Ako dostať otecka do polepšovne

O dost lepší jak předchozí film, který byl také podařeným. U tohohle filmu se povedl příběh a prostředí. Opět mě tu baví hlavní trojice herců Tomáš Holý, František Němec a Jana Preissová. I hudba je dost povedená. Nostalgické, vtipné a herecké scény - těch je tu požehnaně. Na toto se můžu dívat pořád dokola a nikdy mě to neomrzí. Takže film celkově hodnotím na zasloužených 97% = ***** (03.12.2012)

Je obdivuhodné, že jen po roce dokáže někdo natočit adekvátní poklonu předešlému dílu nebo dokonce dílo lepší. Marii se to podařilo a to ve všech pohledech. Je to velmi zábavné. Vadí mi tam jen část, kdy Luděk Sobota jak uplný hlupák vše prozradí, ale beru, že je to film hlavně pro děti. Sám vždy budu díky tomuto filmu šťastné vzpomínat na své dětské léta a nevzpomenu si, který film by mě dokázal tolik naplnit v jakémkoliv stáří. (18.11.2014)

Pokračování skvělé rodinné komedie, které rozhodně neudělalo ostudu prvnímu dílu. Povedlo se náramně a možná i lépe. Přesun ze zasněžených hor do letního prostředí, plného pískovcových skal, není vůbec špatné a opět je tu pro diváka spoustu legrace a dobrodružných scén. Oba díly patří určitě do sekce "je třeba zhlédnout před smrtí", protože tahle díla nestárnou a zachovávají si svoji kvalitu. Společně s prvním dílem vřele doporučuji. 90% (18.11.2010)

Jedna z nejlepších českých rodinných komedií. Jestli ne nejlepší vůbec... Takovou by dnes už nikdo nenatočil. A navíc se povedlo něco, co se velmi často nestává. Druhé pokračování je lepší než Jak vytrhnout velrybě stoličku. Alespoň podle mého názoru. Prázdninová dovolená u nic netušícího dědečka se nemohla vyvést lépe: komůrka z které krásné Janě Preissové přechází zrak, nádherná česká příroda, hasiči Luděk Sobota a Bronislav Poloczek se svým vysouvacím žebříkem "Máňou", Vodník, listonoš Petr Nárožný a kanec Pepa! Nezapomenutelné a komické situace dostanou snad každého. To vše za doprovodu výborné hudby, která snad ani nemohla být lepší. Nejlepší film Marie Poledňákové... (30.12.2007)

Kdysi jsem měla raději prázdninové vyprávění o tatínkovi, směřujícím rovnou cestou do polešovny, nežli příběh o bolavé velrybí stoličce ("Jak vytrhnout velrybě stoličku" z roku 1977). Nicméně s odstupem mnoha a mnoha let musím konstatovat, že první ze snímků o malém Vaškovi a jeho rodičích představuje nefalšovaný a dokonale vybalancovaný mix lehkovážné komedie a opravdového dramatu, zatímco jeho pokračování místy až zbytečně šaškuje a jeho komika už není tak bezprostřední a bezelstná. Taky trochu zamrzí, že rodinný čtyřnohý přítel Beník je odsunutý ne na vedlejší, ale přímo na slepou kolej - v podstatě se o něj nikdo nezajímá, takže se dějem jen tak občas nezávazně mihne - jako jedna z mnoha rekvizit ... aniž by v něm zanechal nějakou svébytnou psí stopu. (14.07.2021)