Aku no hana

Velice zajímavé anime, které u spousty lidí bohůžel dojelo na druh - styl provedení. Příběh založený na šílenství fungoval dobře a za mě snad jediné mínus - že nebyl dokončen (jelikož je to záležitost roku 2013, nečekám že bude druhá řada).  Pokud by to někoho štvalo, stejně jako mě - doporučuji film Aku no Hana z roku 2019 - není sice tak dobrý jako anime, ale má alespoň konec...... (03.04.2022)

Po zhlédnutí Květů zla jsem se ujistil v tom, že podobná anime o narušených jedincích nejsou nic pro mě. Sledovat náhodné vyšilování postav, jež v prvé řadě nejsou důkladně diváku vykresleny (zde to může být myšleno i doslovně), nejsou sympatické ani v roli antihrdinů a jsou opravdu nádherně „vyhrabané”, mě nudí, což dokazuje i fakt, že jsem se k tomuto anime vrátil asi až po půl roce od doby, kdy jsem si musel udělat po sedmém díle voraz. Abych nějak hezky sesumíroval důvody, proč jsem tak učinil: zaprvé, v tomto anime snad není jediná postava normální. Ani ta paní, co ve třetím díle projížděla na ulici na kole, ba ani ten pán s červenou kravatou ze čtvrtého dílu, co si zavazoval na chodníku tkaničky. Kdyby dostali více prostoru, ukázalo by se zajisté, že i jim dali scenáristé do hlavy seno. Prim zde totiž podle tvůrců hrají přehnané výlevy těch nejzákladnějších emocí, prostřednictvím nichž máme nejspíš hrdiny pochopit, byť nám pohnutky zůstanou neznámy. Že jsou postavy labilní, to by mi nevadilo, kdyby byla aspoň lehce naznačena příčina jejich deviantního chování či třeba přímo explicitně řečen onen důvod, ale tak tomu zde není; zde promlouvají postavy jen těmi výlevy a působí tak silným, nepříjemným dojmem samoúčelnosti. Proto bych prosil administrátory, aby z profilu seriálu oddělali štítek „psychologický”, neboť v této rovině seriál navzdory očekávání naprosto fatálně selhává. A za druhé: logika. To souvisí s již zmíněnou „vyhrabaností” hrdinů. Uvedu konkrétní příklad za všechny: postava Nakamury má výrazné brýle, výraznou červenou barvu vlasů, kterou žádná jiná postava v tomto anime nemá, a všeobecně se o ní ví, že je úplný blázen. Jednoho dne vyleje na hlavního hrdinu, který má právě rande, kýbl plný vody a uteče. A světe div se, nikdo ji z toho jednoho, dvou metrů nedokáže identifikovat, nikdo si nedokáže dát jedna a jedna dohromady, jen se vzájemně ptají, kdo to asi tak byl. Logika zařvala. Jediné, co na seriálu dokážu ocenit, je použitá technika rotoskopie, která anime dokázala ozvláštnit, stejně jako pomalý ambientní doprovod a závěrečná znělka, jež k atmosféře seriálu dobře sedí. Za zajímavý audiovizuál tedy dávám 1*, ovšem pokud si vyloženě nelahodíte v seriálech se samoúčelně psychicky labilními jedinci, tak bych vám Květy zla nedoporučil. Alespoň ne jako seriál. Raději si přečtěte básnickou sbírku od Baudelaira, která má co nabídnout. (21.04.2014)

Všichni si někoho idealizujeme, i sebe. A pak - nazdar, iluze. Jedna, dvě silné scény celé anime vážně nezachrání. Ani výborný ending (negují ho nervyrvoucí openingy). Psychologická provázanost se objevuje teprve ke konci, o její reálnosti ale nebudu polemizovat. Abych to zkrátila. Jste říční z detailní animace potu, která se objevuje pro jistotu pořád, i když postava jen sedí a rádoby usilovně uvažuje? Baví vás poslouchat nekonečnou smyčku funění? Máte rádi pocit, jako kdyby vám volal úchyl, který ne a ne se vymáčknout? Jo, kdyby tvůrci investovali raději do děje a ne do dabingu, ve kterém slyšíte každý nádech. A proč tomu dávám tolik hvězd? Navzdory záporům to vyniká, nebo právě pro ně. (22.08.2014)

Takao s Nakamurou divně vypadají, dělají divné věci, vedou při tom divné řeči a hraje k tomu divná hudba. Všechno se to přitom tváří strašně hluboce a mnohavrstevně. Ve skutečnosti se ale seriál bojí ponořit hlouběji, dost možná proto, že nejspíš ani žádnou hloubku nemá, ale to zase nechci předbíhat, poněvadž seriál by měl mít pokračování, kde se třeba nějakého širšího vykreslení charakterů, jejich myšlení a motivů skutečně dočkáme. Prozatím je Aku no Hana jen anime pojednávající o milostném trojúhelníku (z něhož minimálně dvě strany jsou dost pošahané a ta třetí k tomu asi taky nemá daleko), s unikátním vizuálním kabátkem (po počátečním šoku se na něj dá určitě zvyknout a mně osobně svoji existenci naprosto ospravedlnila fantastickou scénou ze sedmé epizody) a hodně zajímavým soundtrackem (ED jednoznačně vede), nicméně psychologickým bych jej skutečně nenazýval, k tomu je potřeba krapet více, než jenom pláč, křik a pár citací klasiků... (04.07.2013)

Vzhledem k tomu, že jsem četl mangu musím říct, že použití stereoskopie dopadlo dobře, nicméně postavy jsou až příliš realné a normální, takže lze řící, že zde jedná o experimentalní anime, než co jiného. Bohužel díky této skutečnosti, žádná z postav není příliš sympatická, narozdíl od předlohy. V celkovém měřítku se jedná o romanci s prvky drama, ale jako reklama pro mangu to slouží dobře. (09.07.2013)