Rozprávkar

Mno, z houna bič neupleteš a tak. Michálek se snaží o depresivně šedivou, povrchně psychologickou režii, s níž jsou sladěny i barvy kamery, včetně výběru záběrů (vynikající - bez ironie - Martin Štrba), ale málo platné, když je to jen zlatavý obal na jinak podprůměrném, ba odpadním příběhu, špatně vyprávěném, špatně časovaném, s diváky nespolupracujícím. Spousta scén je zde zcela zbytečná (tedy s výjimkou reklamního hlediska - puštění počítače - hned naskočí Seznam, ach ouvej; holky na koleji poslouchají rááádio atd, trapné, trapné), hodně scén je zbytečně natahovaných, aby ten příběh do bakalářů dal alespoň celovečerní stopáž. Jinak opět odtržené od reality - neskutečně neživotné dialogy, všichni bydlí v drahých vilách, i český policajt, jděte se s tím už bodnout. A tak trochu reklamní vizáž. (26.09.2016)

Film Pohádkář je dalším důkazem toho, jak porevoluční filmaři stále tápou v tom, kým vlastně jsou. Šmírují filmy svých západních sousedů a snaží se jejich filmové vzorce napasovat na naše prostředí. A výsledkem je tedy i takovýhle rozpačitý Michálkův Pohádkář - neuvěřitelné prostředí ulhaného muzikanta a hysterické ženy, co jdou za svým cílem přes mrtvoly. Eva Herzigová mi do příběhu zapadla dobře (až na tu vysoce přehrávanou afektovanou scénu v koupelně, fuj) a Aňa hraje pořád stejně. Za mě je Pohádkář vhodnější spíš pro televizi, než že by měl být promítán na velkém platně, protože ač se snaží o velikou myšlenku, je to film hodně plochý a pointa se nakonec úplně vytratí. (16.03.2015)

To je jako v té pohádce o Císařových nových šatech. Film předstírá, že se tu jedná o nějaké cool artové dílo. Jenže autorkou předlohy scénáře je lehce afektovaná excentrička, kterou bych do PEN klubu zrovna nedoporučoval. Takže další feministická slátanina je na světě. A císař je nahý! (25.09.2016)

Asi jako většina ostatních jsem čekal, že to bude blbost. Kupodivu se na to dalo dívat a kupodivu mi ve filmu poprvé sedl Matěj Hádek. Pohádkář je psychologické drama o kriminalistovi, který se snaží zjistit totožnost nalezeného utopeného muže, zachyceného v česlech elektrárny. Jelikož vyšetřující kriminalista (Hádek) se domnívá, že identitu muže zná, souběžně s čekáním na výsledky testů DNA rozjíždí vyšetřovaní návštěvou partnerek podezřelého. Z jejich výpovědí se pomalu skládá obraz muže, který miluje ženy a který aby si je získal, vymýšlí si často neuvěřitelné věci. Kapitán Rott si také uvědomuje, že jeho soukromý život se v mnoha rysech a v mnoha bodech podobá životu utopeného a čím dál víc na něj padá sklíčenost. Sice neví zda dotyčného, před utonutím navíc asi zmláceného někdo do řeky hodil, nebo zda zda tam dotyčný skočil sám. Cítí ale podobný pocit beznaděje ve svém soukromém životě a ví, že má syndrom vyhoření... Jak říkám, nečekal jsem mnoho a celkem se mit o líbilo. Macháček byl tradičně příjemný, Aňa také a na Herzigovou se stále dobře koukalo a navíc velmi dobře hrála. Za mne jsou to tedy tři struny do ukulele. * * * (31.03.2015)

Bára Nesvadbová se nedobře čte (aspoň mně), Bestiář byl příslibem, který zůstal jen u slibů. Ale Pohádkář je trochu jiná liga. Předlohu neznám ani po tom netoužím, ale Marek Epstein je dobrý scénárita, který mě už nejednou přesvědčil, že svoje řemeslo umí. Ať už je kvalita předlohy jakákoliv, napsal velice poutavý scénář, kde se objevují zajímavé paralely mezi životem vyšetřovatele a podvodníčka Máry. Ač jsou tu jmenované především dvě hlavní protagonistky, moji pozornost přioutala poměrně nenápadná, ale přesto charismtická Mariana Kroftová. Vladimír Michálek měl citlivou ruku při výběru herců i při jejich vedení. Kamera Martina Štrby dokresluje celek. Za normálních okolností bych dala 4, ale vzhledem ke zdejšímu podhodnocení dávám 5. Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (01.10.2015)