Nech žije sloboda!

Pro mě určitě nejlepší karlovarský film, který jsem loni viděla. A nejveselejší. :-))) (04.01.2014)

Taková nemastná neslaná Itálie. Dráma vlastně žádné a komedie ....nějak si nedokážu vybavit, jestli jsem se aspoň u jedné scény zasmál. (10.01.2015)

Celou dobu jsem přemýšlel, co by z týhle jednoduchý zápletky vytlačili v Halivúdu. Naštěstí se Robeerto Andó nenechal vtáhnout do lákavýho světa poučování a taškařic. Vznikla tak zábavná a zároveň rafinovaná (především v textexh) hříčka o záměně identity, o věc důležitých a nedůležitých a o tom, jak by to bylo fajn, kdyby politici nemleli prázdný fráze, ale padlay z nich promyšlený souvětí. (22.03.2021)

Zoberte blazna, zamente ho za lubovolneho politika a este mu budu aj tlieskat. Vsak co moze byt lepsia skola politologie, ako byt zavrety par rokov v blazninci. Velka kajsmentkerovina! (22.07.2014)

Pre mňa to bola poctivá talianska (európska) filmárčina, so všetkým čo k tomu patrí. Scenár nie až tak originálny, čo však pri hereckých výkonoch, z ktorých bol najvýraznejším Toni Servillo so svojou dvojrolou, to však vôbec neprekážalo. Film mal príjemné tempo a niesol sa v takej celkovo príjemnej atmosfére. Myšlienka na záver (silný moment): Scéna, ktorá mi utkvela v pamäti najviac, je jednoznačne Giovanniho príhovor talianskemu ľudu. Ten bol pre mňa zážitkom najmä kvôli Servillovmu herectvu, ktorý dokázal neskĺznuť do patetizmu, a zhliadol som ho niekoľko krát. Tejto scénke môže konkurovať azda len oduševnený príhovor Nathana so záveru prvej série Misfits. ("You´re wearing cardigans!") (12.01.2015)

Vzletný stejně jako prázdný slogan Ať žije svoboda, Viva la libertà, nemá ve stejnojmenném příběhu žádný odraz. V něm jen notně opotřebovaného a vyhaslého předsedu jedné italské politické strany nahradí nový, energický, usměvavý, srozumitelný chlapík, který o funkci nemusí bojovat, prostě mu jednoho večera jako zralá hruška sama spadne do klína. Popularita strany i nového veselého předsedy letí vzhůru a starý zmatený předseda zašitý u bývalé ženy ve Francii o tom ani neví. To ale mají příslušní italští voliči štěstí. Pravil s přispěním Angelo Pasquiniho režírující scenárista a autor knižní předlohy Roberto Andò. A neitalští voliči a dosud neobjevení lídři zanedbaných politických stran tiše závidí. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj. MacGuffin (10.12.2021)