Winnetou

V čem je skryto jeho kouzlo, které dětství mé provázelo? Vinnetou, postava se smyslem pro romantiku, je pro mne nezapomenutelné dobrodružství, které učinil z německého filmu režisér Harald Reinl jistě skvělou podívanou. Muže být namítnuto, že šlo o naivní filmové vyprávění, ale já si myslím, že přesně tento film dal mně osobně všechno, po čem jsem jako kluk vždycky prahnul. Jasnost charakterů, boj proti násilí a krásnou symboliku hrdinství. Představitel Vinnetoua (Pierre Brice) vytvořil na plátně postavu, která se mu stala osudem. A další představitel Old Shatterhanda (Lex Barker), jenž se vnějškově neměnil, zahrál vždy perfektně roli čestného chlapíka s citlivým jádrem, kterému jsem věřil. Dokonce i herci malých rolí jsou v tomto filmu naprosto dokonalí, třeba představitel Sama Hawkense. A konečně i představitel na opačném pólu lidské dobroty padouch Santer (Mario Adorf) vytvořil postavu beze zbytku pochyb určitě dobře, přesně jak jí popsal Karel May. Ať tak nebo jinak, předností tohoto filmu v neposlední řadě byl přívětivý děj, který splňoval moje očekávané dětské přání, přátelství a vítězství dobra nad zlem a to k tomuto příběhu patřilo. Bez něj by ztratil smysl. Ještě dodám, že i hudba udělala své. Dnes už se na to nedívám, ale v papíru jsem si to ovšem z nostalgie ještě koupil. (17.11.2009)

Jako děcko jsem to žral i s navijákem, byť jsem spíš než indiánky prožíval příběhy z moře (např. ČERNÉHO KORZÁRA) a dodnes jsem nepřečetl jedinou mayovku. S odstupem času to pořád funguje jako v nejlepším slova smyslu naivní romantické dobrodružství se sympatickými hrdiny, dobrým záporákem, dostatkem zapamatovatelné akce (indiáni vs kolona, lokomotiva vs saloon, souboj na kanoích) i pěknou výpravou a hudbou. S tou záchranou ženy z okupovaného saloonu tím, že saloon nepodpálil, ale srovnal se zemí lokomotivou, se ale Old Shatterhand posral, ne? Zaujala mě ale následná scéna masakru mezi hodnými bělochy a rovněž hodnými Apači, které na sebe navzájem úspěšně poštval Senter. Tam dostali ti hodní na obou stranách těžce na prdel, až to bylo nepříjemné sledovat. Taky je milé, že jedno z nejslavnějších filmových přátelství začne tím, že Vinnetou bodne Old Shatterhanda nožem do krku. (01.03.2017)

,,Mamííí, Petl mižiká, že není Petl, že je vlah a žabil ho nu-ča-na-kama a oblík ši jeho kůůžííííí!" Nené, nevikám, a jen pvoto, ve vona na mě pvivéééé!" ,,Neplivůů, mamííí, já ci jinou uodinůůů, jšem tu úpuně nešťaštnáááá!"..... Milí smradi, po hádce pohádku, tak zní heslo vyflusaného rodiče. Snad vás dostatečně utaví nutnost napnout veškerou svou roztěkanou pozornost na ubíhající děj. A až zazní zvonec, Santera bude konec, odtáhnete konečně prdět do peřin, zatáhnete víka a vypnete na chvilku ty své vodnatelné hyperaktivní hlavinky, aby tatínek s maminečkou mohli chvilinku znaveně předstírat lásku a orgasmy. Dnešní menu vám servíruje strýček Kulda, proto žádný strach, nebude se vám to líbit. Blilo-neblilo. Romský princ zahořel touhou vyměnit si nějakou tu krev a další tělní tekutiny s Árijcem, který dorazil do oblasti odlehlých sídlišť šířit kulturu, kupříkladu železnicí. Prvotní nedorozumění, při kterém Klekla Petra a chvílemi bylo i dosti teplo u kůlů, vyřešili chlapci bryskně. Vzájemně se fikli, nechali to odkapat do misek a pak to ještě vypili - no ekl východoněmecké hošša peří s jugoslávským komparzem, to miluju! Olda Šetrnej se svým apačským Pátkem překonali v návštěvnosti i Emanuellu, přesně tak, jak si to Karel M.Gay při upouštění mýdla s jelenem v krimu vysnil. (25.08.2013)

Vinnetou, Old Shatterhand, Sam Hawkens, Karel May... Hrdinové mého dětsví. A všechny postavy knihy měly tváře svých filmových protějšků, alespoň v mé hlavě dokázaly "vinnetouovky" přebít i výtečné ilustrace Zdeňka Buriana. Samozřejmě, z hlediska rýpala analytika je to velmi naivní a tak trochu neumělá nápodoba westernu, jenže co naplat, nostalgie je mocná čarodějka a já dodnes nedám na tenhle koprodukční skvost dopustit. Oproti knize je sice trochu méně lyrický, ale přesto vystihuje jejího ducha a já se k němu budu vždy rád vracet, i když už jsem chlapeckým mokasínům dávno odrostl a mou stříbrnou pušku (zhotovenou z kvalitního polystyrénu) zavál nemilosrdný čas... (27.06.2004)

Kdo by neznal náčelníka Apačů z pera Karla Maye a jeho přítele Olda Shatterhanda? Paradoxní je, že May prý nikdy v Americe nebyl. Přesto se mu to podařilo napsat celkem slušně. Navíc prostředí v okolí Plitvických jezer je pro film jako dělané. Člověk ani tu Ameriku k dokonalosti nepotřebuje. "Jsme bratři!" (07.02.2013)