsta, tak se severskými krimi tu jinak žádné souvislosti nenajdeme. Naopak tu příznačně najdeme zcela zjevné stopy naprosto odlišné tradice, a sice drsné školy, nicméně nikoli té klasické americké ze čtyřicátých let, ale naopak ve stylu ikonického "Posledního skauta". Když pomineme zcela přímé citace (probuzení v autě v prvním díle, obliba ve zraňěních nosní přepážky), snahu o stylizaci postav (umolousaný Kuneš svým věčným kouřením a chlastáním i osudovou sveřepostí vyznívá až jako cosplay za Joa Hallenbecka) a samotný koncept (dva různorodí chlapíci ze zcela odlišného prostředí, které spojuje vražda ženy, kterou oba nějakým způsobem znali, jež je vede do vyšších sfér společnosti a navzdory policii) se dědictví Shanea Blacka nese v prvé řadě ve zdejší podobě mužství. Podobně jako "Poslední skaut" také "Cirkus Bukowsky" se tváří hrozně osudově a nihilisticky, ale v jeho základu je naopak ryze optimistická oslava tradičního hrdinství a chlapáctví. Seriál je stejně jako film ódou na machismus v post-feministickém, či v případě českého prostředí (post)chcípáckém světě, který pro dobu, kdy už zdánlivě mají tradiční akční hrdinové odzvoněno a můžou se jen upíjet, ukazuje, že když dojde na lámání chleba, tak "this is a man's world". Čemuž ostatně odpovídá i situování děje do světa mimo tradiční společenské struktury jednak v rovině policisty vyloučeného ze sboru, ale především pak v prostředí světských a cirkusáků, které ještě dýchá příslibem dobrodružství a nevázanosti. V souladu s tím pak v seriálu (stejně jako v Posledním skautovi) jsou všechny ženské postavy zredukované jen na sexuální objekty s různým stupněm dostupnosti či schematické megery (vrcholem schematizace je příznačně zcela nepřítomná a ani nepojmenovaná manželka policejního majora, která mu jen volá s otravnými domácími nesmysly). Ženskou postavu v ranku Sarah Lund či Sagy Norén, ale ani alespoň zdánlivě se schématům vyhýbající Katrine Reis Jensen z "Ti, co vraždí" bychom v této chlapácké extravaganci hledali opravdu stěží. A stejně tak bychom tu nenašli komplexní vztahy postav ani profilaci nad rámec schémat. Byť nutno přinejmenším pochválit žánrový nápad na dramatický oblouk titulního hrdiny, který začíná jako chcípácký intouš, jak vystřižený z "Nestydy" či jiného českého filmu posledního desetiletí, ale díky cirkusu a krimi příběhu v sobě znovu objevuje opravdového chlapa. Navzdory veškeré povrchní umolousanosti, ponurosti a vyhrocenosti v nitru seriálu prostě tepe snaha dát české televizní produkci drsňácké kriminalisty-chlapáky, již mají být protipólem plakátových figurek ala "Major Zeman", ačkoli samy o sobě jsou jen dalším naivním ideálem. Po druhém díle by se sice mohlo vyprávění "Cirkusu Bukowsky" ještě pořád stočit ledasjakým směrem, ale něco mi říká, že i když si možná Bukowského žena nekoupí psa a Kuneš nezatančí jigu, pořád tu bude v jádru skautovské finále, kde naši hrdinové starými dobrými způsoby mimo všechna ta slabošská okleštění byrokratických postupů dají všem povýšeným šupákům nafrak a v cirkusáckém karavanu odjedou do západu slunce. ______ PS: Co do řemeslné stránky formálního zpracování je "Cirkus Bukowsky" projekt na úrovni světového standardu, ale spíše než ho jen díky tomu vyzdvihovat, měl by se opakovaně zdůrazňovat tristní stav větší části domácí tvorby. ______ Update po konci první série: Tuze smutný doklad úrovně nejen české seriálové produkce, ale především zdejší společnosti - v době, kdy špičkami quality TV jsou veskrze feministické seriály jako "Orange Is the New Black" či "Scandal" i dlouho běžící série rozkrývající a podrývající niternou zvrácenost genderových stereotypů či predispozicí jako "Breaking Bad" a "Mad Men", se jako vrchol české seriálové tvorby, který má "směle konkurovat" zahraničí, vydává tato odporně šovinistická óda na machismus. Nejen v tomto ohledu, ale také z hlediska kvalit, či spíše směšné absurdity scénáře vyznívá srovnávání "Cirkusu Bukowsky" se současnou britskou a skandinávskou tvorbou v detektivním žánru (bez rozmyslu přejímaná z PR materiálů seriálu) buďto jako smutná nesoudnost nebo prostě jen nehorázná drzost.  - více v recenzi pro Cinepur (07.11.2013) (menej) (viac)

