Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec

Dosti neobvyklé a dlouhou dobu fakt zábavné. Geniální Michael Gambon tam furt cedí neuvěřitelný hlášky a je to prostě prdel. I to tajné pošukávání mě bavilo. Bohužel po odhalení tomu, až neuvěřitelně, dojde dech. Najednou jsou tam nudné dialogy, Michael Gambon nikde a já už čekal, kdy to skončí. Je to ale jeden z těch filmů, co člověku utkví. Richard Bohringer je s tim klidnym ksichtem k sežrání a ta barevná stylizace, kdy se všem mění hadry je velice cool. Neuvěřitelně mě tam ale srala jedna věc a to ten hermafroditní mutant, co tam tak furt zpíval. Věřím, že se to někomu líbí, ale já měl chuť si podřezat žíly. (28.01.2012)

Kuře a'la reine Marie, ústřice v omáčce Mornay, pařížská žabí stehýnka. Je-li jídlo rozkoší, obžerství je hříchem. Vznešená jména, cinkání falešných příborů, vrásky a drahé látky. Obrazy rituálů a kulis přípravy pokrmů, kladení na stůl a jezení. Zřetelné popisy povrchů čitelně odkazující na vnitřní zkaženost (už jen ten název zavání). Doslovnost začíná požírat dvojakost. Zrovna, když se mě někdo snaží opít rohlíkem, dochází mi pivo. Uražena odcházím. (22.10.2010)

Hmmm, tak jsem v krátké době narazil už na druhý bizárek, který testuje, co všechno žaludek méně odolných diváků vydrží. Ale zatímco Srdjan Spasojevič vyzvrátil do scénáře své ujeté masturbační fantazie, Peter Greenaway se se mnou podělil o šílenou kulinářsko- sexuálně- násilnickou vizi, která mi připomněla pana Creosota i mé oblíbené Delikatesy. Helen Mirren si zase možná vzpomněla na Brassova Caligulu, ale i přes častou full frontal nudity mě nejvíc zaujaly její vlasové kreace. Všechny účesy ale jasně válcoval mrtvý kormorán z úvodu filmu. Snímek měl na mě i velmi znepokojivý dopad- Michael měl tak nádherně propečenou kůži... (08.01.2020)

Filmová pochoutka, vizuálně úžasný film (ty barvy - vyniká především smyslně rudá, to snímaní jednotlivých scén) s amorálním, odpudivým hlavním hrdinou v podání Michaela Gambona, jehož monology (nejen) jsou nezapomenutelné. 90% P.S. Díky uživateli ork za tip. (05.11.2012)

Ano, doslovnost. Doslovnost obrazu. Proč si brát servítky? Kuchař, císař, jeho žena, její milenec. Kanibalismus. Tak to chodí a občas to tak i dopadá. Ostatně, dorozumívací řečí zde není francouzština, nýbrž angličtina. Kuchyň, jídelna, záchod. Venkovní prostor – psi, výkaly, hnijící maso. Depozitář knih. Opulence. Revoluce. Ale co viděl kuchař, viděli jsme i my. Život může být velmi estetický. Proč ho tak vnímáme jen na těch obrazech? (PS: Pravděpodobně budu muset brzy znovu zhlédnout Zet a dvě nuly a doplnit mu pátou hvězdu.) (PPS: Nejlepší doporučující komentář: Milodar. Boha bych z toho neobviňoval. Za co bychom stáli bez závislosti na hmotě?) (13.01.2015)