Danny Collins

Za všechno může přece John Lennon a už se v tom Danny vezeš. To mně bylo jasné hned, jak jsi dostal od něj dopis. To byla nádherná ALPacinova jízda a já před ním stále smekám. Například jeho vystoupení v baru bylo senzační, přitom dojemné a zabrnkalo na mojí emotivní strunu. Ano, bylo tam pár hrstiček patosu a klišé, ale můj pohled na tenhle příběh, který se mně silně dotknul i z jiných důvodů, to nijak neovlivnilo. "V mojí mysli je jaro, ale opadávají podzimní listy. Jak okolo kráčím, všechny je posbírám........slepě kráčím po cestě a hledám jasný cíl. Nedívej se zpět a nedívej se dolů..." (24.08.2015)

Danny byl kádr, dnes je vyšumělej jak měsíc starý otevřený krabicový víno, postavený na horkym place zalitým slunkem od božího rána do teskného večera vedle smradlavýho kontejneru, který si chodí označovat místní prašivý čoklové. Tak přinejmenším si připadá Danny poté, co objeví, jak "možná snad kdyby Bůhví" mohlo všechno být, dostat do rukou dřív to, co v těch zhýřelým životem roztřepaných prackách třímá nyní. A jak se dá čekat, jme se s tím něco dělat a probudit se z už pěkně dlouho nehezkýho sna. Desítky let si mrvil život, teď to všechno napraví. Jenže tou svou druhou mízou mrví životy druhým a ačkoliv je to jedno klišé vedle druhého a hledání rodiny střídá hledání sebe, dobře se na to kouká, ať už kvůli hudbě nebo, a to asi spíš, kvůli Alovi, který té vyčpělé trosce, jež žije jen z důchodkyň dvě hodiny žvýkajících lékořici, dal život i to srdíčko, jehož druhou polovinu má někde ukrytou. (31.07.2015)

Šíleně nudný příběh o jedné neexistující hudební hvězdě. Al Pacino se snaží seč mu síly stačí, ale zůstává zoufale osamocen. Z plátna prakticky nesleze ale mě film nechával po naprostou většinu děje naprosto klidným. Když dostanu chuť na Mistra Ala, tak raději sáhnu po Kubánském politickém imigrantovi. 40% (16.08.2015)

Al Pacino poprvé jako štědrý hodný dědeček, který opustí svou hvězdnou pěveckou kariéru (plnou drog a alkoholu) a nevěrnou, mladičkou milenku, aby navštívil svého "ztraceného" syna a jeho rodinu. Příjemná podívaná, která hlavně díky Alovi, dokáže zahřát u srdce. Jen zde není nic co by si divák zapamatoval. (11.11.2016)

Představte si, že jste přestárlý, avšak stále ještě poměrně funkční muzikant, který si už více než čtyřicet let hraje to svoje, a najednou zjistíte, že přímo vám osobně před třiceti lety John Lennon napsal vlastní rukou dopis. Víte, že kdyby se k vám ten dopis tenkrát dostal, všechno by bylo jinak... Takže co uděláte? No jasně, zrušíte turné, dáte požehnání přítelkyni a jejímu milenci, aby si užívali ve vašem domě, a vyrazíte do Jersey. Tam se vecpete do domu svému dospělému synovi, kterého jste nikdy předtím neviděli, a šíříte kolem sebe lásku a smích... někdy. Občas. Jak se to vezme... A práve v tomhle je tento film jedinečný. Chvíli se smát, pak zase slzet, zlobit se na Dannyho, zlobit se na všechny ostatní a nakonec ani nevědět, na koho se zlobit, protože těch emocí je prostě moc... Pacinovi to hraje stále skvěle a půvabná Jennifer Garner se svými ďolíčky na plátně jen září... Co chtít víc? Srážím hvězdičku za to, že ten film nebyl delší a já se tak nedozvím, jak to bylo dál... přestože objektivně vzato uznávám, že konec byl umístěn a vymyšlen naprosto skvěle. Možná si to rozmyslím a přidám, ale zatím to je 80%. (08.09.2015)