Popoluška

Disney je spešl v tom, že vždycky dokáže přinést skvělé animované zpracování nějaké pohádky. Tady tomu není jinak. Film byl na tehdejší dobu jednoduchý, ale chápu kur*a dobře, že ten pes shodil tu kočku z věže a ona se zabila? To jako fakt? Seven hells... Krom toho... ty myši, kočka a pes... to jsem se rovnou mohl koukat na Toma a Jerryho. Mimochodem nikomu asi nevadí, že macecha vypadá jako Gary Oldman ve filmu Drákula a princ se ve filmu objeví až deset minut před koncem a pronese jenom dvě věty... (25.03.2015)

Jako malé dítě jsem viděla celkem dvě klasické animované "disneyovské" pohádky: Sněhurku se sedmi trpaslíky a Popelku s myší partičkou. Obě mě naprosto okouzlily, neboť kreslené filmy jsem v té době bezvýhradně milovala (na rozdíl od filmů loutkových, které se mi naopak z duše protivily - s jedinou čestnou výjimkou tuzemského pětidílného seriálu "Ferda Mravenec" z roku 1960). Tím pádem jsem si oba výše zmíněné počiny postavila na ten nejvyšší možný piedestal, kam nedoplivne žádná žlučovitá znevažující poznámka - a celá léta jsem pečlivě oprašovala dávné vzpomínky, aby snad nebyly znečištěny zarputilou nepřejícností a přízemní zlovolností. Tím pádem jsem se neubránila docela výraznému zklamání, když jsem milou Popelku znovu spatřila na vlastní oči ... s trapným odstupem bratru pětačtyřiceti let. Nemůžu jí upřít hravost a vtip a určitou lehkonohost, nicméně její lavírování mezi vyrovnanou, pozitivně naladěnou a dokonce i zdravě sebevědomou (!) mladou dámou a poslušnou ušlápnutou chudinkou nepůsobí úplně věrohodně, neboť zdravě sebevědomá mladá dáma pohlíží na své despotické nevlastní příbuzenstvo s určitou umírněnou shovívaností, zatímco poslušná ušlápnutá chudinka se nechává bez sebemenšího odporu tyranizovat. Ani princ mě přehnaně neohromil, neboť jeho angažmá při hledání uprchnuvší vyhlídnuté nevěsty je značně diskutabilní. Zvířátka se neúnavně snaží zachraňovat všechno, co zachránit lze, nicméně jejich skopičiny jsou jen nadstavbou, která maličko odvádí pozornost od vlastního chudičkého příběhu. Zkrátka ... na rozdíl od přelomové Sněhurky z roku 1937, která ani v nejmenším nezestárla a v níž každá scéna i každá postava mají svůj význam, Popelku neúprosný čas proměnil v tuctovou rutinní vyprávěnku bez pořádné dramaturgie ... 3,5* (30.01.2018)

Velká klasika, kterou mé oči spatřily až v pozdních čtyři a dvaceti letech. Dřív jsem ji nikdy neviděl, ani jako dítě, a možná je to dost velká škoda, protože by mě v dětství určitě oslovila mnohem víc než v dospělosti a mohl bych na ni vzpomínat s jistou dávkou nostalgie. To ale nic nemění na tom, že Disneyho Popelka je stále moc příjemnou podívanou s nadčasovou animací, srandovními zvířátky a legendárním Gus Gusem. (22.02.2020)

Ač nemám rád tu americkou kýčovitost, tak zde se mi to líbí. Velice atraktivní popelka je utiskovaná macechou a jejími tupými dcerami. Žije ve svém malém chudém světě a sní o vykoupení z domácího otroctví. K udržení dobré nálady jí pomáhají myši a ptáci. Pohádka je krásně nakreslená a písně jsou typické pro 50. léta = kvalitní, zasněné, pomalé alá Patti Page. Je to pohlazení po duši a velice jsem se bavil při vystoupeních zlého kocoura. (01.08.2012)

Nádherná animace, nestárnoucí příběh, ale stejně jako u většiny Disneyovek mi vadí přemíra roztomilých scén se zvířátky, přehnaná dětinskost a hrozně slabá zápletka (princ vůbec nefunguje jako osobnost). Především ale bolí zvířátka, na ty sympatické ptáčky a myšky a pejsky a koníky jsem doslova alergická. (Když Popelka, tak česká - nezáleží na tom, která. Protože dle mého názoru k Popelce patří trocha i té temnoty.) PS: A mé relativně nízké hodnocení je částečně i důsledkem toho, že na tyto pohádky už jsem trochu ve špatném věku. (09.08.2012)