Zahrada slov

Nádherná animace. Nejlepší, co jsem doposud viděl, a to už od prvního záběru. Anime bylo pro mě zpočátku jen forma zábavy; časem se mi ale podařilo objevit jeho uměleckou stránku. Malinko mě mrzí, že u „Zahrady slov“ je to bohužel řešeno na úkor příběhu i stopáže. Tuto pastvu pro oči si lze užít pouze tři čtvrtě hodiny, a příběh nebyl, alespoň pro mě, ničím výrazný. Mám rád Šinkaiovy filmy, mám rád jejich psychologickou stránku a vím, co to obnáší. Vím ale také to, že u jiných filmů se mu podařilo zaujmout moji pozornost příběhem lépe. Každý je zkrátka dobrý z jiného hlediska. Z osobního hlediska mě „Zahrada slov“ nejvíce oslovila skrze déšť, který je pro hlavní postavu Takaa tak důležitý. Připomněla mi, jak moc mám déšť rád. (22.02.2016)

Najviac znamenitým prvkom tu je dokonalá animácia, ďalej to dosť obohacuje výborný soundtrack a melancholická atmosféra. Film postráda nejakí hlbší význam alebo psychologický rozbor postáv a chýba mu rozvinutejší dej (+ prospela by tomu aj väčšia dĺžka), celé to však drží spomínaná vizuálna stránka. Bez nej by to bolo na tri. (15.09.2018)

Šinkaiova devíza ve stopro deštivém hávu nádherné zahrady v ultra realistické animaci. Tak přesné, že jsem našel na mapách adresu čtvrtě snímaného mrakodrapu a přilehlého parku s altánkem. Shinjuku Gyoen - National Garden. Na náš středoevropský mentál ke konci možná až příliš sentimentální, avšak pro Japonce osvobozující přiznání svých niterných, nešťastných pocitů. 70% (21.09.2023)

Již od svého prvního kraťasu "Other Worlds" vlastně Makoto Šinkai opakovaně ztvárňuje v zásadě totožný příběh pouze pokaždé v jiném žánrovém rámci a se stále dokonalejší animací. V tomto ohledu je jeho nejnovější počin také vpravdě vyvrcholením jeho dosavadní kariéry. Především co do animace už Šinkaiova vlastnoručně rozvíjená technika dosáhla úrovně až fotografického hyperrealismu. Neskutečně propracované efekty měnícího se světla a počasí už působí jak (optickými či postprodukčními) filtry upravené záběry reálného prostředí. „Zahrada slov“ pak v této úchvatné formě přináší citlivou romanci o mnohoznačném vztahu do sebe uzavřeného studenta a mladé ženy, kterou potkává během deštivých dní v parku. Vyprávění se pak nese v klasickém Šinkaiově stylu přes potlačované emoce, hutné imprese obyčejných okamžiků a detaily každodennosti. Namísto předchozích filmů se ale tvůrce zcela zřekl fantaskních motivů a předkládá ryze civilní romanci. Snímek pak vykazuje překvapivě mnoho styčných bodů s neprávem méně známým filmem studia Ghibli "Whisper of the Heart" – od zaměření na rukodělné řemeslo, důkladné vykreslení lokální atmosféry reálného prostředí až po dílčí peripetie vztahu, kde si oba protagonisté k sobě dlouho hledají cestu a následně musejí přečkat dlouhé odloučení, které ale o to více prohloubí jejich city. Bohužel na rozdíl od geniálního Mijazakiho scénáře tentokrát sledujeme naopak schematicky slabou hrdinku, kterou musí v klíčových chvílích k činu popostrčit hrdina, ale také namísto sebevědomých postav vlastně jen další emocionálně a osobnostně nestabilní figury zmítané svými pocity a svým okolím. (23.08.2014)

Pri scéne kde ten chlapec škriekal po tej ženskej, tak som myslela, že schmatnem notebook a vyhodím ho von oknom aby som to nemusela počúvať. Ale kedže na nový notebúk nemám tak miesto toho som to teda stíšila na minimum. Mňa osobne to nezaujalo, a popis " o niečo staršia" je akoby mal on 15 a ona 19. A nie on 15 a ona 27. Daždivé scény pekné, aj všeobecne pekná animácia ale dej ma moc nenadchol a častokrát som sa nudila. No a dojímavá scéna, ktorá bola skôr odpudzujúca to celé pokazila. Tá tam radšej byť nemusela a zabodovalo by to u mňa určite viac. (30.09.2013)