Ako vytrhnúť veľrybe stoličku

Malý Vašek (Tomáš Holý) nikdy nepoznal svého otce, a o to víc obdivuje horolezce, když mu maminka (Jana Preissová) prozradila, že jeho otec zemřel v Himalájích. Ale nějakého tatínka by moc rád, klidně i náhradního - ale jeho pokusy sehnat nějakého maminka utíná hned zpočátku. Až do okamžiku, kdy na rodinné dovolené v Krkonoších potkají sympatického záchranáře Luboše (František Němec)... Je to až z podivem, že film je skoro stejně starý jako já, a přesto jsem jej nikdy dřív neviděl, až teďka. A přitom jej nepochybně vysílala televize mnohokrát do roka. Ale i přesto jsem se u filmu perfektně bavil, skoro stejně jako u Poledňákové majstrštyku - S tebou mne baví svět. Skvělý Tomáš Holý - škoda že už nezjistíme, jestli by u filmu zůstal, a jestli by exceloval stejně jako ve svých dětských rolích. A výborná Jana Preissová, František Němec ale i Vlastimil Harapes jako arogantní baleťák (nehrál nakonec on sám sebe?). A spousta zábavy, vtipů a tak vůbec - tento film určitě jen tak neomrzí... (15.04.2013)

Šmankote, nemůžu uvěřit tomu, že jsem na tento klenot mohla zapomenout! S hodnocením, samozřejmě:-) Jinak se na tohle dílko pochopitelně zapomenout nedá. Geniální Tomáš Holý a sympaťák pan Němec. Správně kožený pan Harapes. Nepochopitelně nervózní maminka v podání Jany Preissové. Ony všechny maminky u paní Poledňákové jsou tak jaksi pořád na trní a nervózní nebo mi tak aspoň připadají, že řeší, co řešit nemusí a zbytečně brblají (S Tebou mě baví svět). Asi je to tím, že moje maminka, ač měla docela těžký život a já byla takový malý Vašek, taková nikdy nebyla, tudíž pro ženy ve vidění paní Poledňákové moc pochopení nemám a vždycky mě v těch pánských jízdách ruší (no suveréně nejblbější je Studénková ve S tebou mě baví svět). To Hřebejkovy ženy, to je jiná káva, hlavně paní Šebková v Pelíškách, ta je prostě dokonalá! (26.04.2010)

Nemám rád filmy Marie Poledňákovej. Nepáči sa mi je režisérsky rukopis a nemám zmysel pre jej druh humoru. A všimol som si, že s každým ďalším titulom, pod ktorým je podpísaná ide kvalita krôčik po krôčiku nenápadne dole. Ak bude tento trend u nej takto pokračovať ďalej, a ja som presvedčený, že bude, tak to skončí až v odpade. Koncom sedemdesiatych rokov minulého storočia však natočila dve rodinné komédie, ktorým predsa len môžem s čistým svedomím dať tri hviezdičky. Jednou z nich je snímok z roku 1977 „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. *** (14.01.2019)

Skutečně typicky dětský film. Po zhlédnutí po těch moha a mnoha letech mohu pouze konstatovat, že se mi nyní z toho nejvíce vybavuje Preissová, a to jen jakožto čistě sexuální objekt. A ta Poledňáková jest dalším důkazem, že to přesto přese všechno šlo za minulého režimu v jistých ohledech lépe. Ale jinak pochopitelně vivat kapitalismus. (04.07.2021)

Znovu - pokolikáté už? - mne dojal příběh Anny, Vaška a Luboše a vůbec si nemyslím, že je to kýč nebo romantická pohádka, jak tu zaznělo v některých komentářích.Tenhle film, to je skutečné rodinné stříbro. Natočený takřka před 40 lety, neztratil nic ze svého půvabu a kouzla, spíš léty ještě hodně získal. Kolik se toho od té doby změnilo! Situaci svobodné matky vnímá Anna i její okolí jako zvláštní, mimořádnou. A dnes? Takřka polovina dětí se u nás rodí mimo manželství, v některých evropských zemích je to i vysoko nad 50 %. Rodinný model tehdy vypadal: máma + táta + dítě; nebylo ani zdání o tom, že by to mohly být dvě stejnopohlavní osoby + dítě - tak jak se to dnes vtlouká do hlav už těm nejmenším dětem. A takových perel by bylo možno nalézt i víc. A mne - vpředvečer Národního pochodu pro život 2015 - potěšila slova hlavní představitelky Anny: "To dítě jsem si uhájila proti všem". (18.03.2015)