Funny Games

Funny Games Michaela Hanekeho nabízí zamyšlení nad stále jednodušší konzumací nasilí a vybrušuje nápady z předchozích filmů, jak to udělat co nejúčelněji. Nevím, v jakém stadiu byl v roce snímku vývoj reality show, ale Haneke tímto filmem staví diváky před jednu takovou. Několikrát dokonce jeden z mučitelů promlouvá na kameru a ptá se nás. Jakobychom měli možnost ovládat ten uzavřený svět a jejich oběti. Účel toho měl u mě za důsledek jakýsi pocit studu z toho, jak prostě dokážu snést podobné drama a situace. Stejný pocit přišel se spožděním po scéně, kdy se manželka má poníženě svléct a kamera sleduje pří svlékání pouze její tvář, avšak jakési skryté tužby v nás už netrpělivě čekají, kdy se objektiv vydá níž či kdy zabere celek. Arno Frisch je ve své roli působivý, neboť dokáže tyhle spratky zahrát velmi chladnokrevně, jak to ostatně dokázal už v Bennyho videu. Haneke se vyvarovává příběhovým klišé a zatímco čekáme na zvrat, který by obrátil role a dospěl k nějakému pošramocenému happy-endu, jeho náznak opravdu v jednom momentě přijde. Ovšem 'funny games' ještě neskončily, chceme více, takže stačí 'remote' a můžeme pokračovat. (08.05.2008)

Tento rakúsky hororový thriller považujem za akéhosi prechodcu súčasnej vlny drsných európskych hororov. Aj keď priameho zobrazenia násilia sa tu divák vlastne nedočká... Čaro tejto snímky je v niečom inom - v jej drzosti, opovážlivosti a mrazivosti. Aj keď sa vo Funny Games vyskytli isté prvky, ktoré nemám rád, na stredoeurópske filmové pomery ide naozaj o skvost. (27.05.2010)

Říká se: "Kdo si hraje, nezlobí.", ale docela pochybuji o tom že v případě tohoto filmu se s tím dá souhlasit. Protože tady se hrají hry veselé a děsivé a trošku depresivní a občas u nich i někdo umře. A někdo jiný se zase náramně baví.... tedy baví se jen dva uhlazení mladíci v rukavičkách, kteří si s chutí hrají hru na psychický teror nejen se svými oběťmi, ale i s divákem a s filmem jako s médiem samotným. Nebýt jedné převelice nudné části by film mohl být velice děsivým a intenzivním zážitkem, ale takto je jen inteligentnější, zajímavější, temnou a psychotickou alternativou k nudně masakrózním Saw, Hostelům a podobným "pseudohororům" ve kterých jde jen o to kolik lze z člověka vymačkat tělních tekutin. Takže: Pane, pojďte si hrát! (15.09.2007)

Na tomto filmu se mi líbila jedna věc, díky které dávám takové hodnocení, jaké dávám - funguje ve dvou rovinách. V té první se ptáte, proč se tohle vše děje, jaký to má smysl a jen tiše čekáte, co z toho vyleze. A náhle přijde okamžik, kdy hlavní "mučitel" promluví do kamery na vás (diváky), a vše zdůvodní tím, že musí pokračovat, abychom se my bavili a že nemůže přestat, protože "ještě nemáme stopáž normálního filmu". A v téhle druhé rovině vám (snad) dojde, co chce Haneke říct. Mně to trvalo nějaký ten den (ano, o tomhle filmu jsem přemýšlel strašně dlouho, už tohle je IMHO znak skvělého filmu, že na nad ním přemýšlíte a jen tak na něj nezapomenete) ale myslím, že to mám. A za tohle, Michaele, ti těch 90 % dám. Jsem opravdu zvědavý na americký remake... (02.05.2014)

Další óda na sadismus od sadisty Hanekeho z Republik Österreich, v který bourá koncept čtvrté stěny, naprosto se vysmívá filmovým klišé, opěvuje post-grunge, a rafinovaně se zamýšlí nad podstatou významu násilí. Funny Games jsou zkrátka unikátní lekce mučení. Aneb užitečný manuál k tomu, jak vyjebat s divákem.... anebo s vaším sousedem. (26.11.2021)