Blue Caprice

John (Isaiah Washington) je naštvaný na celý svět. Nejvíce na svoji bývalou, která mu zamezila přístup k dětem, a na všechny sociální pracovníky, soudce, policisty - prostě všechny. Nejraději by jednoho po druhém postřílel. A heleme se, von to není až tak špatnej nápad? Ale aby v tom nebyl sám, adoptuje mladého Leeho, a veškerou svoji nenávist mu vsugeruje - a právě Lee se stává jeho prodlouženou rukou v sérii vražd. Inspirováno skutečným případem... Ne nebavilo. Říkejte si co chcete, ale pokud už film na toto téma, tak aspoň s trochou akce - tohle rozjímání o nesmrtelnosti brouka (a smrtelnosti náhodných kolemjdoucích) mne fakt nebavilo, a já vytouženě očekával závěrečné titulky - a předtím možná trochu vysvětlení o tom "proč to všechno". Titulků jsem se dočkal, vysvětlení nikoliv... (01.03.2015)

Jedná se film inspirovaný událostmi roku 2002 v souvislosti s tzv. D.C.Sniperem. Mooreovo zpracování jistě stojí za podívání, ale je dobré vědět, co od filmu očekávat. Režisér se na velmi příjemné stopáži zabývá především vykreslením psychiky postav a zrodu vrahů, kdy se ještě jak takš drží faktů a udržuje i slušnou atmosféru a znepokojení, no vyobrazení samotných zločinů (střeleckých útoků) už pokulhává jak z faktického hlediska, tak co hůř i z hlediska filmového zpracování. Tady se Moore dle mého názoru mohl pustit do efektnější podívané, na kterou rozhodně prostor měl a která by vyvolala v divákovi daleko větší pocit znepokojení. Jakýkoliv pohled na tápající policii nebo zachycení všeobecného strachu v tomto období ve scénáři zcela chybí. Konec filmu působí dost useknutě, za nedostatečné a ne zcela s realitou korespondující považuji také objasnění motivů obou pachatelů, speciálně potom mladšího Lee Boyda Malvo neboli Johna Lee Malvo. Byť jsem neočekával žádnou akční jízdu, údernost filmu vyplývající ze znepokojujícího odstřelu civilistů bez rozdílu se dostavila jen v malé míře. 69% (24.09.2013)

na režijní debut velmi dobře zvládnuté.Snímek zachycující známé události by se dal uchopit mnoha způsoby a Moors si nakonec vybral celkem osobitý a ve finále asi nejméně očekávaný.Prakticky do poloviny filmu by divák neznalý věci nepoznal,že film míří tam kam míří,což nakonec za mě zabránilo vyššímu hodnocení.Ve chvíli kdy se film zlomí a je jasné kudy se bude vydávat a co se bude dít začne operovat s mrazivou atmosférou a určitě by si zasloužil vyšší hodnocení,bohužel první půlka má několik hluchých míst,které ne každý musí zkousnout...70% (28.09.2013)

Podľa mňa dosť nezvládnutý film, vzhľadom na to akým námetom sa to inšpirovalo. Tento teror z roku 2002 si ešte celkom pamätám aj z televíznych správ, ale vtedy som sa moc o to nezaujímal. Prvá hodina filmu sa doslova vliekla a dej sa točil stále okolo toho istého, no ja som dúfal, že aspoň tam budú vykreslené dôvody, ktoré donútili túto dvojicu k tej ich strielacej hre na nevinných ľudí. No neviem, nechápem to. Len tak si vybíjať zlosť týmto spôsobom mi príde celkom absurdné. Ale vyzerá to tak, že ani oni nevedia, prečo to vlastne robili. Posledná pol hodinka už síce bola oveľa lepšia, ale celkový dojem z filmu už sotva napravila. (22.01.2014)

Blue Caprice se tónem a částečně i vyzněním podobá 30 minutám po půlnoci, navíc stejně jako film od Bigelow pojednává o reálných traumatických událostech týkajících se USA. Oba snímky pracují s nedořečeností, znemožňují plně proniknout do myšlení postav a odmítají na problémy dávat jednoznačné a snadné odpovědi. Moorsův film je také svým způsobem procedurálním dramatem, jen místo vyšetřovatelů sleduje výhradně zločince a proces, který je dovedl k vraždám. V tomto ohledu se proto Blue Caprice neblíží konvenčním dokudramatům, které nejčastěji vychází z dostupných zdrojů (film naštěstí nezačíná titulkem "podle skutečných událostí" ani nekončí stručným shrnutím osudů postav), ale ve vztahu otce a syna se nutně dopouští určité fabulace. Svojí zdrženlivostí, soustředěním se na relativně běžné situace a důsledným odmítáním jakéhokoliv dramatizování jednotlivých vražd (vše je podávané s maximální mírou úspornosti) snímek drží mrazivé napětí pod pokličkou až do konce. Nejpůsobivější tak není (krátký) pohled na ležící zkrvavené oběti, ale sled zlověstných záběrů na pomalu jedoucí modrý Chevrolet. Hodnotím vysoko i proto, že jde o formálně nadmíru zvládnutý debut, který vedle zmíněného oddramatizování mimo jiné překvapí i působivým zapojením dvojí fokalizace. (20.09.2013)