Siedmy kontinent

Fiktivní příběh podle skutečný události, kterej je mnohem pravdivější a skutečnější kritikou kapitalismu než cokoliv od Michaela Moora. Zbožňuju Hanekeho záběry na předměty místo postav. Haneke odmítá nechat diváka ztotožnit se s jakoukoliv postavou nebo jí hodnotit, on totiž dlouho postavy mnohdy zabírá jen tak mimochodem a pouze jejich jednající části, zpravidla končetiny, tím dostává do filmu přímo diváka a dělá z něj postavu samotnou. V poslední části mu pak předkládá možný řešení. Emoční síla a deprese z filmu nevychází kvůli aktu samotnému, ale kvůli pocitu diváka, že Hanekem popisovaný svět je totožný s divákovým. Vztahová nefunkčnost je zachycena skrz neochotu komunikovat. Film je postaven na mozaikovitém stylu, kdy až poslední fáze nám podává vysvětlení k opakujícím se sekvencím a záběrům. (21.01.2011)

Všechno by bylo v pořádku a hezké, kdyby to netrvalo bezmála dvě hodiny. Chápu, že zobrazit nudu a ubíjející jednotvárnost nikam nevedoucího života vyžaduje opakování stále stejných plytkých situací, neboť o tom to koneckonců je. Ale nemuselo by to znamenat, že sokoro celou tuto dobu mají filmaři nudit mně. V tom, aby našli jiné, zajímavější prostředky sdělení, by mělo být jejich umění. Zdá se, alespoň mně, že tomu tak zcela nebylo. (14.11.2010)

Alegória na (ne)obyčajný životný stereotyp. Zatiaľ, čo prvá polovica je práve ten typ zcela obyčajného ťahania deja s pár psychologickými otázkami s realitou každého dňa. Rok po roku to stúpa na grandióznej atmosfére s pocitom, že tu niečo nie je v poriadku. Vždy je to viac a viacej depresívne a svojím sposobom bizardné. Postavy uveriteľné, realistické správanie, Hanekeho výber obyčajných nehercov, len pridáva na autenticite. Záverečná 15 minútovka je už len prechádzka peklom. Záverečný podtitulok mi zasadil fakt obrovský odtlačok do mozgu. Nihilizmus v tej najtvrdšej podobe. (23.08.2014)

Pozor!!!!! SPOILER TÉMĚŘ NA KAŽDÉM KROKU!!! Vzhledem k doživotním následkům na psychice, které mi pravděpodobně tento film způsobil, se zřejmě neubráním spoilerům, proto tento koment nečtěte, máte-li s tím problém. Upozornění: trpíte-li chronickou či akutní depresí,očekávejte, že tento film vám ji zaručeně zhorší, ale vlastně vůbec nebudete vědět proč! Zlatá Hanekeho Pianistka!! Přátelé, tenhle film, to je něco pro opravdové masochisty!! První třetinu filmu jsem se sice nudila k uzoufání, ale pojala jsem to jako lekci němčiny s rakouským dialektem a nostalgickou sondu do života rodiny v předrevoluční době, kdy každý průměrný Čech po Rakušácích pokukoval s hraným despektem, nicméně lehkou závistí ..holt chudší Němci, ale s obchoďákama, žejo. Takže nebojte se u té úmorné nudy, která zdánlivě nemá konce, klidně dočíst knížku, vyvenčit psa, pustit si vaše oblíbené hity nebo dopracovat účetnictví. O nic nepřijdete. Maximálně o dlouhé záběry na to, jak pani chystá snídani. Dlouhý záběr na kukuřičné lupínky..další dlouhý záběr na lžíci, míchající lupínky..další několikaminutové záběry na pani, pána a děcko, jak žvýkají a blbě po sobě pokukují..Nebudu vám nic nalhávat , ničeho výrazněji zajímavějšího se ani do tři čtvrtiny filmu nedočkáte. Jídlo se opakuje často. Budete pořád dokola šílet z nudných detailů, zejména z těch, kde si tvůrce uchylně libuje v záběrech na postavy bez hlav. Detail na ruku…kus svetru...tankování benzínu..už v půlce filmu jsem si velmi vroucně přála, aby otec alespoň tu dceru zneužil. Pak už jsem si přála, aby ji zneužila i matka, otec , bratr a prarodiče, jen aby se konečně něco dělo. Teprve v závěru filmu, kdy fotr dotáhne domů vercajk, který by v pohodě slušně vybavil profesionální dílnu, začnete se malinko probírat z mrákot. Krev v žilách se vám o půl centimetru pohne vpřed a těšíte se, že třeba konečně někdo někomu začne řezat končetiny...Nebudu vám lhát, takové štěstí mít nebudete. To si jen familie rozmlátí kvartýr a máme z toho dalších třicet minut záběrů na ničení každé pitomé píčoviny, kterou průměrná středostavovská rodinka nashromáždí. Závěr excelentní. Rodinka do sebe nasype umrtvovací dávku sedativ, bez větších emocí pochcípá v sutinách katalogového bungalovu vzor 82 a vy máte chuť to skoncovat taky. Protože i kdybyste si místo sledování takhle prázdného a nudného filmu o hovně dali kupříkladu novoroční projev Kim Čong-una, určitě by to byla větší zábava! (02.01.2012)

Odosobnené úkony každodennosti. Nemenný rituál. Rok za rokom to isté. Kariéra sa postupne napĺňa, reprodukčná funkcia rodiny tiež. Čo ďalej? To isté? Ale kdeže. Ostáva perspektíva. Nádej na svieži vietor zmien dokáže divy. Zanechať prácu, školu, predať dom. A miesto prežívania obratom rúk zmeniť z usporiadaného sveta germánskej systematiky na austrálsku pustatinu. Haneke je konštruktér. Vykonštruuje si problém, jeho radikálne či šokujúce riešenie a presný postup. Dokonale to zrežíruje. Ak k tomu potrebuje barličku "skutočného príbehu", je to smiešne. Pretože spôsob spracovania konkrétnej udalosti vždy rašomónovsky prevrátia "skutočnosť" na tvorivú fikciu vytvorenú mysľou režiséra a štábu. Fassbinder dokázal viac - vyčerpávajúco zachytil emočné protirečenia aj lapsusy vzťahov. Cez túto maškarádu falošnosti podryl systém morálnych a právnych noriem, ktoré sa všeobecne rešpektujú. Popritom dokázal porozprávať silný príbeh. Haneke ide na vec inak, ale stále ostáva v pozícii snaživého učňa. V zásade všetky jeho filmy sú konštrukty o príčinách zla, absencii citov, prázdnote života a paranoji ako syndróme doby. Tu niečo potešilo, iné zarmútilo. Potešila scéna peňazí spláchnutých do hajzla. Zarmútili umierajúce rybky. Naozaj bolo nutné v mene "umenia" likvidovať živé tvory? (28.08.2014)