Funny Games

Myslel jsem, že i zrůdnost má své meze, zřejmě ne. Bohužel tohle se opravdu děje a přibývá toho. Rozmazlení nynánci, znudění tím, že mají všechno a žijící v degenerativní realitě stupidních počítačových her. Si chtějí zahrát ,,na živo,,. Lituju hlavně staré a bezmocné lidi. Společnost z nich dělá hloupé a otravné příživníky a podobných forem násilí vůči nim přibývá.Tenhle film není pro normálního diváka a jak to už napsal Tom Hardy odsuzuje a ironizuje i ty kteří se na násilí rádi dívají. (30.06.2012)

Skouknutí tohoto filmu jsem dlouho odkládal kvůli nedůvěře způsobené nešťastným shlédnutím remaku Funny Games USA (2007) ... Explotation je můj nejoblíbenější horrorový subžánr, ale remake mne dosti zklamal. Zato původní verze mne "klamala" jen do půlky, kdy jsem v podstatě sledoval opravdu identické situace jako v remaku. Jenže všechno bylo takové syrovější, hnusnější, odpornější ... Násilí probíhající většinou mimo záběr kamery rvalo nervy i tak, protože řev obětí byl skutečně ... jako by skutečný...nervydrásající. V polovině filmu se pak původní verze od remaku dějem zvrátí a najednou mi film servíroval něco, co jsem nečekal ... Ano!! To bylo ono, přesně ta úžasná hra na nervy a psychiku diváka. Myslím tím děj od chvíle, kdy útočníci "vyklidí pole". Dlouhé záběry na ztrápené oběti, dlouhé záběry na jejich snahu alespoň nějak si pomoci, neustálý strach, že ti dva sadističtí šmejdi ve skutečnosti slídí někde kolem. Tohle mne přesně dostalo a opravdu mne z těch dlouhých minut mučení diváka (někdo právě toto nepochopil a film kvůli tomu odsuzuje ...) běhal mráz po zádech. Navíc všechno bylo tak strašně syrové reálné, skutečné ... Nepřipadlo mi to "jako", "vždyť je to jen film", apod. (ani k těm několika náhledům do kamery a diskutabilní scéně s ovladačem ...) Takových filmů je málo, ale o to víc jsou působivější. V těchto chvílích jsem věděl, že tomuto neamerickému exploťáku opět nemohu dát jiné hodnocení, než plný počet. Skutečně excelentní hra na nervy. Co musím opravdu pochválit je herecký výkon obětí. Úžasné, utrpení jsem jim věřil, věřil jsem jim strach, prostě všechno. A proto na mne film také tolik působil. V USA remaku je právě herecký výkon obětí nevýrazný až trapný a tím film zejména ztrácí na kvalitě. Na druhou stranu, abych nebyl proti USA verzi tak zaměřený musím uznat, že herecké výkony dvou mladých útočníků jsem si vychutnával mnohem více v o deset let mladší verzi. Tady v této původní jsou mladíci ve svém výkonu přece jen o něco prkennější. Ale jinak bez diskuze bomba! (02.03.2009)

