Briliantová ruka

Dva moji milí ruští herci, které zrovna nemusím v jednom filmu - z Nikulina se mi zvedal žaludek už v Podařených kvítkách a Mironov s modrou maskarou taky nepatří mezi můj top (ale s líčením je na tom líp než Člověk obojživelník). Co si počít? Jasně, je to krásný ruský boršč, kde jsou ingredience známé, značně provařené a ozkoušené ... ale furt to má dobrou chuť (kosti propagandy vytáhnout ven, aby neuvízly v krku). "Voloďo, máš mě rád?" "Ano." "Tak já tě kousnu." "Si kousni." "..." "Hej, lidi na nás koukají." O jednu láhev vodky lepší než Neuvěřitelná dobrodružství Italů v Rusku. A o pár lahví (ehm, sudíček) horší než Ivan Vasiljevič mění povolání (a všechny filmy o Šurikovi) - stále Gajdaj, ďyť známe se. (18.01.2009)

Matně si pamatuji, byl jsem vděčný dětský divák :-) Briliantová ruka Film byl dabován po vpádu spřátelených vojsk v roce 1968, na základě rozhodnutí  FITESu odmítali herci jako protest dabovat sovětské filmy. Hlavní role mluvili "stávkokazové" dříve představitelé středních rolí, přešli v tomto období na hlavní role, herci malých  přešli na střední role. Mezi dabéry se začali objevovat herci mimopražských divadel a dokonce dabovali i technici barrandovského dabingu. (18.12.2020)

Kolega argenson vystihl vše důležité, je to skvělý zdroj informací. Já bych jen dodal, že hůř napsaný scénář jsem dlouho neviděl a tuhle šlamastyku nezachrání ani původní dabing neoposlouchaných hlasů, ani krátké vsuvky rychlodabingu místo dnes běžných titulků, když tvůrci nechtějí sjednotit více použitých jazyků. Koukal jsem se přes 90 minut a doteď nevím, o čem to bylo. (16.04.2016)

1/10 Úřednícký "podpantofel" je shodou nešťastných náhod v průběhu dovolenkové návštěvy orientálních krajů proti své vůli zatažen do podniku zlotřilých pašeráků zlata a diamantů. Do sádry kolem jeho zhmožděné ruky je uschováno velké množství cenností, které chce banda po jejich převezení do Sovětského svazu získat zpět. Protože hlavní hrdina je moula (ostatně jako téměř všichni, co se objeví před kamerou - včetně milicionářů a padouchů) otevírá se celá plejáda plánů a situací, které by některé z diváků snad mohly pobízet do smíchu, což mně ve většině případů obcházelo - i když našlo se pár momentů - titulkování herců: hrají, dále, hrají, také hrají, v neposlední řadě - mezititulky: konec prvního dílu, československá tatra 603 jako exotické orientální auto, chůze po vodě. Hlášky: Viděl jsi Lorenovou? Pil jsi Colu? Jak chutná? Možná tento druh prvoplánového humoru oslovil italské tvůrce a byl předobrazem Fantozziho - mě to nesedlo. Když někde stačí k výbuchu smíchu pitvořící se obličej hlavního hrdiny, strejda nikdy nesundávající rádiovku nebo kopnutí do nejchoulostivějších mužských partií...to že vyhrálo na konci 90. let titul nejlepší ruské komedie století? Mám strach vidět ty méně úspěšné - tady byla aspoň polonahá slečna (17.05.2008)

Že komedie Leonida Gajdaje patří k divácky oblíbeným, dokazuje vítězství Briliantové ruky v soutěži o komedii století. Úředníček Gorbunkov se nechtěně připlete do pašování šperků. Celý film poté slouží jako návnada policie, aby mohla zločince chytit. ___ Briliantová ruka vykazuje několik podobných motivů jako další Gajdajova komedie Ivan Vasiljevič mění povolání. Hrdinové se do svých svízelných situací dostávají neúmyslně. Většina zábavných scén ústí v jednoduché groteskní gagy. V obou filmech také vystupuje správce domu či ulice, který hyperbolicky lpí na pravidlech více než na lidech - „Člověku se má věřit jen v krajním případě.“ A zapomenout nesmím ani na černou kočku, která se jako „černá nit“ proplétá oběma snímky. (15.12.2015)