Nebraska

,,MAMI. OBA DOBŘE VÍME, ŽE TADY NEJDE O ŽÁDNÝ PENÍZE. JE TO O TOM… KDO VÍ, JAK DLOUHO TADY JEŠTĚ BUDE? NIC TI NEUDĚLÁ, KDYŽ HO PÁR DNÍ NECHÁŠ ŽÍT V TÉ ILUZI…“ /// Woody má místo mozku z piva kostku. A svoje taky hrajou ty roky… naštěstí má milující rodinu (hlavně syna), a tak cestujou do Nebrasky, stavěj se u příbuznejch, tu poseděj čtvrt hoďky v putyce – daj pivko, pokecaj, řešej starý rány… a já nechápu, proč to mám černobílý. Divnejch postav přibejvá, věkově převyšujou i naše hokejisty v Soči a nutěj mě se zamyslet, jestli mi tenkrát ten Alvin, tak nějak žánrově nenaznačil, že mám nechat starý lidi na pokoji (jako bejt…). Matka vypráví, jak ji chtělo vošukat celý město, který teď řeší ty prachy – snad jsem to moc nezaspoileroval, ale díky tomu je to aspoň na tý rozumný hranici sledovanosti. Návrat na místa mládí… ,,STODOLA JEŠTĚ STOJÍ…“. Sláva. Road movie postavená na senilnosti a nevýherním výherním lístku. Taky na potřebě bejt tak nějak blíž svýmu tátovi (než to nadobro zabalí) a třeba mu udělat i radost. Lidskej příběh, pro ty, kteří to vocení. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dědek to má ,,za pár“. 2.) Thx za titule ,,maddy1111“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.02.2014)

Po úvodních minutách jsem byl připraven učinit s Nebraskou krátky proces. Putování pomateného Woodyho mě nechávalo značně lhostejným. Jenže to by byla chyba! Postupem času začnou být scény zábavné a to hlavně v momentech kdy se na sebe vrší situace, které zábavnost posunují stále dál. Například kdy neustále přibývá rodinných členů v obyváku, kteří sledují telku, celá ta situace kolem výherního losu (pochlubení v hospodě, fotka do novin, článek). Situace kolem Woodyho se stává místy neudržitelnou. Tomuto chlápkovi je to nicméně stále tak nějak šumák. Hlavně když si může dát svoje pivko. Samozřejmě mě zajímalo, kterak tohle všechno může skončit. 80% (03.03.2014)

Emocionálně o dvě třídy nad ´Descendants´. V Nebrasce se toho příliš nevysloví, hraje se obrazem a film má tendenci vámi prorůst a komunikovat tak trochu jiným způsobem. Nebraska působí velmi ´klasicky´, člověk si vzpomene i na Bogdanoviche a jeho první filmy. Payne vsadil na super-obyčejné lidi, což je v poslední době osvěžující prvek většiny ´těch méně závislejších´ filmů. Uvidíme, jak si s Nebraskou pohraje čas; podle mě se Paynovi povedla nadčasová věc. (PS - jestlipak poznáte Buzze ze Sám doma!!!) (25.03.2014)

CITÁT - Tak tady je tulák po hvězdách.......... Jdu do Nebrasky, vybrat si milion dolarů........... Reklamní leták vzbudí možnost stát se milionářem na stará kolena. Jo a taky potřebuju nový kompresor. Ten svůj jsem před čtyřiceti lety půjčil kamarádovi....... Po patnácti minutách chození pěšky se to konečně rozjede. CITÁT - Rozhodně řídím líp než tenhle debil......a nebo tenhle debil......... Scéna se zubama, okolo 22 minuty je povedená. DIALOG: DAVE - Mám je. Vlastně ne, to nebudou tvoje zuby, tati. TÁTA - Ukaž? Ne, to nejsou moje zuby. DAVE - Ale no tak tati, čí by to asi byly zuby? To byl vtip. TÁTA - To nejsou moje zuby........... Příběh má nádherný, lehký, hudební doprovod. Převážně brnkaná kytara a housle. Tváří se to sice vesele, ale ve své podstatě je to smutné, ale pohodové. Tu smutnou pohodu vyjadřuje i fakt, že film je točen černobíle. CITTÁT - Ty vole, takovej kousek a on to jede dva dny!!!!! To by snad zvládla i buzna na zpátečku.......... DIALOG: DAVE - A jak Sára zemřela? MÁMÁ - Zhlídla se jednoho dne v zrcadle,cha, cha, chááá........ Všichni diváci už od začátku vědí, že dopis z výhrou na jeden milion dolarů je podvod, ale určitě každý věřil, že když Woody vstoupil v Nebrasce do knižní společnosti - tak vyhraje. CITÁT - Dnes ještě není, ale zítra už bude milionář........ Tenhle příběh mi na dlouho zůstane v paměti, tedy pokud nezačnu zapomínat a důvěřovat. (27.07.2014)

"Nepotřebuje pečovatelskou službu. Musí mít pro co žít." Černobílá cesta nevrlého Woodyho za "vyhraným" miliónem a odcizeným kompresorem měla něco do sebe. Pro mě však byla příliš dlouhá, obsahovala příliš "nezávislých" pohledů do prázdna, tupých bratranců a velmi nepříjemnou manželku Kate. Při poslechu jejích mouder jsem se hned chtěl opít. Jako Woody. Najednou jsem mu rozuměl a jeho triumfální jízdu městem jsem si nakonec užil, ale až budu v důchodu, tak mi mou výhru musí přinést až do postele. Sorry Woody, já nikam nejdu. (14.08.2018)