8 1/2 ženy

Z Greenawayových filmů je 8 a 1/2 ženy nejvíc o sexu, přitom je zde explicitního sexu nejméně. Především se artisticky mluví o ženách a jejich povaze. Naštěstí to nedopadlo tak, jak jsem se bál, přece jen jde o jeho nejhůře přijímaný film. Spíš než že by to bylo přetaženě samoúčelné, je to takové nevzrušivé a nevzbudilo to ve mně zájem. Čekal jsem pozérské nic a místo toho jsem dostal ospalé něco. (27.08.2013)

Greenaway už je asi unavený a začal vykrádat sám sebe, a to co bylo v jeho předchozích filmech originální, tady působí samoúčelně, jako např. sáhodlouhé žvanění o sexu a spousta povadlé nahoty. Bohužel zde chybí i Nymanova hudba, která dodávala jeho dřívějším filmům vznešený kontrast. Ale cílové publikum si i zde něco najde, třeba prasnici Hortenzii... (04.08.2005)

Greenawayův film patří k těm vzácným případům, kdy bych přes svou nespornou lakotu byl ochoten po půl hodině odejít z kina a raději oželet peníze a ušetřit stále vzácnější čas. Otázka zní: je možné natočit film, který se má zaobírat temnými stránkami lidské duše, sexualitou, životem zbohatlíků neomezovaných společenskými konvencemi tak, aby to bylo neskutečně nudné? Ale ano, Greenaway dokázal, že při troše dobré snahy autorský film podobného ražení lze spáchat. Být producentem, raději bych ty peníze rovnou spálil v krbu, než je investoval do podobné podívané. Je to nesmírně sebestředný a obtížně vstřebatelný film, který je primárně určený pro festivalový okruh publika, pro ten nepočetný okruh pravých intelektuálů a o poznání početnější okruh těch, co si o sobě myslí, že jsou intelektuály, aby mohli po projekci vzrušeně debatovat o skrytých významech filmu ve smyslu, co tím básník chtěl říci. Na začátku se jedna postava ptá druhé: "Co myslíš, natáčí přední režiséři své filmy proto, aby uspokojili své sexuální představy?" - a druhá odpovídá: "Myslím, že většina." Jestli tenhle film natočil Greenaway proto, aby uspokojil své sexuální představy, pak je to hodně nudný a podivínský patron. Ten film není ani provokativní ani pikantní, v žádném ohledu není ani ze života, protože jsem se setkal se slušnou řádkou bizarních postav, sociopatů a pošuků, ale něco byť jen vzdáleně podobného těmto filmovým postavám jsem nepotkal. Celkový dojem: 5 %. (20.04.2009)

Mé první setkání s Greenawayem a nedopadlo vůbec špatně. Je to přesně ten případ, kdy si koupíte nějaké DVD v Levných knihách, protože vás zaujme obal s tím, že když to bude kravina, přece jen to nestálo moc peněz. A ono vás to nakonec překvapí. Celý ten film je vlastně o sexu a šukání, ale sex ani šukání v něm nezahlédnete, jen tu a tam (a to v míře tak malé, že ji předčí kdejaký sedmdesátkový horror nebo současná teenkomedie) nahou ženu (a chlapa taky). Ale i tak to stojí za to, Toni Collette mě velmi překvapila (ani jsem nevěděl, že tam hraje) a pohled na ke kameře zády sedící nahou Polly Walker je unikátní odměna za sledování ryze konverzačního filmu. Když mi došlo, že prostě na sex před kamerou v tom filmu nedojde, uvědomil jsem si nádheru a umění Greenawaye pojmout to skvěle jen slovy (některé dialogy a proslovy jsou hodně povedené, trefné a humorné). A povedlo se mu to. S jednou jedinou vadou na kráse. Nevím čím to je, ale poslední dobou mi připadá, že koukám na filmy, které jsou zbytečně a ke své škodě delší, než by měly být. Určitě se k tomu filmu ještě někdy vrátím a poohlédnu se po další Grenawayově tvorbě. (08.03.2013)

Další nezkalená Greenawayova výprava do Asie. Po básnivé Knize snů trochu více povolnosti a psychoanalytického sexu. Ač skoro 9 žen kombinuje dřívější témata a postupy stále si myslím, že jde o nekonvenční, doslova komorní drama s velmi neobvyklými dialogy a podmanivou, vzršující atmosférou Mondrianových čar. Nechybí stylizovaná mluva a skvostné vizuální zpracování. Jen je věru lehce narušeno jasně jedoucím merzedesem. Načež, že bych to přímo žánrově řadil jako komedii... To potom byl v Japonsku kde kdo... (11.01.2011)