Réžia:
Claude ZidiKamera:
Paul BonisHrajú:
Jean-Guy Fechner, Gérard Filippelli, Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Paul Préboist, Martine Kelly, Gérard Croce, Jacques Seiler, François Cadet, Pierre Gualdi (viac)Obsahy(1)
Štvorica mladíkov sa vydá na prázdniny na vidiek. Nakupovať chodia do blízkej dedinky do obchodíku, ktorého majiteľ využíva skutočnosť, že jeho dcéra padla mládencom do oka a potichu ich okráda. Tí sú však pripravení v boji o jej priazeň obetovať aj vysnívanú dovolenku. (STV)
Recenzie (196)
Blázni ze stadiónu, aneb úspěšné pokračování spolupráce mezi panem režisérem Claudem Zidim a čtyřmi výtečníky (nebo chcete-li Bažanty). Netajím se tím, že francouzská komedie je jedním z mých nejoblíbenějších žánrů a zároveň (po zhlédnutí Bažantů a Velkého bazaru) i tak trošku mojí srdeční záležitostí. Abych však nepěl pouze ódy, musím přiznat, že tentokrát mi příběh příliš nesedl, neboť z mého pohledu nebyl tak výborně propracovaný, jako například u Velkého bazaru (sbírání medailí ve všech disciplínách nebylo, teda alespoň pro mě, příliš atraktivní - i když se nejedná o podstatu celého příběhu). I přes to však panuje po zhlédnutí 87 mintové stopáže spokojenost, úsměv na rtech a těšení se na další filmy se čtveřicí Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli a Jean-Guy Fechner. ()
Další z řady bažantích šílenejch komedií se nese ve stejnym duchu jako všechny ostatní filmy s Bažantama. Od první do poslední minuty je to takovej slepenec nejrůznějších gagů a je nutný počítat s tim, že spousta gagů dost často balancuje někde na hranici (občas i za hranicí) trapnosti. To je u Bažantů zvykem a je nutný, aby si to divák tak nějak odfiltroval a soustředil se na ty lepší fórky. Pak se dá u filmu celkem slušně pobavit. Naštěstí těch trapnejch okamžiků je ve filmu docela snesitelný množství a naopak se tam našlo hodně scének, který mě rozesmály. Nicméně maraton bych teda neběžel ani kvůli Martine Kelly :-) ()
Pro mě jedna z nejlepších francouzských komedií. Je to jedna z těch, které jsou zaprášeny nostalgickým a vzpomínkovým prachem. To už je doba, kdy jsem ji prvně viděla. Bláznivý příběh a jeho zpracování, "retro" atmosféra, nezapomenutelné, totálně odrovnávací scénky a dialogy, úžasné postavy a výborná hudba. Přirozené, osobité, inteligentní. Blázni ze stadiónu obsahují to speciální osobité kouzlo, jehož spousta amerických komedií, i ty nejlepší, nikdy nedosáhnou. ()
Moje druhé seznámení s Les Charlots a tady jsem narazil. Mám rád bláznivé situace a absurdní humor, ale tohle už je total crazy magořina, kde se nějaká dějová linie ztrácí pod tlakem stovek gagů, z nichž vtipných je skutečně málo. Jeden fór jakoby vypadl z Vrchní prchni! :D. Dohromady je to ale jakýsi slepenec skečů za hranicí trapnosti a velmi brzy nudící. Co je moc, to je moc, v tomto případě až přespříliš. ()
Nelze filmu upřít, že svou originalitou předčil dobu bláznivých komedií a stal se inspirací pro mnohé další kulty a vlastně si tím drží určitý prim. Co vždycky oceňuji na starších filmech, je krásná čistá slunečná příroda, štíhlí aktéři dokonce i po třicítce a všeobecná pohoda vyzařující i ze záporných postav. Tyhle atributy vždycky dokážou dobít baterky, ale taky nakopnout nostalgii, co už je horší, když se nic nedá vrátit. Jednu malou výtku bych měla k ohozům, které dnes nenosí snad už ani gejové nebo kašpaři, děs a úděs! Jasně že zvedající sukně a bílé kalhotky nikdy neomrzí ani nezestárnou. ()
Galéria (12)
Fotka © Pathé
Zaujímavosti (4)
- Film se točil v jihofrancouzském městečku Graveson. Stadión je ve 13 km vzdáleném Avignonu. (hankabar)
- V původním složení měla skupina 5 členů: Gérard Rinaldi byl hlavní zpěvák, a kromě toho taky hrál na saxofon a akordeon, Jean Sarrus hrál baskytaru, Gérard Filipelli neboli Phil hrál na kytaru, Luis Rego na piano a Jean-Guy na bubny. [Zdroj: max.iprima.cz] (pornogrind)
- Les Charlots byla skupina francouzských hudebníků a komiků, kteří byli populární hlavně v šedesátých, sedmdesátých a na začátku osmdesátých let. Jejich název v překladu znamená „klauni“ nebo „idioti“. [Zdroj: max.iprima.cz] (pornogrind)
Reklama