Kirazu

„MOCNÁ OSOBA DOSTANE VŽDY, CO CHCE. SLABÉMU VŠECHNO VEZMOU. I JEJICH NEJMILOVANĚJŠÍ…“ /// Místnost vobložená igeláťákama, týpek s kladivem v ruce, kamery… tohle očekávání bylo naplněno! Bohužel toho psychologickýho jiskření se nedočkám. Je ubito (s krátkým měkkým) dvěma chlápkáma, co maj nutkání zabíjet. Snažej se předvýst, že maj ze života peklo, tím, že ho pak dělaj i vostatním. Ony ty pohnutky jsou krapet složitější, což sice neznamená, že nevinnejch umře míň, ale spíš to, že film chce něco náročnýho říct, bohužel já su nějakej ideově nahluchlej. Sadisticky to ukojí, ale jinak je to divný vyprávění o nedorozumění, plný smrti, u kterýho jsem zbytečně dlouho čekal na vypointování. Na konci je to i vtipný (v rámci žánru pane Troško!), ale víc než adrenalinovou zábavu těch dvou magorů bych čekat nedoporučoval. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že místo sirek se dneska dává děckám na hraní paralyzér. 2.) Nevím co dát na youtubko. (navíc mě sere soused!) 3.) Thx za titule ,,Calenit“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (18.03.2015)

Mo Brothers ? Yes ! Spanilá "killride" dvoch neformálnych individuí ( killer/ novinár), ktorých úchylka osudovo prepojí a postará sa takto o fungujúcu zábavu, v ktorej mimo nevyhnutnému splatteru sekunduje aj silne emocionálny náboj. S rešpektom k predchádzajúcim 2 komentom, ja som si tam našla to, čo v podobných snímkoch vyhľadávam. Vtesnanie do kratšej stopáže hoc na úkor nevypovedaného však nepopieram. Bez hlbšej analýzy, ako plytkozraká diváčka, takto s hodnotením nemám problém. (05.06.2014)

Celovečerní debut The Mo Brothers, kanibalský slasher "Macabre" doplácel na nedotažený scénář. Jejich druhý snímek "Killers" naopak fatálně trpí přešpekulovaným scénářem. Film se díky okázalé snaze překvapovat diváky, nehrát podle klišé a přicházet s extrémními vyhrocenými sekvencemi stává až odtažitě úmorným – snaha nebýt schematický se zde paradoxně sama stává schématem. Z každé scény čiší nucenost a záměr, takže divák na film ani nekouká jako na dramatické vyprávění, kde by ho vtahovaly osudy postav, ani na zábavnou žánrovku. Když užijeme oblíbenou metaforu o filmu, který by ideálně měl fungovat jako dobře šlapající stroj, pak "Killers" představují mechanismus, který má tak moc naleštěná a atypicky vytvarovaná kolečka, až se z toho zadrhává a namísto funkčního výtvoru je zcela bezúčelovým artefaktem. "Killers" zároveň jsou ideálním demaskujícím projektem firmy XYZ Films, za kterou stojí zakladatel webu Twitch (twitchfilm.net), který se během posledních let stal opinionleaderem v oblasti mimo-mainstreamové žánrové kinematografie. Poté, co si Tod Brown prostřednictvím stále vlivnějších stránek vybudoval početnou skupinu příznivců, jejichž vkus utvářel preferování určitého typu filmů, nyní jim začal futrovat filmy z vlastní produkční stáje. Ty sice mají přesně ony atributy, které přispěvatelé a čtenáři Twitche preferují, ale jak se úmorně ukazuje, dobré filmy to z nich zdaleka nedělá. Nutno dodat, že XYZ Films vždy figurují pouze jako koproducent a distributor, a nikdy nevyvíjejí ryze vlastní, ale spíše se ujímají projektů ve fázi pitchingu (hledání investorů na základě synopse či promo videa na filmových trzích). Díky tomu jejich filmografie obsahuje i hrstku vynikajících titulů jako sérii "Zátah" (The Raid) či "The Dirties". Jenže zatímco ty představují projekty tvůrců se zcela jasnou vizí, velkým talentem a ambicemi se ve filmech tvůrčím způsobem realizovat, The Mo Brothers (i většina jiných filmařů točících filmy pod hlavičkou XYZ Films) jsou jen v lepším případě řemeslně zruční nadšenci, kteří ale nedokáží svým dílům vdechnout jakoukoli osobitost. [EFM] (27.02.2014)

Takhle to dopadá, když se někdo od hororových masakrů přesune do vod ambiciozních thrillerů. Killers nezapřou, že za nimi stojí tvůrce Macabre: vizuál super, násilí je tu poměrně dost a krví se rozhodně nešetří. V tomhle ohledu všechno ok. Horší už je to ale s logikou, která dostává místy pěkně na prdel, a to i přes poměrně zajímavý příběh. No a vyloženě průser je pokaždé, když dojde na minulost obou hrdinů, jejich bolístky a potápění se v depresích. Tam to dokonce sklouzává do ubrečeného melodramatu, který až zbytečně (a hlavně neúspěšně) tlačí na divákovy emoce. Osobně mi tak z filmu asi nejvíc zůstanou v paměti scény jako útěk z hotelu, šlapka v kufru vozu a gradující, lehce depresivní závěr. (31.08.2014)

Bez napatia, bez prekvapenia, bez tempa, kde sa snaha o inakost stava natolko fixnou manierou, az z toho paradoxne prave kvetie schematicnost a predpovedatelnost. K tomu zbytocna kopa brutality a presvedcivy Kazuki Kitamura, ktoremu sa v Indonezii zapacilo a Gareth ho obsadil aj do Raid 2. (videne na EFM) (10.02.2014)