Jsou filmy u kterých si ještě před samotnou premiérou říkáte: „Tak a tohle nechci v životě nikdy vidět.“ Podvědomí pracuje a mozkové synapse červeně blikají, popohánějí splašené neurony a upozorňují, že tohle by nemuselo být zrovna tím nejlepším gastronomickým zážitkem pro Vaší smyslovou soustavu. Jenže odříkaného chleba největší krajíc. Pro mě byl tímto symbolickým krajícem snímek Funny Games…Vítejte v Hanekeho nonsensovém světě ukazujícím diváka v novém světle - jako tvora povrchního. Michael Haneke je ve všech směrech neuvěřitelný chucpaník. Někdo, tak nestydatý, reflektující zároveň svou obsesivní perverzi ve svém díle, se jen tak nevidí. Nechá pohodlně usadit svou potencionální oběť (diváka) do příjemně vypolstrovaného křesla. Před něj postaví mísu s popcornem a televizi. A v okamžiku, kdy se spustí Pavlovův reflex, vytrhne mu ovladač z ruky, a jakoby říkal: „Tak a teď se zadus tím, co denně vyhledáváš na internetu v novinách či televizi, protože ty jsi ten konzument - všežravec. A kdybys nebyl obdařený intelektem, dal bys na sobě znát průchod svým základním potřebám a touhám. Tak tady to máš. Ale následky si potom poneseš sám.“ V konečné fázi vyvstává otázka: Proč se dívat na stejně palčivý, a hluboko pod povrchem nepříjemný, snímek dvakrát - anarchie na evropský způsob vs. anarchie na americký způsob? Jsem tedy ve výsledku Já tím, kdo je povrchním konzumentem, neboť jsem se rozhodl shlédnout oba na povrchu stejné leč v jádru rozdílné filmy? Pak by se do puntíku naplnil název Funny games, kdy se baví vždy jen jedna strana - ve fiktivním světě herečtí mučitelé zato v reálném režisér. Ostatní zúčastnění jen sledují rozehrané divadlo a nějakým způsobem jej prožívají. (16.08.2009)

Hnus, hnus, neskutečný hnus... Nechápu, proč se něco podobného točí, ani proč se někdo na to dívá. Dosud jsem choval režiséra Hanekeho v úctě, na jeho televizní film Die Rebellion (1993) nezapomenu a i jeho slavné snímky jako Pianistka nebo Utajený mi přinesly silný zážitek, byť do jisté míry šokující a hůře ztravitelný, ale tentokrát mě Herr Michael dokonale naštval a znechutil. Už dvakrát jsem v minulosti tento film do půlhodiny s nechutí vypl, ale pokusil jsem se na něj podívat znovu s tím, že možná jsem po pozitivních dojmech z jiných Hanekeho filmů dostatečně připravený na to vidět Funny Games znovu a zpětně ocenit. Ale kdepak... Ano, má to v sobě originální nápad natočit horrorový příběh jako realistické drama, plusem může být i, že nejbrutálnější scény povětšinou nejsou explicitně nasnímané, herecké výkony jsou určitě vynikající, ale ve výsledku nevím, k čemu je to dobré. Jak se snaží Funny Games hrát svou formou na něco hodně intelektuálního a sofistikovaného,  zůstávají stejně primitivním home invasiom hororem včetně spočátku podivného chování obětí. Respektuji ty, co v tom dokážou vidět hluboké myšlenky, ale podle mě jde o dost primitivní film, který nejen hnusně manipuluje s divákem a po celou dobu ho psychicky týrá, ale ještě se mu s pomocí rafinovaného tvůrce snaží vsunout představu, že my diváci máme být stejné zrůdy a psychopati, když se na takový film díváme. Inu dobrá, jsem zrůda, chtěl jsem to vidět do konce, abych si mohl o uznávaném filmu udělat vlastní představu a příště tuhle rafinovanou hru režiséra s divákem (v podobě o 10 let mladšího remaku) dobrovolně vzdávám. Sice jsem se po 24 hodinách z Funny Games už dokázal vzpamatovat, ale za to zhnusení nedokážu tomu dát jiné hodnocení, než odpad. 15% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (15.03.2021)

Tyhle vtipné hry jsem viděl až po vtipných hrách USA, i když tyhle ty hry ty americké dle data natočení předcházejí. Nejsem si úplně jistý zda by se mi tyhle hry líbiliy více než ty nové, kdybych je býval viděl v pořadí, v jakém byly natočeny. Takhle ovšem byly ty nové ve všech ohledech lepší. V nové verzi jsou sympatičtější naprosto všichni herci a hlavně je v nich nesrovnatelně pěknější hlavní ,,hrdinka". Jinak jsou filmy docela identické až na pár detailů, že jednou je pejsek v kufru auta a poté třeba v autě a podobně. Bohužel nadšení z mladšího bratříčka se k tomuto staršímu nepřeneslo, což je ale dost možná ovlivněno přávě tím, že jsem to stejné v jiném kabátě už prostě viděl. Dle pocitů z filmu svoje hodnocení přes * nedostanu. (09.04.2012)