Réžia:
Michael HanekeScenár:
Michael HanekeKamera:
Igor LutherHrajú:
Walter Schmidinger, Bernhard Wicki, Yves Beneyton, Jane Tilden, Pierre Brechignac, Rainer von Artenfels, Udo Vioff, Guido Wieland, Ursula Schult, Michael PandObsahy(1)
Elisabeth, vstupující do zralého věku, navštíví otce a svou přítomnost využívá k reflexi svého dosavadního života, především milostného. Jeden z prvních snímků Michaela Hanekeho představuje první kroky k jeho budoucímu jedinečnému tvůrčímu rukopisu. (Letní filmová škola)
Recenzie (3)
Haneke si to tu teprve oťukává. Místy ten film ve svém rigidním uchopení textu působí velmi pasivně. Mohl bych vypnout veškerou energii a hledat v tom záměry - a nebo prostě říct, že ať to je jakkoliv, nevede to k nejlepšímu zážitku. Zajímavé to je hlavně coby ukázka hledání zajímavých řešení při televizním formátu a rozpočtu. ()
Když se (po)otevřely hranice, jel jsem do Vídně podívat se na býčka nalezeného v jeskyni Býčí skála (bydlím v Adamově) a koupit si sebrané povídky Ingeborg Bachmannové. Tři cesty k jezeru je mezi nimi jednou z nejzajímavějších. Rozhodně však nevolá po zfilmování. Hanekův film je tak možno považovat za experiment, podle mého zdařilý. Když později vyměnil Ingeborg za Elfridu, získal si mnohem širší publikum. Více a jasně píše o filmu IdaHutt. ()
Hanekeho TV film podle novelky Ingeborg Bachmannové Tři cesty k jezeru je doslova "přepisem" předlohy (obdobně jako např. Fassbinder pojal svou Effi Briestovou podle románu Theodora Fontaneho). Film je tudíž především doplňující obrazovou ilustrací k vypravěčem citovanému textu. Jestliže Fassbinder tuto stylizaci ještě podtrhl záměrnou statičností scén a postav, Haneke se spokojil s mechanickým spojením obou prvků - literárního a filmového. Z mého hlediska se tím v tomto případě spíše potvrzuje to, jak se mnohovrstevnatá literární předloha vzpírá přímočarému, byť kultivovanému a citlivému filmovému jazyku. ()