Réžia:
Andrea SedláčkováScenár:
Andrea SedláčkováKamera:
Jan Baset StřítežskýHrajú:
Judit Pecháček, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Eva Podzimková, Ondřej Novák, Roman Zach, Igor Bareš, Jiří Wohanka, Ondřej Malý, Taťjana Medvecká (viac)Obsahy(1)
Život nehrá fair. Príbeh o mladej atlétke, ktorá sa v normalizačnom Československu dostane do štátom riadeného dopingového programu. Mladá talentovaná šprintérka Anna sa pripravuje v stredisku vrcholového športu na olympijské hry a i cez svoj zlý kádrový profil je zaradená do programu špecializovanej lekárskej starostlivosti. Jej matka bývalá tenisová reprezentantka, začne mať podozrenie, že nové podporné prostriedky ktoré jej dcéra dostáva sú v skutočnosti zakázaným dopingom a začne viesť súboj s totalitným režimom v ktorom sa nehrá podľa pravidiel fair play. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (689)
Na rozdíl od hlavní hrdinky, film občas kolena dává hodně vysoko. A nedošlapuje úplně přesně tam, jak by měl. Hlavně svojí občasnou zkratkovitostí ve vývoji vztahu Anny a Tomáše (seznámení v tramvaji?) sráží účinek hned několika navazujících scén, čímž si zbytečně nabourává dobře vystavěnou dramaturgickou linku, ve které jde hlavně o osobní dramata a morální dilemata. Ty naštěstí fungují v ostatních rovinách (trenér, matka). Ano, bude se to mnohokrát zmiňovat, ten mučednický piedestal, který režisérka staví každou chvíli někomu jinému, je chvílemi až moc schematický. Ale naštěstí síla tkví v hereckých výkonech. Barešův estébák, Malého klubový doktor a především samotná Judit Bárdos přináší po dlouhé době ze Slovenska zajímavý herecký půvab. Aňa se snaží, ale je až moc mladou maminkou v roli, kterou si na režisérce vydupali v Negativu, namísto zamýšlené Ivany Chýlkové. Každopádně je to příjemné překvapení, už jenom proto, že se film chce vyrovnat s nedávnou minulostí a nebojí se vlastní cesty. ()
Velmi smutný film z šílené doby. Je dobře, že i toto téma - doping vrcholových sportovců - někdo převedl na filmové plátno. Kolik asi bylo takových sportovkyň a sportovců co nechtěli nic brát, ale museli... Příběh Anny je o to smutnější, že na její matku už režim něco měl a mohl tedy vesele vydírat vyškrtnutím ze svazu a znemožněním odjezdu na olympiádu... Kolik sportovních ,,lékařů'' za cenu navýšení výkonu vědomě svým svěřeným vytrénovaným ovečkám pumpovalo do žil chemické sajrajty? Ačkoliv film tak nějak zvolna plyne jako celá ta osmdesátá léta v Husákově půlnočním království a nejsou v něm žádné vyhraněnější scény (snad kromě budíčku STB), přesto na diváka plně dopadá celá ta zrůdnost režimu. Herecké výkony byly vynikající ať už se jedná o matku Anny Aňu, opravdu skvěle odporného Bareše a samozřejmě hlavní hrdinku zahranou Judit Bárdos. Ta je navíc velmi pekná baba :-). Jinak ty osmdesátky byly znázorněny naprosto dokonale i s celou tou svou šedí a opadanými omítkami na domech. Žádné barevné Vyprávěj, ale opravdickej hnusnej socík. Říkám stejně jako u Pout: Tfuj, ještě že už je to pryč ! 4 ampulky béčka * * * * ()
Dlouho jsem v kině nezažil tak intenzivní, ale zároveň strašidelný zážitek. Fair Play se na první pohled tváří jako klasické sportovní drama. Do té doby jsem si ale uvědomil, že klasické sportovní drama je pojem, který mě naučil vnímat až Hollywood. Takže najede se původní kostra, někdo si klade nějaký cíl, nejde mu to, pak mu to jde, ke konci se stane průser, ale vše se vlastně zvrátí v happy-end. Tady je to jinak. Fair Play je sice o sportu, ale zároveň je i o tehdejší době. A řekl bych, že je hlavně o té době. Judith Bardós zahrála naprosto božsky. Civilně, lidsky, přirozeně. S její maminkou, kterou hraje Aňa Geislerová, jsem si říkal, že kdyby se nejednalo o film, dokázal bych jejím pocitům hodně snadno uvěřit a věřil bych i tomu, že se jedná o sousedky ze stejného patra bytovky, ve které bydlím i já. I díky tomu jsem s nimi prožíval všecko. Dokonce i celou tu řadu nezodpovězených otázek. Třeba situace s jejím tátou podle mě mohla být trošku lépe vyřešitelná. Já si třeba nedokážu představit, že bych opustil rodinu a emigroval kvůli režimu do ciziny. Stejně tak si ale nedokážu představit, že by STB byla na lidi, kteří je "zlobí", milá v tom smyslu, že jim nechají třeba měsíc čas na rozmyšlení, jestli s nimi budou spolupracovat, nebo ne. I tak se ale musím uklonit, protože tak výrazný, depresivní a smutný film z tehdejší doby jsem asi ještě neviděl. K tomu natočen opravdu poctivě. Fair Play je rozhodně filmem, který stojí za zamyšlení pro celý náš národ. ()
Spoilery! Navzdory velice atraktivnímu tématu, jsem se bohužel značnou část stopáže nudil. Judit Bárdos se zřejmě musela do své role prokouřit, jinak si nedovedu vysvětlit, proč byla pro hlavní roli vybrána právě ona. Byla docela zoufalost ji sledovat, kterak se trápí. Také bylo docela divné sledovat matku a dceru, které na oko působily takřka stejně staré. Neubráním se pocitu, že nám toho režisérka nabídla přeci jen trošku málo. Ve filmu o komunismu a "hrozně děsivém" dopingu sledujete prakticky jen to, že hlavní hrdince neteče krev z vagíny tak často, jak by si přála. Jediným pozitivem je snad pouze závěr, kdy na diváky nečeká nějaký pohádkový happyend, ale snímek končí tak, jak by zřejmě končil i mimo kamery. Trošku to s tou touhou o obyčejný film tvůrci přepískli. 2 kousky. ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (23)
-
Stromba je známé anabolikum, které se hojně používalo v 80. letech minulého století. Používalo se napříč celým sportovním odvětvím, nejen v SSSR. Mezi tehdejší látky patří třeba Dianabol nebo Agovirin.
