Funny Games

Zákeřná hra s žánrovými filmovými postupy i s divákem samotným. Napětí je podrazácky ředěno náhlými pohledy a poznámkami do kamery nebo rovnou podpásovkou s dálkovým ovladačem. Výsledkem je sice absurdní, ale také zcela nevypočitatelná thrillerová záležitost, která ráda sabotuje věrohodně plynoucí úseky a nezavazuje se vůbec ničemu. Ani příjemnému diváckému zážitku. Veškerá filmová štěstěna a logika je převrácena naruby a útrapy nezpůsobuje padouchům, nýbrž kladným postavám a divákovi (útěk syna, útěk ženy). Herecké výkony jsou dokonalé, především dvojka představitelů mladých tyranů věrohodně ztvárnila postavy, které hrají na dvě strany - jsou jak přesvědčivými padouchy ve filmu, tak i důmyslnými figurkami, které divákovi nejvíce dávají na zřetel absurditu celé této hry. Funny Games? Games určitě... (10.02.2011)

Dvojice znuděných uhlazených hošíků zterorizuje tříčlennou rodinku. Mám s tím ten samý problém co s US remakem - dlouhé napětí-ubírající záběry ve druhé polovině, fotr je slaboch. Remake je originálu až příliš podobný, jen méně syrový a ušpiněný. Takže skoro jako bych koukal na to samé... Dvojka zmetků mi tu sedla o něco víc. "Why don't you kill us right away?" -"Don't forget the entertainment value. We'd all be deprived of our pleasure." (05.08.2010)

Aj ja patrím k tej skupine ľudí, ktorá najskôr videla americkú verziu. To ale neznamená, že budem odoberať hviezdy. Akoby som mohla. Je to úplne rovnaký film, v ktorom sa vymenili herci a hrajú tiež skvelo. Ba práve naopak, pretože nemecký Haneke mi príde viac Haneke, ako ten americký. A aj môj pocit z filmu je úplne rovnaký - znepokojivý. (10.04.2017)

Mějte se na pozoru, až si k vám dva příjemně dotěrní chlápkové oděni v bílém přijdou půjčit několik vajíček. To byste nevěřili, jak snadno vás třeba i s celou rodinou dokážou přinutit hrát hru, ve které jste vmanipulováni do rolí malých myšek, ocitajících se ve spárech hravé kočky lačnící po zábavě a kořisti. Začátek hry vás zastihne v plné síle, kdy nečekanému psychickému a fyzickému násilí budete schopni odolávat. Postupně se z vás ale stane ponížená a bezmocná troska odsouzená spoléhat na kočičí milost... - Hra režiséra Hanekeho s divákem. Povedená. Strhující. (13.01.2009)

Na tomto filmu se mi líbila jedna věc, díky které dávám takové hodnocení, jaké dávám - funguje ve dvou rovinách. V té první se ptáte, proč se tohle vše děje, jaký to má smysl a jen tiše čekáte, co z toho vyleze. A náhle přijde okamžik, kdy hlavní "mučitel" promluví do kamery na vás (diváky), a vše zdůvodní tím, že musí pokračovat, abychom se my bavili a že nemůže přestat, protože "ještě nemáme stopáž normálního filmu". A v téhle druhé rovině vám (snad) dojde, co chce Haneke říct. Mně to trvalo nějaký ten den (ano, o tomhle filmu jsem přemýšlel strašně dlouho, už tohle je IMHO znak skvělého filmu, že na nad ním přemýšlíte a jen tak na něj nezapomenete) ale myslím, že to mám. A za tohle, Michaele, ti těch 90 % dám. Jsem opravdu zvědavý na americký remake... (02.05.2014)