Päťdesiat odtieňov sivej

Tváří se to jako největší filmová kontroverze roku a přitom v každém druhém pornu můžeme vidět větší šílenosti. Navíc se teď všichni, co občas rádi tvrdě přiráží nebo plácají někoho po zadku, považují za ultra sadomasochisty, kteří přepisují sexuální historii. Předloha musí být hrozný hnůj. Co taky můžeme čekat, když si zrovna toto téma vybere ženská z kategorie nepoužitelný materiál. Nejhorší je, že z hlavy nemůžu dostat ten příšerný soundtrack. Fuck me like you do! Fuck me, fuck me like you do! (13.06.2015)

Před dvěma lety byla knižní předloha snímku literárním hitem. Čistému vše čisté, než mi můj otec napsal mailem svůj dojem z knihy (mj. zmínil, že péro se mu u toho ani nezachvělo, tatínek je otevřený člověk a servítky si nebere), myslela jsem, že to je kniha o technice kresby a jen jsem se divila tomu, kolik lidí v MHD to čte. Na film bych nešla, nebýt kamarádky Melorky, která to chtěla vidět. Ona v Anglii, já v Praze, sladily jsme čas a vyrazily. Čekala jsem zoufale upachtěnou nudu, červenou knihovnu, brutální S/M scény a milostný vztah jak na houpačce. Dostalo se mi pohledu na intimní partie ženské s ohavným ksichtem, poprsím a pekelným účesem, zato s hezkým zadkem, nohama a náhrdelníkem. Autorka si zjevně plete dominanci s despotismem, submisivitu se stupiditou, role v sadomasochismu a pokud si takhle plete všechno se vším, polévku nejspíš servíruje do nočníku. Skutečnost, že absolventka oboru anglická literatura si slovo submisivní musí googlit, je stejně na hlavu postavená, jako že dominantní muž poletí za partnerkou jen proto, že mu nezvedla telefon. Tajemství a mnohovrstevnost pana Greye nevyplývají z ničeho, na čem vybudoval své impérium (v 27?), z toho není patrné, ale pokud počítám, že školu ukončil v řádném studijním programu, budoval to impérium čtyři roky. Za takovou dobu můžete svůj obchůdek s tkaničkami prohlásit za opravdu dobře zavedený. Sexuální scéna "tenkrát poprvé" působila velmi věrohodně, škoda jen, že si pan Grey zozepnul košili a spadly mu i kalhoty, mě tahle filmová zkratka rozesmála. Ne poprvé a ne naposled jsem byla jediná v sále, kdo se smál. Přejme Anastasii jejího prince na bílém koni. Ženy zkušené vědí, že úskalí bílého koně je v tom, že překáží v obýváku a nemá ohledy ke koberci paní domácí. Není to film podprůměrný z důvodů, které jsem čekala, ale z jiných. Ještě že to nenatočili ve 3D, ale to přijde, hádám, s dalším dílem. Co se mě týče, mnoho odstínů šedi má mít činčilí kožíšek a ne chlap, který není ani tak mnohovrstevný, jako magor. (14.02.2015)

