Hotel

Po Milované mé druhé filmové setkání s režisérkou Lisou Langseth…a opět s Vikander v hlavní roli. Ta byla znovu bravurní, její přerod z činorodé a společenské ženy na trosku (pod tíhou bolesti, bezmoci, emočního vypětí a hormonů) vyzníval dost autenticky, stejně jako její boj s novým stavem věcí. A o tom tenhle film je, o vzdoru a neschopnosti přijmout realitu, být v ní sama (se) sebou…ale i s ostatními. Zároveň Hotel ukazuje, jak by asi to mohlo vypadat, kdyby se terapeutické cvičení přeneslo do reality. A v tu chvíli začne film nabírat na obrátkách. Nabízí pak řadu opravdu groteskních scén, ať už „poznávání mayské civilizace“, „shánění ženáče“ či třeba hraní matky dospělému člověku. Postavy baví (nejen Vikander je výborná, ty neurotiky věříte všem protagonistům), ale člověk zároveň čeká, kdy se to zvrtne a tyhle „prázdniny“ skončí. A svatba vše korunuje. Jistě, některé věci se zde příliš neřeší (mimo jiné taková otázka financí), o šťastné náhody tu též není nouze…přesto mě film velmi zaujal, a i díky včasnému ukončení hodnotím silnými 4*. (10.11.2019)

Rozhodně to není snímek pro širokou diváckou oblast a kdo nemá tuchu o psychických problémech například takového druhu, které jsem měla možnost postřehnout, ať se Hotelu vyhne širokým obloukem Vycítit podprahové myšlení už jen hlavní představitelky Eriky je dost obtížné, natož pak těch ostatních čtyř osob, kteří si utvořili separé psychoterapeutický kroužek, mimo jiné i formou jakési roadmovie po hotelových pokojích. Občas to bylo skutečně až absurdní, ale život se s námi holt někdy nepáře a přináší nám občas nějaké trauma, s kterým bojujeme každý po svém a různě dlouhou dobu. Alicia Vikander hrála jako vždy bravurně a byla také mým hlavním tahounem na tohle smutné drama, které zrežírovala a scénář k němu napsala jak jinak, než žena, která se možná s podobnou situací setkala, kdo ví? (04.10.2015)

Teda to byl mazec. Člověk by řekl, že větší počet magorů na jednom místě je výhradní záležitostí csfd, ale ono ne. Ve filmu sice nejde o podvody s body ani o hodnocení neviděných filmů, tady jde o nemoc duše a ne mozku a to z těch lidí dělá poměrně sympatické bytosti, pokud tedy použiješ dostatek empatie. Herecky mistrovsky zvládnuté. (30.03.2018)

Vyrovnávanie sa s osobným nešťastím alebo s nejakým psychickým problémom tak typicky škandinávsky - absurdne, no zato zaujímavo. Od záveru som síce čakal niečo viac, no i tak to bol príjemne strávený filmový čas. Samozrejme nemôžem zabudnúť na Aliciu Vikander - v snímku síce kôpka nešťastia, no aj napriek tomu bola čarovná a jej herecký výkon opäť raz hypnotický. Aj vďaka nej slabší nadpriemer. 70/100 (21.10.2017)

Človek nemôže žiť len po hoteloch, hrať sa na niekoho iného ... aj tak sa vráti do reality, s ktorou sa musí popasovať. Niekedy lepšie, inokedy horšie a niekedy vôbec. Vcítiť sa do pocitov zúčastnených nebolo pre mňa ťažké, ale tú ich kolektívnu terapiu som nejako nepobrala. Tí ľudkovia predsa zostali presne takí, akými boli. Snáď len Eriku niekam posunula ... tak nám to teda naznačil koniec filmu. Film nenudil a Vikander hrala ako bohyňa. (21.10.2017)