Ztichlé město

Pro milovníky porcování syrových ryb. 1) Rosa nezná ani slovo japonsky, přijíždí zcela bez jakékoli přípravy, netuší nic o pracovních podmínkách, kultuře ani zvycích země. Její přátelský "štěněcí" přístup holt na Japonce neplatí. Nejsou u vytržení z toho, že vidí zbloudilou Evropanku, se kterou se navíc ani nedomluví._____ 2) 53letá Holanďanka Threes (křestní jméno) Anna (příjmení, vlastně pseudonym, ve skutečnosti je Schreurs-ová) píše knihy, dělá filmy a dokumenty a hlavně divadelní představení. Film natočila podle vlastní knihy De stille stad z roku 2006._____ 3) Oficiální text distributora spoileruje a navíc místy si i vymýšlí._____ 4) Poučení z filmu? Nejezdi do Japonska bez důkladné přípravy a alespoň základní znalosti jazyka. (27.09.2018)

Líbila se mi hodně poetika, se kterou film vyprávěl necelých 90 minut svůj příběh. Ve své podstatě se toho ve filmu moc neřeklo, protože v Japonsku nikdo neuměl Anglicky a hlavní představitelka měla co dělat, aby si zvykla na japonskou náturu. Nicméně v rámci porovnání dvou naprosto odlišných kultur je tohle film, který rozhodně stojí za to vidět. (19.03.2013)

O Japoncích je známo, že nejsou zrovna družní a Rosa to v Tokiu zažívá v plné síle. Do toho celý den porcuje ryby bez nároku na mzdu a musí si vydělávat v nočním klubu jako společnice. Japonsky neumí a tak jí k povídání zbývá jen polouschlá kytka a mrtvé ryby, než je naporcuje. Ve filmu se sice mluví chvílemi anglicky, ale větší část je v japonštině bez titulků, takže zažíváme skoro to samé co Rosa na plátně. Takže jsme odkázáni na dlouhé záběry z přípravny ryb, cesty metrem nočním Tokiem, uspěchanou atmosféru všedních dnů v obrovském městě a na Rosu, která za doprovodu podmanivé hudby zkouší pochopit, co od ní japonský mistr asi chce. Celé to kupodivu funguje velmi dobře a jsem rád, že jsem si našel hodinku a půl na to tenhle komorní příběh shlédnout. (19.03.2013)

Oficiální text distributora poví celý děj filmu. Ovšem, film je zajímaví. Jednoduchý děj, který se točí kolem Rosy, která má co dělat aby to v Tokiu zvládla, má svou hloubku. Film se vlastně točí kolem Rosy a její neplacené práce s rybami a její noční brigády coby usměvavé společnice, která si musí dávat pozor na dno sklenice. Ve filmu se moc nemluví, a když už se tam mluví je to japonsky. Celý film stojí na herečce - co jiného by táhlo film ve scénách, které zachycují Rositu jezdit nočním metrem tam a zpět? Zajímaví snímek. (03.06.2013)

Na film jsem se hodně těšila, ale přišlo trochu zklamání. Naivní Rosa si asi měla o Japonsku něco přečíst , než se tam vydala. Taky tam byla dobrovolně, ale z filmu bylo patrné, jak trpí. Tempo filmu je nudné, nic zvláštního se nepřihodí. Trochu mi to připomínalo Ztraceno v překladu. Japončíci maj holt pevnou kulturu a z cizinců se nepodělaj. Pointa je v tom, že trpělivost růže přináší. Doják s kytkou byl trochu přepálenej. Kdyby jí tak nezalejvala, tak by neuhnila. A to s tim bezďákem v krabici mělo bejt jako co? Souznění ztracených duší ve velkoměstě?!? Jedno voko nezůstane suchý...Hezká hudba. (16.04.2013)