10 pravidiel ako zbaliť dievča

Je legrační, jak málo se mluví o tom italském filmu, ze kterého Janák vyšel ke své poslední taškařici. Kdo by ale dnes sledoval italské filmy, že? Tentokrát již nechvalně proslavený režisér necílí na teeny, ale na young adult publikum? Ať už je to jakkoli, pouze vytvořil slepeneček přísad posledních "úspěchů" českého kina. Takže je tu Mirek Donutil a jeho sólo, trochu arogantní, trochu šibalské, vždy ale egoistické. A hlavně Mirek klame tělem a neváhá nahodit novou barvu. Dále je tu další Slovenka, která dle MFD zachraňuje český film, takže Kristína Svarinská a její lokýnky. A od minule byl v inventáři do soundtracku osvědčený Dan Bárta. Co je povinností dneška, je samozřejmě Prachař, taky repríza alternativní figurky v podání Dolanského a neokoukaná tvář Terezy Nvotové (které to lépe sluší za kamerou než před ní). Čili pokud nemáte kolem sebe mládež, která by to ocenila, tak se ani neobtěžujte. Jedině, že byste ocenili scény z knihovny nebo knihkupectví. Ale ani ta Pragensie tu není tak pěkná jako v jiných soudobých trendy filmech. Nakonec, to hlavní, co má nápad, je plakát. (07.05.2018)

"Kdyby mělo balení holek vážně nějaký pravidla, byli by všichni chlapi už dávno bez papírů." řekla mně v letním kině a dvě hodiny nato sežrala číslo 8. Osobně bych řekl, že na něco tak komplikovaného a nepředvídatelného jako je žena platí leda tak pravidlo pokus - omyl a že desatero patří spíš do kostela než na rande, no ale proti gustu žádný dišputát. Takže mi prosím nekecejte ani do toho, že mě tahle hovadina pobavila. Užil jsem si a o tom to tady celé je, ne? (30.07.2015)

NAPROSTÁ SPOKOJENOST. Hned na úvod bych uvedl, že české filmy moc nemusím (především ty nové=> Nestyda, Muži v naději, Román pro muže atd.), ale tento film je, stejně jako Román pro ženy, velmi povedenou komedií. Kromě herců, kteří byli perfektní, bych další klad viděl v hlavní ženské postavě Kristíně Svarinské, která je nejen krásná, ale především neuvěřitelně sympatická. Nakonec bych napsal, že pro mě se jedná o jeden z nejpříjemnějších českých filmů za poslední dobu (bohužel konkurence je dnes příliš malá). V roli Marka jsem se viděl, takže jsem se poprvé v životě zasmál i sám sobě. (08.09.2014)

Jak napsat komentář k filmu, kde mi připadalo všechno špatně? Už jen jméno režiséra Janáka u mě vyvolalo alergickou reakci, ale naštěstí mi to nikdo z druhé strany sluchátka na lince 155 nevěřil. A pak je tu Lexa (já ho jako Rumla doposud neznal) a spolu s ním donjuánský Prachař, dva (mně nesympatičtí) soupeři o jednu pohlednou slovenskou ručku. Ten první by těch pravidel potřeboval o dost víc, protože řekněme si na rovinu, že snílci s takovouhle vizáží rozhodně nemají na růžích ustláno a z druhého, který by naopak neměl mít problém sbalit kteroukoliv kůstku, uděláme amorální svini s mozkem ve slipech, aby se misky vah v boji o přízeň srovnaly. Dokonce jsem se ani moc nezasmál a nepomohlo ani to, že se měl Dolanský tendenci prokouřit až ke mně do obýváku. Dávám dvě hvězdičky a sám sebe se ptám, jestli jsem se fakt nějak nezhulil. Proč ta velkorysost? Nejspíš proto, že jsem taky snílek a věřím, že láska není slepá. A pokud ano, tak to nemá s láskou nic společného .. (09.09.2014)

„O čem se bavíte?“ – „No, o tenise…lžu.“ Od 10 pravidel jsem nečekal absolutně nic, a pokud přece něco, tak nekonečnou trapnost. Jenže film mě mile překvapil, jak svojí pohodovostí, tak tím, že byl kupodivu docela zábavný (nic „hláškoidního“, ale po většinu času jsem se u něho usmíval). Jinak to byla klasická teen (romantická) komedie, která byla předvídatelná od začátku až do konce, přesto jsem hlavnímu hrdinovi fandil, užíval si jeho „souboje“ s rivalem, střelených spolubydlících i otce (přesný Donutil). A upřímně nechápu nadávání na soundtrack, resp. jeho jazykovou stránku (to se jako musí v českém filmu zpívat jen česky a slovensky, aby si to na něco nehrálo?). Za mě to bude průměr. (29.01.2015)