(dinamit_1)
- Podle slov režisérky vznikl film na základě novinového článku, který popisoval situaci v socialistickém Československu, kdy byl vytvořen institut, pro který bylo vytipováno 150 sportovců pro řízený nelegální doping. Ze 150 reprezentantů pouze šest lidí doping odmítlo a ti byli okamžitě vyřazeni z reprezentace. (sator)
- V roce 1984 se československý tým skutečně neúčastnil Letních olympijských her. Stalo se tak poprvé v naší historii. (vyfuk)
Komentář obsahuje SPOILERY! Hm tak kde začít... No určitě lze souhlasit z názorem, že jde v dnešní době plné všech těch Kameňáků, Babosraček a podobných pokladů zase v našich končinách o film za který se opravdu nemusíme stydět. Dozvíme se hodně zajímavých věcí například to, že naše atletky museli mít z toho systematickýho podávání dopingu injekcí asi pěkně rozpíchanou řiťku a to doslova. Ale ne teď vážně zaujalo mě téma zaujal mě trailer tak jsem na to vyrazil a jsem spokojen tak napůl. Určitě chválím výkon hlavní představitelky pro mě naprosto neznámý herečky film má kvalitní místy opravdu až mrazivou atmosféru vynikající je i Bareš v roli estébáka a oceňuji, že konec není žádný happyend. Teď, ale k těm mínusům které mi prostě nedá trochu víc rozvinout. Bál jsem se jedný věci a to sice aby to nebyl tendeční film z černobílýma postavama a on bohužel trochu je. Zkrátka tehdejší systém může za všechno, všechno bylo špatně, všechno bylo největší zlo a hotovo. No nevím já tu dobu nezažil neříkám, že to co je popsané v tomhle filmu se nedělo, ale přijde mi to hrozně přehnaný nemůžu si pomoci. Film je opravdu prezentován jako souboj největšího dobra z největším zlem a není tu nic mezi tím a tak si zase troufám tvrdit, že to prostě nebylo. Takže hlavní hrdinka vlastně musí brát doping, protože ve chvíli kdy ho brát přestane, tak to najednou nejde jinými slovy by na to asi jinak bez toho neměla. Ona chce však zůstat čistá obzvlášť poté co zjistí, že to co bere je něco víc než jenom vylepšený béčko. Když se její výkonost zhorší a hrozí, že nezaběhne limit na olympiádu, tak jí to začne matka cpát potají, protože doufá, že dcera se tak dostane na západ a může emigrovat aby měla lepší život. Postava Geislerové je taky rozporuplná na jednu stranu má manžela co emigroval sama lituje, že tu zůstala nesnáší režim pomáhá chartistovy sepisovat protistátní dokumenty a paradoxně vlastně těmi státními prostředky ničí zdraví dceři, protože jí chce zajistit už zmíněný lepší život. Nakonec do všeho zasáhne STB která jí dá nůž na krk buďto bude udávat nebo půjde sedět za šíření protistátních materiálů a dcera pojede leda tak do pytle jako správná morální hrdinka se rozhodne nespolupracovat takže jde do vězení a hlavní postava, protože nenávidí rovněž toto zřízení co jí zavřelo matku a donutilo emigrovat i jejího kluka kterýho milovala odmítne na protest jet na olympiádu sama a končí tak v továrně. Takže jak jsem napsal konec rozhodně není happyend. Problém, ale spočívá v tom, že je hrozně předvídatelný a, že když sledujete pozorně od začátku jakým směrem se film vyvíjí, tak je vám jasné, že to prostě ani jinak dopadnout nemůže. Další věc kterou bych vytknul je fakt, že je tu rozjeto hrozně moc témat a postav, ale všechno je tak nějak jenom naťuknuto, ale nerozvinuto nikam dál což je škoda. Na druhou stranu jak jsem se zmínil Bareš a jeho estébácký komando je prostě mrazivě dokonalý, pokud jste tedy ochotní přistoupit na hru režisérky, že to bylo až takhle drsný. Bohužel však i oni mají jen málo prostoru. Takže takhle byl tu rozhodně velký potenciál na opravdu zajímavý film. Bohužel to množství nedotažených témat a to lehce tendenční zpracování to trochu kazí, ale zase abych nekřivdil film rozhodně má svoji kvalitu a já určitě nelituji, že jsem na něj zašel. Za mě 60% () (menej) (viac)