Charakter

Film pojednává o zvláštním vztahu otce a syna, kde otec, slavný exekutor, vychovává ze stínů svého syna tak, aby ho, až bude za zenitem, v jakési zvrhlé pietě zabil, a tím by vlivný muž dosáhl jedné z věcí, na které se nedá dosáhnout ani penězmi a vlivem - nesmrtelnosti. A dámy a pánové, je to mela. Do puntíku propracovaný film, kameraman je ostrý jako pistolník z divokého západu, nepostřehl jsem za celý film jediný špatný záběr, střih je dynamický když má být a veeče se když se vléct má. herci jsou na někoho, koho jsem předtím jedinkrát neviděl, vždy dokonale přesvědčiví. Orchestrální hudba nepůsobí jako vystřižená z pána šelem, ale přesně zapadá do jakékoliv scény.. a.. scénář/režie.. film je vlastně natočen na motivy hybridu dvou povídek a je zrežírován tak, že by většina renomovaných režisérů mohla závidět. atmosféra vybroušená do posledního detailu, "záporák" vyprofilován s naprostou dokonalostí i bez toho, aby se oháněl raketometem, retrospektivní styl vyprávění nekulhá v jediném momentu a samo vypointování filmu je jeden z důvodů, proč byste u něj měli sedět. je mi jasné, že se mi nepodařilo skrýt moc nadšení, ale ani si nemyslím, že bych měl. 10/10 bez ediného mrknutí oka.. a jdu se dívat znovu. naplno řečeno, tenhle film se hned napoprvé, co jsem ho viděl, umístil do mé hitparády top ten filmů, které vám doslova urvou koule. (30.07.2007)

Můj milovaný filmový klenot, který jsem si soukromě zařadil po bok takovým veledílům jakým je Kmotr. Souboj mladého Jacoba s démonickým Dreverhavenem mě jednoduše strhl. Aby taky ne, když herecké výkony, režie, kamera, hudba, vynikající výprava, atd. tady šlapou v dokonalé harmonii. A ten konec. Ou, yes!!! (30.10.2011)

Každý film se dá hodnotit buď pozitivně (proč dát pět hvězd) nebo negativně (proč nedat pět hvězd). Většinou však film hodnotíme komplexně, tu vidíme pozitiva, tu negativa. Mně se tu mimořádně líbil střih (střiženo na mou míru). A samozřejmě způsob podání příběhu, který byl - neváhám to říct, i když zřejmě vzbudím rozpaky - o lásce. O lásce synovské, otcovské, mateřské i "manželské". Bohužel vesměs nenaplněné. Jakoby pýcha, snaha dokázat něco bez pomoci toho "druhého", umrtvovala všechny projevy možných citů. A přestože většina bude zřejmě sympatizovat se synem než s otcem, neboť to jsou právě oni, kdo tvoří středobod příběhu, sám mezi nimi neshledávám podstatný rozdíl, tedy co se týče "karakteru". Určitá paralela může vést i k "Dopisu otci" Franze Kafky, kterou film dotváří závěrečnou vraždou-sebevraždou. A také místo na starý Rotterdam (zmixováný z několika jiných měst - a ve kterém nyní žije už méně než 50% bílého obyvatelstva), mohl Mike van Diem vzpomenout na Prahu, na tu kafkovskou, kterou se nejspíš nechal inspirovat (doba, právnické prostředí, atmosféra, rodinné vztahy atd., tomu napovídají). (25.04.2016)

Skvelý film s dobrým dejom a hlavne pointou. Na konci filmu Jacob číta list ktorý mu zanechal jeho otec. Po celý čas filmu sršala z Drevenhavena nenávisť voči svojmu synovi a vlastne nikdy pre neho žiadne dobré slovo nemal a počas celého deja mu hádzal polená pod nohy aj keď mu nepriamo možno aj chcel pomôcť ale v úplnom závere filmu ak dočítal list, starý sa v ňom podpísal ako OTEC. To bol pre mňa najsilnejší moment z celého filmu.Ešte spomeniem skvelú hudbu.Dávam 4. (17.09.2009)

Film o nestvůrách. Ale krásně udělanej. Pocit hnusu se vztahuje i na syna. Nemám pro tento typ lidí pochopení. Jestli tedy vůbec existují. Já nikoho podobného v reálném světě neznám. Snad mu to nezměrné bohatství, které na konci podědil, přineslo štěstí. Snad si pořídil pěknou knihovnu. Jestli jsem si dobře všimnul, tak ho nic jiného nerozechvívalo. Hrozná prázdnota. Ani si to nechci představit. (07.05.2014)