Kniha snů

Greenaway je podivín. Takový snímek rozhodně nemůže natočit normální člověk. A přesto můj význam slova "podivín" není v tomto případě negativní - ale ani pozitivní.. spíš pozidivný. Obsese v kaligrafii za použití lidské pokožky namísto papíru.. umělecké. Obraz v obraze, repetice, rozložení záběrů, rozdílné tempo.. originální asi. Nemůžu však režiséra adorovat. Chvílemi to bylo zábavné či dramatické (v jistém slova smyslu). Jindy zase k unudění. (08.02.2012)

Když Bůh vyrobil první hliněný model člověka, namaloval mu oči, rty a pohlaví. A každému namaloval jeho jméno, aby ho nikdy nezapomněl. Když byl Bůh spokojený se svým výtvorem, vdechl hlíně život svým vlastním podpisem.________ Pillow Book je na Greenawaye hdně netypický film. Ani ne tak tím, že je z poloviny v japonštině, ale tím, že zde nedostane tolik prostoru jeho obvyklý cynismus, ale naopak se většina filmu nese v lyrickém duchu. Film především vzdává hold kráse japonské kaligrafie. Kaligrafie coby prostředku dosažení rozkoše, kde roli papíru zastává lidské tělo. V lepším případě tělo krásné mladé Vivian Wu, v horším tělo krásného (sic!) mladého Ewana McGregora a v nejhorším těla..radši nechtějte vědět. Film je rozhodně velmi originální a stojí za vidění už jen kvůli úžasné koláži za zvuků překrásné francouzské písně Blonde od Guesch Patti přibližně v polovině filmu. (17.08.2005)

Hodně dlouhý a hodně zvláštní film o dívence, jejíž otec byl kaligrafik a psal na nahé tělo. A až bude dívence 28 let, bude kniha snů, kterou kdysi sepsala jedna vznešená královna, přesně tisíc let stará a ona si bude moci psát tu svoji, co všechno v životě za to stojí....a na nahé tělo někoho.... hmmmm....vizuelně velmi zvláštní film, obraz nebo dva v jednom záběru,dějově zapadající, skoro neustále nahý mladinký Mc Gregor a spousta dalších, sloužících jako papír pro napsání její vlastní Knihy snů o 13 kapitolách, jenže ono se to všechno mírně zvrtne....není to podívaná pro všechny typy diváků, někdo v polovině vypne.Ale kaligrafie a poetika je krásná, ale já přesto nemůžu dát víc jak tři hvězdy. (18.04.2013)

Dokud se film věnoval hlavní hrdince a jejímu životnímu příběhu, tak se mi to líbilo, a už vůbec mě překvapilo, že i když to hrozně připomíná styl z Prosperových knih, tohle je natočené úplně jinak. Vlastně to v tu chvíli byly Prosperovy knihy bez prasáren a místo nich tu byla něžnost a erotičnost. Jo, do téhle části se mi ten film líbí. Jenže pak se to hlavní hrdince přestane úplně věnovat a na hlavní postavu nastupuje vydavatel se sklonem k homosexualitě a to jde celé do háje. Nejhorší na tom je, že to jde do háje vizuálně. Kam zmizela ta pěkná hudba, kam zmizela ta experimentálně podaná něžnost? I ta vizuální stránka uvadala. Všechno to nahradili tiché dlouhé nudné záběry na nahé chlapy. A já jen skoro tu zhruba poslední polovinu sledoval, jak to celé jde do háje. Ach jo, a přitom to mohl být druhý nejlepší Greenaway. Stačilo jen, aby se druh polovina držela toho, co měla polovina první... No, co se dá dělat, je to škoda. Mě by se totiž jinak ten film fakt líbil, ale s tou druhou polovinou... To prostě šlo do kelu. 3* (16.03.2019)

Pillow book veľmi pekne ukazuje, že aj príbehová kinematografia je veľmi variabilná a s rozvojom techológií je možné obohatiť film aj inak ako nákladnými efektami. Obraz v obraze, rozparcelovaný obraz, obrázok v hlavnom obraze predznamenávajúci nasledujúcu scénu, popísaný obraz, maličké štvorčeky v rohoch plátna a veľa iných zaujímavostí. Kaligrafický film, kde ústrednú úlohu zohrávajú ľudské telo, maľovanie písmen a láska s dejovo "tradičným" greenawayovským bizarným šokizmom. Voľne zacitujem vetu z knihy Nová filmová historie - "Pillow book je názornou ukážkou toho, ako veľmi jednorozmerné a ploché sú tradičné hollywoodské filmy." A len tak na okraj: Dnes by si Ewan Mc Gregor takúto úlohu asi nestrihol. Väčšinou sa pohybuje nahý, či polonahý, okrem toho rovnocenne súloži ako s mužom tak so ženou. (27.04.2005)