Mistři gagu

Dělat humor, to musí být hrozná dřina. Ani tady se všechny ty fóry nevyvedly, ale ta radost a nadšení pro věc z obou srandistů přímo tryská. Bavila jsem se dobře až do chvíle, kdy populární bavič začal natáčet "vážný" film. No, ale konec dobrý, všechno dobré, takže zase jeden další spokojený divák přibyl. (30.10.2019)

Ja chapem svojho oblubenca ze sa mu film pacil, a ono to aj celkom dobre zdovodnil. Mno ale u mna ked uz ide o gagy, bez deja, tak beriem jednoznacna Taliana Villaggia a jeho Fantozzi seriu. Serrault /Klec Blaznu1 a 2/ mi bol odporny vzdy, tu je asi snad najznesitelnejsi, Lhermitte je plany herec, ktoreho nemusim ... priemerne hodnotenie dam snad len za to, ze to natocil Claude Zidi . 60 % (04.08.2019)

Tak tato neznámá komedie od Clauda Zidiho se může bez problémů zařadit mezi jeho největší klasiky a největší klasiky francouzské komedie vůbec. Už od začátku mi bylo jasné, že tohle bude pecka a nemýlil jsem se. Postavit celou komedii na vymýšlení gagů je velmi dobrý a svěží nápad. Zidi krásně vzdává hold svému žánru a ukazuje, že dělat srandu není sranda. Nejlepší je, když se gagy rovnou odehrávají v hlavách postav. To je pak opravdu velmi zajímavá forma. Tento film je prostě komedie v komedii a to se jen tak nevidí. Navíc hlavní trio je perfektní (především Jugnot) k tomu si přidejme ještě Colucha v menší roli, brilantní dabing Čt a pak Pierra Richarda, Philippa Noireta a Clauda Brasseura v několikavteřinovém milém cameu, kde ztvárňují sami sebe. Je super, že do toho nechali ukecat. Prostě všechno je na tomto filmu super a nelze nic dodat. (29.07.2019)

Film o tom, kterak komik tvrdý chleba má. Možná mnohými opovrhované troškoviny daly scénáristům více přemýšlení než rodinná dramata, romantické příběhy a přepříliš umělecké filmy, kde je hlavní motivací postav prokopat se k vnitřnímu já poté, co lidstvo vymře a které existují jenom proto, aby měla elita co žrát. "Umělecký" konec filmu mi trochu připomněl Nebezpečně výbušnou trhavinu, byť si nemyslím, že její autoři se inspirovali přímo tímto kouskem. Jsem také rád, že jsem našel Serraulta v poloze, která v sobě nemá ptačí úchylnost a podivnou bezvýraznost jeho dřívějších postav. Claude Zidi tímhle filmem vlastně poctil žánr, kterému sám hodně dal (Bažanti apod.), a zároveň mu dal poslední políbení. Ztřeštěné komedie plné gagů, a přitom ne pitomé a vulgární, potom už nikdo nenatočil (vyjma snad kromě Richardova Nalevo od výtahu), alespoň co se Francie týče. 100% (25.02.2018)

Komedie je to sice jiskřivá, ale rozhodně nepatří k Zidiho nejlepším. Herci vynikaji silně nad scénářem, který se snaží dosáhnout humoru pomocí gagů a skečů - v dramatické rovině ale nic nepřínáší. Příjemná byla i hudba, ale celkově je vidět, že už je to z doby dohasínající éry klasických francouzských komedií 70/80. let. Zidi potom dobře zvolil trumfy na hořké Prohnilé... (28.10.2020)