Topenie po číslach

ocenenia : MFF Cannes 1988 - Najväčší umelecký prínos ◘◘◘◘ popravde, film ma úplne zmiatol a neviem čo si o ňom myslieť.... samozrejme, výtvarná stránka je opäť barokovo bohatá, zároveň však presná a prísne usporiadaná, dokonalá, veď ako inak u Greenawaya... ale obávam sa že to ja tak jediné, čo dokážem na tomto bizarnom a "enigmovsky" zakódovanom filme objektívne posúdiť. Dejová a významová spletitosť je tvrdý oriešok aj pre väčších odborníkov ako ja (si myslím :) ... ale takmer určite je v tom zakódované niečo z feminizmu-antifeminizmu, niečo z túžby žien po slobodných ("hravých") mužoch, no väčšinou to končí tak, že práve muži sa stávajú hračkami v rukách žien, ktoré si ich podmania.... stratou slobody a voľnosti však muži strácajú aj príťažlivosť, ženám začnú prekážať, nudiť ich.... + nevera, nezáujem, neschopnosť sú tri smrtelné hry, ktoré sa žiadnemu mužovi so ženami neopláca hrať.... ale na intelekt a symboliku Greenawaya som prikrátky, takže je vysoko pravdepodobné, že tieto moje výplody nemajú s filmom nič spoločné.... a možno práve moja priam účtovnícka snaha mať všetko spočítané, zatriedené, a označené (čiže objasnené) je to, čomu sa Greenaway urputne bráni a čo odmieta (26.08.2011)

Anglická krajina ma vždy fascinovala svojím chladom a melancholickou atmosférou, takže si asi neviem predstaviť, kde by ma podobný netradičný filmový príbeh mohol upútať viac. Pri pohľade na plávajúcich v mori je vám zima, pri pohľade na drsné a krásne pobrežie tu chcete stráviť letné prázdniny. Greenawayov cynický pohľad na vzťahy mužov a žien nie je klasický art, ktorý by odhaľoval ich podstatu, ale je to hra s divákom, hra, aké hrajú postavy príbehu. Hry majú väčšinou víťazov a porazených, pričom nie je ľahké uhádnuť podľa toho, kto dostal na začiatku biele figúrky a tak výhodu prvého ťahu, ako to asi dopadne. Muži sú iba čísla, takže pôsobia dojmom pešiakov, ktorí nemajú šancu dámu ohroziť a postupne musia ísť z hracieho poľa von. (23.08.2014)

Jedna z mnoha podivností od slavného obrazového architekta a intelektuálního gymnasty Petera Greenawaye (nedivím se, že se to všichni bojí komentovat). V pitoreskním příběhu o ženách topících své neschopné manžely najdeme všechny tradiční greenawayovské motivy jako hezké výtvarné řešení dekorací, úmyslně nepřirozeně pronášené repliky, nahá mužská i ženská těla, bizarní cynický humor a krásnou Nymanovu hudbu. Navíc se při sledování filmu naučíte hrát mnoho zábavných společenských her, které si pak můžete zahrát se svými přáteli (namátkou: "Hra na ovce a příliv", "Velká smrtící hra", "Katův kriket" nebo "Hra na oběšení", jejíž vítěz je zároveň poražený a výrok rozhodčího je vždy konečný.......). A milovníci hry "Kde je Waldo?" mohou při sledování filmu hrát hru "Hledej čísla od 1 do 100!" (17.02.2005)

Hra s čísly se může jevit jako zbytečná hříčka, u režiséra s Greenawayovou pověstí poměrně nezajímavá a odporující jeho běžnému uvíznutí v okamžiku, na druhou stranu dokazuje jeho naprostou kontrolu nad filmem. Z rozhodnutí skrýt do záběrů a dialogů čísla 1 až 100 plyne okatá, ale taky trochu tísnivá matematická bezchybnost a preciznost Greenawaye. Celý film musel být předem promyšlen do posledního záběru, z výsledné verze nemohla být vystřižena žádná scéna obsahující "skryté" číslo (tedy skoro žádná scéna). Obvykle vzniká film až v postprodukci, kdy se seskupí natočený materiál do výsledné, předem naznačené podoby. Topení v číslech naopak muselo být na začátku postprodukce už hotové, možná bylo v Greenawayově mysli hotové dávno před tím, než se vůbec začalo natáčet. Potvrzuje tak, že režisér je skutečně autorem filmu a že film skutečně může být naplněním jedné konkrétní vize jednoho člověka. Navíc tahle podtržená preciznost krásně kontrastuje s surreálně lhostejném a přitom nádherným světem. Ona hra s čísly pak vybízí k důkladnému zkoumání obrazu a hledání čísel, což podtrhuje práci s mizanscénou, kterou automaticky vnímáme mnohem víc než jindy. 4 a 1/2 (02.09.2013)

Ani po pátém zhlédnutí (s časovým odstupem) mne film nenudil, naopak jsem si ho užíval naplno. Perfekcionalista Greenaway zasadil svůj příběh života a smrti (tři ženy připomenou Munchův obraz Tanec života) do barokních obrazů připomínajících tu zátiší holandských mistrů, tam dekadentní výjevy symbolistů, jinde plátna surrealistů. Zrození a zánik - umírající hmyz, zabitá zvířata, hnijící ovoce, uvadající květiny. Dlouhé nájezdy kamery zachycují pečlivá aranžmá z rozličných předmětů, květin, ovoce, ale třeba i bot. Čísla skrytá i výrazně viditelná, počítání, hvězdy, listy, chlupy. Okouzlení nahotou je viditelné, oproti předchozím snímkům přibývá, doslova exploze nahoty přijde v Prosperových knihách či Dítěti z Maconu. Výtvarník Greeneway dokazuje, že film je především vizuální umění. I když děj nejspíše většina diváků postupně dopředu tuší, je neseriozní od čendy prozrazovat ho celý od začátku až do konce... (22.02.2013)