I don't make love. I fuck. Hard. Kdo by to byl řekl, že z bestselleru Padesát odstínů šedi, který již od pohledu není a nebude kandidátem na Nobelovku a je určený spíše dámskému publiku, nebude Oscarový trhák? Božínku, to je tak překvapivé, že se z toho šoku nemůžu vzpamatovat! A co teprve zdejší páni kritici, kteří kvokají blahem nad létajícími auty v rychlém a zběsilém tempu, nad filmem, v němž se cvičená opice dostat do systému Interpolu za dvě sekundy a závěrem, kde na hlavního hrdinu čeká za rohem vždycky kozatá modelka. Takový film je nicméně pro nás, tupé slepice, až příliš intelektuální a inteligentní. Ale teď ve vší vážnosti - kdo nezkritizuje Padesát odstínů, jakoby nebyl. Kdo to nepovažuje za debilní, je sám debil. Osobně si myslím, že inteligentní člověk si vyvodí již z prvních řádků na čsfd (nebo na databázi knih, chcete-li) v jakém duchu film proběhne. Jenomže to by nebyli pánové s mindrákem z malého pinďoura, kdyby se nemuseli povznést nade všechny a nade všechno. Ovcovitost a pozérství lidí mě pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Zkopírujte pár slovíček z online slovníku, okořeňte to pár kundami a davy z vás budou šílet. Hm. Upřímně, film není ničím jiným, než klasickým hollywoodským produktem, s několika poplácáními a prsama navíc. A s absencí šťastného konce. Knižní předlohu jsem nečetla, ani mě nijak zvlášť nelákala. A účast Jamieho Dornana byla trochu zklamáním, protože díky The Fall vím, že má na víc. Do filmu jsem tedy nešla s vysokým očekáváním, ale závěrem můžu říct, že to bylo celkem milé překvapení. Troufám si říct, že nebýt špatně napsané hlavní hrdinky, byl by film opravdu hodně příjemnou jednohubkou. My ženský víme to, co žádný hodný Honza prostě nikdy nepochopí - záhadní a chladní muži nás přitahují jako magnet, protože sníme o tom, že takové zničené mučedníky napravíme právě my. Jakkoli nemožné to je, doufáme, že my budeme tou jedinou, která v něm probudí dobráka od kosti. To ale hlavní hrdinku neopravňuje, aby se chovala jako dvanáctiletá zamilovaná husa. U těch adolescentů jsou kousání rtů, hihňání v nevhodných situacích a hloupé otázky možná roztomilé, ale od studentky literatury je to nepřípustné a otravné. Škoda, protože bez tohoto typického klišé charakteru "neviditelné tuctovky" s mozečkem o velikosti hrášku by to překvapivě fungovalo. Mimochodem, moc mě potěšil odkaz na The Fall! "Provaz ,páska, kabelové svorky, vy jste úplný sériový vrah!"- "Dnes ne." (07.03.2015)

Za prvé jsem ráda, že jsem nečetla knihu a tak jsem nebyla ničím ovlivněná až na fakt, že se kolem tohoto filmu nadělalo tolik humbuku. Ale jsem tvor zvědavý a chtěla jsem si udělat svůj vlastní názor. Takže scénář mě opravdu nijak zvlášť neoslnil. Do poloviny jsem měla pocit, že se dívám na Pretty woman v jiném hávu, ale přece jen tušení budoucích věcí, tomu dávalo jiný odstín. A tady začíná asi ta kontroverze mnohých uživatelů. Takže za mě byla Anastasia v podání Dakoty Johnson tou, která svým zjevem a hereckým podáním zcela určitě táhla celý tenhle projekt na sto procent. Jí jsem věřila absolutně všechno, byla famózní. Ano, tohle byla skutečná zamilovanost spojená s naivitou. Zamilovaný člověk dělá věci, které by za normálních okolností považoval za směšné, uvažoval a jednal by rozumně. Tancovali jste někdy na Beethovenovu devátou symphonii ? Myli jste okna sprejem na koberce? Takže jsem se nedivila Anastasii, že byla schopná poddat se tak zajímavému a navíc pohlednému muži, jakým byl Christian. A ty sexy chvilky byly přece roztomilý:-) U Dormana jsem dost přemýšlela o tom, proč byl takový, jaký byl a mnohé to silně iritovalo. Našla jsem si jedno možně vysvětlení. On byl přece miliardář, který musel vystupovat velmi uhlazeně, reprezentativně a disciplinovaně, tudíž bylo absolutně nemožné hledat u něj nějaké výrazy vášně, či jiných emocí. A navíc byl ovlivněn i mnohými faktory z jeho minulosti, kde jsem se toho dozvěděla minimum, ale jeho poznámka o padesáti odstínech šedi je přece dost výmluvná. Nicméně jeho SM scénkám a dominanci jsem moc nevěřila, to přiznávám, ty byly místy opravdu takové, že jsem dostávala záchvaty smíchu. Až téměř ke konci v reed komůrce jsem konečně zaregistrovala jeho běsy v očích, ale jen mírně, k alfa drsnému samci měl opravdu dost daleko. A byly momenty, kdy jsem měla pocit, že se snad karta obrátí, Ana uměla velmi rozhodně říct to své ANO a Chris poslechnul na slovo. V The fall byl přece jen dokonalejším sériovým vrahem mladých roštěnek, zarostlý, temný a zlověstný. Dávám tři, protože s jistotou vím, že se na případné pokračování podívám a s dvojkou bych si připadala pokrytecky. Takže do příště Chrisi zarůst vousama a uvidíme, co s tebou? (22.04.2015)