Das Bett
The Bed
Réžia:
Oskar ReifScenár:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrajú:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (viac)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (136)
"Kdo nedá svojí staré alespoň dvakrát týdně pořádnou rychtu, tak u mě není chlap. Ono se sice říká, že nemáš jít přímo na xicht, ale to já neuznávám. I když je fakt, že ji nechám sundat si alespoň brejle..." Snové sekvence, symbolismus, filosofování a opravdu dobrý černo - absurdno- vulgární humor. Jojo, tohle je přesně to, co bych nazval experimentálním filmem. Scéna z fotbalové tribuny u nás na vesnici ze dne na dne totálně zkultovatěla, takže tuhletu pětiminutovou hlášku uslyšíte vyřvávat štamgasty v každé místní hospodě. P.S. Plakát je skutečně povedený. ()
Podľa mňa sa tento pohľad do až utopistickej doby ovládanej ženami veľmi nevydaril. Začiatok je nanajvýš zaujímavý, obdobie Lubošovej mladosti bolo spracované v štýle, ktorý my pripomínal Malenu a mal aj svižné tempo, ktoré sa ale postupne spomalilo a nakonci som bol rád, že film netrval ani 90 minút. Inak celý film pôsobí veľmi bizardne, niekedy aj dosť perverzne a úchylne, čo však režisér nie vždy zvláda dokonale. Herecké výkony nie sú nijak výzarné, avšak treba oceniť skvelú Lutherovu kameru, zaujímavé výtvarné spracovanie a trochu netradične vybranú, ale skvelo sa hodiacu hudbu. Keď sa však celkovo pozriem na film, tváril sa byť veľmi umeleckým, občas sa mu to aj podarilo, no celkový výsledok je veľmi vlažný. ()
Zdá se mi to, nebo je autor opravdu ctitelem Juráčkových filmů? Odpověď není důležitá. Důležité je, že mezi českými filmy posledních dvaceti let (posledních čtyřiceti let!) mě tak dokonale pobavil a dostal málokterý. Prvou půlhodinu ve mně vzbuzoval dojem velmi bláznivé kubistické retro-futuro skládačky, v níž je každý nový dílek tak nečekaný a přece vždy dokonale pasující. Co jsem slyšel (a jak jsem to slyšel) poněkud kulhalo za tím, co jsem viděl (viděné vynikající, slyšené jen dobré). Tyto dojmy ustoupily do pozadí (aby opět vyvstaly v samotném závěru), jak s náhlou razancí vykrystalizovalo ústřední (vlastně jediné) téma. Dokonalost opracování kamínků mozaiky ovšem zůstala (zároveň vrostlo slyšené do viděného). Nutno říci, že své téma (zdánlivě lacině současné) pojednal film sice bláznivě a zaujatě, avšak co do obsahu poctivě, originálně a vytříbeně co do formy. Film, který musí být na indexu v každém feministickém i v každém mačovském státě. Film - odpověď na Chytilové (stejně výtečný, ale ne tak zábavný) Ovoce stromů rajských jíme. Zhmotnění hrdiny z Chile Andreje Kvašňáka je podobně úctyhodný (a uctivý) kousek jako angažování Oldřicha Nového ve Světácích. (Angažování skvělé Mrs. Langové-Williams, jakož i způsob Urnovy smrti, domovnčino "Není to od vás?", ale i postava mača z fotbalu a jeho sedmnáctileté bohyně už vůbec vypadají na záměrné příležitostné odkazy k dějinám české komedie.) Na to, abych se zabýval titulním motivem (postel), mám příliš líný mozek. Více by mě zajímalo, co se vlastně stalo s "plivátkem". ()
5* Je mi líto, že tento film zapadl mezi mnoha jinými a při tom podle mě patří mezi to nejlepší a nejoriginálnější, co u nás vzniklo po revoluci. Chápu, že jsem v tom názoru ojedinělý, ale myslím, že v originálnosti mám velkou pravdu. Rozhodně běžného diváka musím varovat, že to není přímo film určený pro něho a mnohem víc si ho užije ten, koho baví artovější kousky s intelektuálnější zábavou. Co se týče humoru, tak toho jsem si tam užil až až a navíc je tam dost toho mého oblíbeného absurdního i černého. Herecky taky překvapí, protože v obsazení se téměř nenajde vyloženě známá tvář a jde především o divadelní herce. Za sebe musím filmu dát i po zopakování plný počet hvězd a rád se k němu zase vrátím a budu doufat, že se časem jeho celkové hodnocení bude jen zvedat. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2AB /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ()
Autorský film Oskara Reifa. Holčička na začátku: „ Tu televizi sem vypla. Ale tatínek asi nespinká, protože má otevřený očíčka. On bude asi mrtvej ... Ale hodinky mu tikaj.“ A pak je to černobíle-umělecké vcelku nudné vzpomínání nebožtíka na jeho život a vztah k ženám a třem chloupkům z klína paní Těreškovové. ()
Galéria (21)
Fotka © Barrandov Biografia
Zaujímavosti (8)
- Na MFF v Seatlu získala Postel zvláštní cenu poroty. (charlosina)
- Orchestrální hudba, která v několika částech ve filmu zazní, je skladbou George Bizeta „Farandola z Arlesanky“. (sskrblik)
- Grafik Michal Cihlář získal ocenění za nejlepší plakát roku 1999 (byl to jeho první a současně poslední filmový plakát). (charlosina)
Reklama