Pozícia dieťaťa

Kvalitně natočená pitva vztahu dominantní matky přehnaně fixované na svého jediného syna, která je ochotná udělat leccos, aby nemusel do vězení. Postava matky je skvěle zahraná - od chladného kalkulujícího jednání až po srdceryvnou zpověď v závěrečném dialogu s rodinou mrtvého dítěte, kde jeden záběr trvá snad i několik minut. Jen postava syna je až příliš v pozadí a nahrazuje ji v podstatě jeho přítelkyně. // KVIFF 48 (04.07.2013)

[SFF 2013, Sydney] "Moral malaise of Romania’s corruption-ridden middle classes." A takisto maximálne autentický, zžieravý a kauzálny odraz výchovnej absencie, manipulatívnej dominancie, deštruktívnej sebeckosti a...materskej lásky. Leitmotiv straty syna je rovnako dvojznačný ako samotný názov ("Pozitia Copilului" - pozícia dieťaťa, v prenesenom slova zmysle tu možno hovoriť o akom si ťažkom bremene či viacmenej negatívnej predestinácií alebo tiež "pozitia corpului" - pozícia tela, termín používaný v policajných záznamoch v súvislosti s určením miesta činu...) a to predovšetkým kvôli tomu, že po cca. 60 min. si uvedomíme, že nie sme svedkami jednej straty, ale hneď dvoch...nutno dodať, z etického pohľadu diametrálne odlišných. Prvá sa odohráva pri tragickej autonehode, kedy o život príde malý chlapec zo sociálne slabšej rodiny. Okolnosti tohoto incidentu a celého dopadu na poškodenú rodinu sú zámerne upozadené na úkor podrobnej morálnej i psychickej determinácie druhej, previnilej strany. Postupne potom dochádza k ich slovnej rekonštrukcii a pri konci aj zdrcujúcej kulminácií. Druhá zreteľne vyplýva z úsečného vzťahu medzi dobre zabezpečenou matkou a jej rozmaznaným potomkom na základe ktorého si vieme odvodiť, že syn sa od matky dištancuje už niekoľko rokov, je pre ňu už dlhšie stratený. Cornelia cíti, že tentokrát by to už mohlo byť nadobro a preto sa vydáva na netaktne vyslobodzujúcu cestu plnú úplatkov, vychytralých telefonátov a rôznorodých machinácii. "Child's Pose" funguje vďaka vrstevnatým dialógom, "nervózne" kontaktnej kamere, civilnému herectvu a sústredene produkuje niekoľko nezabudnuteľných scén pri ktorých sa pravidelne moc dýchať nedá. Absolútnym vrcholom ľadovca je potom (už vyššie načrtnutý) konfrontačný epilóg čo by emočný uragán víriaci dva druhy žiaľu - rezignovaného a toho egocentrického... Pre stúpencov rumunskej školy povinnosť, pre zvyšok cenná skúsenosť. (11.06.2013)

Tomuto výbornému sevřenému komornímu psychodramatu, která jde až na samou dřen, kraluje Luminita Gheorghiu. Její ztvárnění dominantní, manipulativní matky, jež je patologicky posedlá svým synem, jediným dítětem, je naprosto strhující a táhne celý film. Jen tomu chybí podrobnější prokreslení postavy syna. Nevíme moc, jaké jsou jeho pohnutky a jeho výkyvy, kdy jednou matku posílá doslova do prdele a pak zas plní její vůli, nepůsobí moc uvěřitelně. I přesto je však snímek velice silný, máchá diváka v emocionálním bahně a zůstane v hlavě dlouhou dobu po projekci. (03.07.2013)

Hodně zvláštní drama, které je formálně zvládnuté výborně a zaujme velkým množstvím scén, kde není v podstatě žádný střih. Netzer vypráví příběh o současné době, vyšší společnosti, která nemá morální zábrany a věří tomu, že peníze všechno vyřeší. Je škoda, že film je nevyrovnaný. První polovina se rozjíždí velmi pomalu a nechybí v ní takový ten jemný a přitom cynický humor, druhá půka je poté jednou velkou emocionální smrští, která strhne a nenechá diváka chladným. Otázka je, jestli se diváci budou chtít prokousávat onou první polovinou, která je někdy úmorně dlouhá. Malinko mi ovšem vadilo to, že tu není naznačeno rozřešení a film prostě skončí, aniž by jakkoliv naznačil, co se dělo dál. Zrovna v tomto případě mi to přišlo dost škoda. Film každopádně táhne Luminita Gheorghiu, která nesnesitelnou a extrémně sobeckou matku zahrála famózně a na to, že nesleze z plátna, je její výkon ještě obdivuhodnější. Ostatní už jsou hodně upozadění a nepříliš výrazní, což byl ale asi záměr. Měl-li bych to shrnout, tak k plnému hodnocení mi chybí lepší tempo, menší stopáž a alespoň nějaký konec. Takhle je to za čtyři hvězdy a 70%. (07.08.2013)

. Poziția copilului je o dysfunkčním vztahu matky a syna, který v téhle hodně neobvyklé situaci vykrystalizoval ve velmi povedený finální závěr (i když mnozí mají možná jiný názor). Nejen, že nemám nejmenší výtku k celému zpracování, protože na mě celý příběh působil opravdu silně realisticky a přesvědčivě. Navíc celá ta ponurá atmosféra byla ovlivněna nejen kvalitními hereckými výkony, kde bych chtěla vyzdvihnout hlavně roli matky, ale i tím, že moje emoce od pohrdání, odsouzení, lítosti a empatie se celou dobu přelévaly a už z toho je patrné, že se Calinovi Peterovi Netzerovi tenhle snímek povedl na jedničku. Když vezmu ještě v úvahu ten fakt, že vídám většinou dramata odehrávající se spíš z prostředí oběti, tak tenhle pohled z trochu jiného úhlu je určitě hodný chvály. Zkrátka rumunská kinematografie mě velmi mile překvapila a určitě stojí za bližší prozkoumání. (06.02.2014)