Kniha snů

Tenhle film musel byt skutecne zradlo pro festivalove fajnsmekry. Je to plne kaligrafickeho bodypaintingu a teplych japoncu. Davam Greenawayovi velke plus za vytvoreni originalniho filmu se zajimavym tematem, inovativni rezii a efektivni hudbu. Na druhou stranu me to dost nudilo a ne, skutecne nemam naladu sledovat pero Ewana McGregora, ktere jakoby zde hralo hlavni roli. A ani vsechna ta dalsi pera, ktere hrajou role vedlejsi. 5/10 (08.07.2011)

Hodně dlouhý a hodně zvláštní film o dívence, jejíž otec byl kaligrafik a psal na nahé tělo. A až bude dívence 28 let, bude kniha snů, kterou kdysi sepsala jedna vznešená královna, přesně tisíc let stará a ona si bude moci psát tu svoji, co všechno v životě za to stojí....a na nahé tělo někoho.... hmmmm....vizuelně velmi zvláštní film, obraz nebo dva v jednom záběru,dějově zapadající, skoro neustále nahý mladinký Mc Gregor a spousta dalších, sloužících jako papír pro napsání její vlastní Knihy snů o 13 kapitolách, jenže ono se to všechno mírně zvrtne....není to podívaná pro všechny typy diváků, někdo v polovině vypne.Ale kaligrafie a poetika je krásná, ale já přesto nemůžu dát víc jak tři hvězdy. (18.04.2013)

Tento film se mi vážně velmi těžce hodnotí. Určitě o něm nelze říci, že by byl nevýrazný, ale průměrného diváka rozhodně nezaujme. Při sledování se člověk musí obrnit trpělivostí a neočekávat, že se bude něco dít, ale spíše vnímat jednotlivé obrazy a nechat je na sebe působit. Při hodnocení jsem uvažoval, zda mu dát 2* nebo 4*, odpad či 1* si rozhodně nezaslouží, na 5* zase nejsem fanda uměleckých filmů. Nakonec jsem se rozhodl pro kompromis 3*. Pokud nejste naklonění uměleckým filmům, radím vám vyhnout se tomuto filmu, protože je vážně, vážně dlouhý. Pokud už si ho však pustíte a vydržíte alespoň do poloviny filmu, dodívejte se i na zbytek. (07.09.2010)

Greenawaye buď berte nebo nechte být, ale rukopis má nezaměnitelný, to mu nikdo upřít nemůže. V tomto snímku se inspiroval japonskou kaligrafií, která se prolíná příběhem, udává mu tón a je jeho velice podstatným prvkem. I přes vypjaté emoce, vášnivou lásku a zdrcující nenávist, kaligrafie je to, co přetrvává a dovede být taky vášnivá a nenávistná. Lidské tělo se stává pergamenem příběhů vlastního života. Je to velice stylizované vyprávění, kde je důležité soustředit se na atmosféru i neustálý pocit jemného smutku a pomalého vyšumění. (04.07.2017)

Když Bůh vyrobil první hliněný model člověka, namaloval mu oči, rty a pohlaví. A každému namaloval jeho jméno, aby ho nikdy nezapomněl. Když byl Bůh spokojený se svým výtvorem, vdechl hlíně život svým vlastním podpisem.________ Pillow Book je na Greenawaye hdně netypický film. Ani ne tak tím, že je z poloviny v japonštině, ale tím, že zde nedostane tolik prostoru jeho obvyklý cynismus, ale naopak se většina filmu nese v lyrickém duchu. Film především vzdává hold kráse japonské kaligrafie. Kaligrafie coby prostředku dosažení rozkoše, kde roli papíru zastává lidské tělo. V lepším případě tělo krásné mladé Vivian Wu, v horším tělo krásného (sic!) mladého Ewana McGregora a v nejhorším těla..radši nechtějte vědět. Film je rozhodně velmi originální a stojí za vidění už jen kvůli úžasné koláži za zvuků překrásné francouzské písně Blonde od Guesch Patti přibližně v polovině filmu. (17.08.2005)