Špinavý trik

Jen charismatičtí herci a stylová režie dobrý film neudělají. Zajímavých herců je tu fakt hromada, dokonce dojde i na legendárního Roberta De Nira. Co se týče postav, tak mě nejdřív zaujal samozřejmě Christian Bale, ale i Bradley Cooper, který byl na své poměry netypicky užvaněný. Bohužel všechny postavy jsou po čase (a film se dost táhne) více či méně otravné. Nejhorší je to právě u Baleovy postavy, která je na začátku zajímavým sebevědomím hajzlíkem, co je velice inteligentní, ale jeho morálka je lehce za hranou. Poměrně brzy se z něho však stane jen submisivní trpitel, který jen smutně přihlíží tomu, jak si ho všichni mažou na chleba. Film působí díky rychlým střihům a hodně stylové hudbě jako svižný film, ale není. To by mi tolik nevadilo. Vadil mi nejvíc neuvěřitelně hloupoučký scénář. Na začátku zajímavé herecké výkony, kde se často herci neuvěřitelně snaží, vítězí nad divným dějem, ale v druhé půlce by to nezvládl ani ten nejtalentovanější herec na světě a z filmu je stokrát viděný blábol. American Hustle je vlastně úplná pitomost, kterou od úplného odpadu zachraňuje jakási stylovost a parádní herecká sestava. (5/10) (08.11.2020)

„Some of this actually happened.“ Nadsazený úvodní titulek dobře upozorňuje na slabiny i silné stránky Russellova žánrově neukotveného filmu. Ne, nebudeme vás obeznamovat s procedurálními podrobnostmi ústředního švindlu. Kdoví, jak to tehdy vlastně bylo. A ano, stejně jako to, co uvidíte, také Hollywood je jednou velkou hrou na pravdu. Takže budeme sami sobě hodně nastavovat zrcadlo a jiné odrazné plochy a od úvodní scény (příprava na výstup) upozorňovat na performativní rozměr podvodnického „řemesla“. Čili ne fakta a takové jejich dávkování, které by vytvářelo napětí a očekávání, ale sebereflexivní hříčka, bezezbytku patřící hercům. Kvůli upozadění průběhu operace ve prospěch vztahů mezi postavami, které popírají a znovunalézají vlastní identitu, není, co by vyprávěcí konstrukci drželo pohromadě a diváka ve střehu. Trhavý rytmus vyprávění můžeme chápat jako snahu přizpůsobit formu množství vypravěčů, jejich různým povahám a cílům (a hereckým projevům, protože téměř každý herec je naladěný na jiný žánr), osobně jej ale vnímán jako důkaz Russellovy režisérské nedisciplinovanosti, jakkoli zapříčiněné právě přílišnou důvěrou v herce. Podobně i manýristické využívání některých stylistických postupů (prudké nájezdy kamery) nebo samoúčelné zapojování dobové hudby svědčí o tom, že Russell řemeslo sice zvládá a ví, jak natočit „cool“ scénu, ale režíruje nekoncepčně. Záměny identit, žánrů, rytmu a vypravěčů jsou zprvu zábavné a film díky nim nepostrádá švih. Nadbytek obrazů a slov, jež v zásadě tvrdí stále totéž (a tvrdí to mnohem přímočařeji než třeba Preston Sturges v nestárnoucí The Lady Eve, ke které by zřejmě měla odkazovat postava Amy Adams) ale vinou beztvaré režie a bezvýznamné zápletky omrzí mnohem dříve než třeba ve Vlkovi z Wall Street, jenž se díky koncentrovanější a koherentnější naraci jeví jako výrazně kratší film. Před úplným odmítnutím a rychlým zapomenutím film, jak už se u Russella stává zvykem, zachraňují herci. Bradley Cooper a Jennifer Lawrence, jakkoli zábavní, se sice zapomněli přepnout z excentricky komediálního módu z Terapie láskou a obludná (s)exploatace těla Amy Adams postavu Sydney zbytečně zplošťuje a ubírá jí na ambivalentnosti, ale minimálně Christian Bale už pár let nevypadal tak špatně a nehrál tak dobře. 65% (21.01.2014)

Film jako celek je jak adidas bez pruhů, největší svaly má v jednotlivých scénách a hereckých výkonech. Christian se tady vypjal a předved jeden z nejvtipnějších minimalismů vůbec a ta jeho blonďatá manželka by mohla tu svou blbost vystavovat, protože co slovo to perla. Bobyho desetiminutovka potěšila, ale ve stínu pod fíky bych zkrátka sledoval radši jiný filmíky. (22.01.2014)

David O. Russell (poslední dobou) točí jednoduše "lidské" filmy, které nemusí mít kdovíjak chytrý děj, či převratně napsané dialogy, aby se člověku vryly pod kůži. Fighter, Terapie láskou a nyní i Špinavý trik působí sympaticky, domácky a sálá z nich lidství. Na obrazovce se pohybují lehce groteskní charaktery, na které se díky kvalitnímu herectví dost dobře dívá. Rozjezd filmu je skvělý, Russelovo filmové vyprávění je poutavé, děj se zamotá tak akorát a 70. léta jsou zpodobněna perfektně. Výhrady mám k závěrečné fázi, která se jaksi rozplývá do ztracena, a to i přesto, nebo spíš právě proto, že se snaží působit mindfuck dojmem, což neodpovídá dosavadní neseriózní náladě. 7/10 (03.01.2014)