Snílci

Snímek o touze točit filmy, o tom, co dělají filmaři, když právě netočí, o ztraceném čase, o nekonečných rozhovorech, pitkách, společných obědech a večeřích, o každodenní rutině, o procházkách a chození do kina, o stavu zamilovanosti, o stavu osamocení a stavu přátelství a o „vytváření budoucích vzpomínek na ještě nenatočený film". První film talentovaného Jonáse Trueby Ve všech písních se zpívá o mně (2010) byl uveden v rámci festivalu La Película jako pocta francouzské nové vlně. Snílci pak navazují na nezávislou francouzskou produkci šedesátých a sedmdesátých let. A opět nejde o mechanické napodobování, nýbrž využití stylu nízkorozpočtové produkce k zachycení života, tužeb a problémů mladých lidí v současném Španělsku. Snímek získává na autentičnosti také díky velké míře improvizace. Skutečnost, že je snímaný na 16mm kameru, je nostalgickou vzpomínkou na dobu, která nenávratně mizí pod nánosem digitálních technologií. Nostalgické jsou také obrazy mizejícího Madridu a možná i jistého stylu života. (La Película)