Cirkus bude !! Musím se přiznat, že ze všech projektů posledních let, které vyvíjelo už nové vedení České televize, jsem se právě na Cirkus Bukowsky těšil nejvíce, cítil jsem, že bych mohl být příjemně překvapen, přičemž nyní mohu s klidným svědomím říct, že má očekávání byla naplněna více než měrou polovičatou, protože Cirkus Bukowsky lze považovat za první skutečný krok z televizních kulis k vpravdě moderní filmařině, ke způsobu vyprávění, jehož nástup jsme kurevsky zaspali, potažmo i k žánru temného thrilleru, který momentálně prostě a jednoduše vládne trhu !! Jistě, lze namítnout, že by diváka jen stěží mohl překvapit příběh jako takový pojednávající o muži štvanci, který znenadání ve vteřině přichází o veškeré jistoty, od práce přes reputaci až po rodinu, přičemž samotný kolotoč, ano, to je to správné a velmi symbolické slovo, špatných zpráv a událostí, které splývají v jednu velkou kocovinu, odstartuje smrt jeho milenky a zároveň studentky Edity !! Zprvu navzdory buldočímu policistovi v podání skvělého Hynka Čermáka, jemuž podobné role prostě neskutečně sedí, posléze společně s ním začne hledat odpovědi !! Nicméně k základní žánrové výbavě přidal scénárista a režisér v jedné osobě Jan Pachl velmi osobitý, poeticky bizarní prvek v podobě omšelého cirkusu, který sice nejednoho diváka zřejmě spíše odradí, a který hrdina s podivným jménem Nestor Bukowsky Pavla Řezníčka zdědí, a navíc režijní jistotu a vyrovnanost, kterou by jeden od debutanta samozřejmě vůbec nečekal.. Některé aspekty této krimisérie však příliš skřípou, aby mohl být severských kriminálek (pře)sycený divák plně spokojen, je však třeba říci, že inspirace právě severskou školou je vlastně pouze zdánlivá, Pachl se zhlédl spíše v té drsné hollywoodské, momentálně velmi in linka kolem korupční mafie v pozadí jinak osobního příběhu mě osobně dost rozčiluje, bez neustálého nadbytečného, byť naštěstí vhodně sarkastického, monologu hlavního hrdiny bych se jistě také obešel, a třeba ve třetí části přicházející dočasné odloučení drsně jiskřivé dvojice, Řezníčkova psance a Čermákova úsporně ironického detektiva, který je nucen podstoupit protialkoholní léčbu, sérii vysloveně podráží nohy, protože kdykoli jsou tito dva spolu, ač na dně, bojujíc vtipem proti diktátu nočních barů a kalných rán s náladou studenější než Londýn a kocovin hlubších než dívčí klíny mě Cirkus Bukowsky nesmírně bavil !! Pachl překvapuje nejen velmi zručnou akcí, překvapivě jednotnou stylizací včetně barev, četným střídáním exteriérů s věčnými stopami deště, ale i nesmírně účinným souladem městské džungle a pouťového kouzla světských včetně maringotky s obrovitou krajtou.. Zaujala mě sociologie prostředí při výpravách po falešných stopách i vytoužená přízračnost série podpořená parádním nevtíravým hudebním motivem Tadeáše Věrčáka, ani casting není příliš za co kritizovat, většina herců byla zvolena velmi dobře, byť všudypřítomné klišé lze vycítit i dík obsazení některých jmen jako Hynek Čermák či Michal Dlouhý, která se již prostě svého charakterového zaškatulkování nezbaví, i když bych jim to opravdu velmi přál.. Sledovat zpustlost tak suše glosovanou, až okouzluje, toho bych se v rámci tuzemské tvorby nenadál, navíc to neskutečné napětí pravé detektivky volající nedočkavě po dalším dílu mluví za vše, a zdá se tak, že generace vzývající vlnu severské krimi se konečně dočkala, ačkoliv ušmudlaný nátěr Cirkusu Bukowsky se nesnaží opisovat, zůstává příjemně až oddaně český, za což patří Janu Pachlovi velká poklona.. Pokud si jeden uvědomí, jaká zvěrstva naše veřejnoprávní televize v posledních letech produkuje a zaštiťuje, zdá se být Cirkus Bukowsky něčím naprosto nečekaným, takovým maličkým zázrakem, za něhož bychom mohli být vděčni.. (12.11.2013) (menej) (viac)