Věci, tak jak jsou

Svým způsobem typická festivalovka, tedy film, který je určený pro cestování po filmových přehlídkách a případnému odvysílání v pozdních večerních hodinách na artově se tvářící televizní stanici. Hodně dialogů, zajímavé postavy a náznak příběhu, který ale pro žánrově orientovaného běžného diváka není dostačující a hlavně nemá vygradovaný závěr. Na konci si člověk řekne, tolik potenciálu přišlo vlastně vniveč... Je to vlastně film o konfliktu dvou přístupů k životu a částečně i dvou civilizačních kultur. Jeden skeptický přístup a ten druhý, který je motivovaný snahou pomáhat světu, aniž by si jeden spočítal možné důsledky pro okolí. Celkový dojem: 60 %. (12.07.2014)

Chilský snímek Las Cosas Como Son je ve své podstatě viscerálním artem, jenž si díky své jednoduchosti, ale zároveň hloubce zaslouží pozornost středoevropského diváka. /pozor spoilery!/ ~ Pasivní a uzavřený podivín s hustým plnovousem Jerónimo žije samotářským životem ve starém domě po rodičích, pečuje o něj a zároveň se živí pronajímáním pokojů. Do jednoho z nich se nastěhuje dívka Sanna, Norka, která disponuje opačnými vlastnostmi než majitel. Sanna, jejíž znalost španělštiny není dokonalá, je otevřená a důvěřivá a obdivuje místní „klid“ a „svobodu“, přestože skutečnost v Santiagu může být jiná. Tuhle disparátní dvojku doplňuje třetí do party, chlapec zvaný Milton, kterého ohrožuje dealerský pouliční gang. ~ Sannina snaha Miltonovi pomoci otevírá první z témat, o nichž chce snímek mluvit, a to otázku oprávnění plést se do života a problémů druhých (navíc s neznalostí místních poměrů), neboť důsledky si ponesou vždy oni sami. Zároveň je díky ženské postavě akcentována i přirozená potřeba si navzájem pomáhat a nebýt lhostejný k osudu a těžkostem přátel, blízkých (i neblízkých) lidí… Víceméně související je tematika SOUKROMÍ. Jerónimo, chovající se jako fetišista, neboť prohledává Sanniny soukromé věci, čte v jejím deníku i počítači, přičichává ke kalhotkám apod., otevírá otázku narušování soukromí člověka, pronikání do jeho mozku, do jeho nitra, pocitů a vůní, které jsou jen jeho a mají okolí zůstat skryty. ~ Jednou ze základních myšlenek snímku je jakási životní NEBOJÁCNOST, směrem k druhým lidem, směrem k sobě i směrem k novým zážitkům a zkušenostem. Odvaha žít a dýchat, BÝT VSTŘÍCNÝ a brát věci pozitivně, abych si byl schopen život užít jaksepatří. Negativním příkladem je právě Jerónimo, který se všeho okolo bojí, žije ve strachu z nového a snaží se mít vše pod kontrolou (nechce párty, aby se něco nepřihodilo, svoji pravou tvář skrývá za mohutným plnovousem, natož aby odkryl své srdce…). Zajímavé, že v závěrečném dialogu obou hlavních postav slova o Jerónimově „zabedněnosti“ Sanna pronesla zničehonic anglicky. Náhoda nebo úmysl? ~ Konfrontace tří skvěle charakterizovaných (i zahraných) postav nepřináší pouze obraz současné chilské společnosti, nýbrž zdá se univerzální. Navíc skandinávská dimenze v jihoamerickém prostoru nemálo okořeňuje přirozeně natočený film, jenž na minimální ploše rozehrává zajímavý příběh o třech lidských osudech a povahách. (09.07.2014)

Věřím, že tohle je přesně ten typ filmu, který bych i já sám mohl hodnotit mezi 40 a 80 procenty, a to proto, že je podle mě silně závislý na náladě svého diváka. Mi ale jeho melancholická nálada a to (jak tady mnozí píší), že se v něm vlastně skoro nic nestane (i když ono se stane dost, ale ne na povrchu, ale někde uvnitř těch hrdinů), vůbec nevadilo - mi to prostě zrovna sedlo do nálady. A s flaškou červeného chilského vína bych si to klidně i zopakoval. A abych nezapomněl - skvělá minimalistická hudba. 80% (24.01.2016)

Chilský asociál, kterému vstoupí do života norská sexy dívka s charitativními sklony. Dva protichůdné přístupy ke světu se střetávají hlavně v dialozích všeho všudy tří postav. Ke komornímu filmu dobře sedí i hudba v podání smyčcového tria. Těžko říci, kdo z nich má pravdu, ale trochu se zamyslet nikdy neuškodí... (20.08.2015)

"TY DIVNÝ. MOC DIVNÝ, ŽE JO? NEJVÍC DIVNÝ ČLOVĚK, CO ZNÁM. JÁ ZNÁM HODNĚ DIVNÝ LIDI. PROČ?" Tak za prvé, na blonďatou Sannu, otevřenou a bezstarostnou to seňoritu se neskutečně krásně koukalo a když to říkám já, kterého bloncky jinak nechávaj ledově chladným, tak už to něco znamená! Opravdu nádherná seveřanka :-) k tomu její roztomilá, nedokonalá španělština, které jsem díky tomu tak krásně rozuměl a ty přechody z ní do angličtiny...výborné, autentické. Za druhé, stejně tak podivínské seladon Jerónimo, pevně uzavřený ve svém mikrosvětě a bojící se jakékoliv změny byl úžasný a ten plnovous jeho uzavřenosti před světem dodával maximální uvěřitelnost a to takovou, že jsem mu to do puntíku věřil, i když za jiných okolností bych si nad takovým týpkem asi ťukal na hlavu, když má vedle sebe takovou sexy samičku a né a né z té ulity ven. Veškerá interakce mezi těma dvěma i když postrádá dramatické prvky je parádní a díky třetímu človíčku, kterým je mladý Milton mající una problema si tam vnímavý člověk najde spoustu nenápadných nuancí a narážek i na rozdílnost kultur a přístupu k té které situaci. Naivita a otevřenost a touha pomáhat kontra uzavřenost a znalost prostředí. Má člověk právo zasahovat do chodu věcí i tam kde není doma? Je ta jeho upřímná dobrota dobrá i pro toho dotyčného? (18.04.2015)