Salón Kitty

Tinto Brass nebyl vždycky jen prasák, ale možná se snažil svými filmy i něco sdělit. Alespoň takový pocit jsem měl u snímku "Salon Kitty", kde překvapivě nejsou nejlepší erotické scény, které nejsou na Tinta ještě docela umírněné, ale nejlepší je scéna "vizity", která se dovede vrýt do paměti. Bohužel film celkově nikoli. (28.02.2017)

Vlastně to není až tak neuvěřitelné. V Třetí říši se skutečně provozoval nevěstinec sloužící vyzvědačství. Skutečně do něj bylo vybráno 20 oddaných dívek, aby straně věnovaly své pohlaví a samozřejmě uši. Tu ideu Walteru Schellenbergovi (zdejší Wallenberg) prý vnukl sám Heydrich. Film nás vskutku v řadě věcí vůbec neklame. Jenže... +++++ Vzhledem k tomu, že mám nakoukanou skoro polovinu filmů mistra Brasse, těžko mohu brát vážně tvrzení o spojení perverzností sexuálních a mocenských. Tinto Brass je prostě čuně, což nemyslím nijak zvlášť zle. V jeho filmech sexuální "prasárničky" jen zřídka představují odsouzeníhodné chování. Konečně, samotná bordelmamá Kitty říká: "Sex je čistý," a naříká proto, že svobodné souloživé chrochtání neslouží pouze rozkoši, nýbrž též špionáži. Ve filmu se tak sice mísí obrazy vykrvovaných prasat, deviantního chování, degenerátů a nahých těl (na Brasse pohledných), ale těžko v tom hledat hledat víc než pocit, že sexuální perverze jde ruku v ruce s posedlostí mocí. Ani přes vědomí, že nacisté prostituci organizovali pro své vojáky, dále v koncentračních táborech a konečně i pro účely rozvědky, necítím, že by se Salon Kitty nějak dotkl "hlubinné" povahy nacismu. To spíš jen nasáknutí naší doby psychoanalýzou nás nutí vidět takovou možnost. +++++ Že Brass není žádný velmistr nás nejsnáze trkne, když se zaměříme na prostitutku Margaret (Teresa Ann Savoy). Nejdříve nadšená nacistka, pohrdající svými buržoazně degenerovanými rodiči, jež však pod údery pyje humanistického vojáka wehrmachtu, jenž chce dezertovat a bojovat proti Hitlerovi, prozře a otočí. Nyní pohrdá nacismem i svou degenerovanou rodinou. Vojáka miluje a on je na oplátku jedinou postavou, která netouží po ničem jiném, než obyčejném milování se, podpořeném skutečnou láskou. Jelikož jí jejího milého zabijí, obrátí se proti režimu aktivně. +++++ Krom nahotinek Brass používá jím oblíbená zrcadla, pravo-levou symetrii atd. Svůj vlastní fetišmus obrací do postav nacistů, kteří konečně opravdu úchvatně a ztopořeně milují uniformu, hakenkreuz a führera. Heil Tinto! Slabé ***. (12.10.2014)

Ať už jako chtěná nebo nechtěná parodie, tak se jeví dnešníma očima tenhle Brassův nechutný úlet. Místy by se sice mohlo zdát, že jde o skandální téma, či snad film s hereckými miláčky Viscontiho, Bergmana nebo Pasoliniho, ale netřeba se nechat zmást. Jediný, kdo si nakonec kapánek polepšil, byla Teresa Ann Savoy, která to dopracovala až do Caliguly, jinak byla Kitty pro bývalé umělce konečnou. A syžet? K popukání. (14.06.2011)

Bezpochyby jeden s najlepších filmov zastupujúci zvrátený subžáner NAZIPLOITATION. Ono by sa tento subžáner mohol rozdeliť ešte na dve kategórie podľa obsahu: Tá prvá sa odohráva vo vyhladzovacích táboroch a koncentrákoch. Tá druhá kategória zase v nacistických bordeloch. Tento kúsok patrí do tej druhej kategórie a medzi ostatnými okato vyniká. Nie však násilím, brutalitou ani perverznosťou (Aj keď tu miestami boli rôzne zverstvá) ale svojou relatívne slušnou vážnosťou a dalo by sa aj povedať že dobovo to bolo zachytené pomerne realisticky. Kostýmy, účesy, gesá a tak. Tvorcovia si na týchto substanciách dali záležať. Aj obsadenie bolo veľmi zaujímavé.. Tvorcovia poskladali zaujímavú zmes hercov aj herečiek ktorých som už väčšinu videl v iných predpotopných kúskoch. Ide o pravdepodobne najdlhšiu snímku tohoto žánru. Pred pozretím som sa tých vyše dvoch hodín skutočne obával avšak na moje prekvapenie čas odbiehal rýchlo.. Neboli tu nejaké extrémne hluché miesta. Celá tá myšlienka s odposluchom ma nesmierne bavila. (12.12.2014)

SS-Brigadeführer Schellenberg bol v záveru vojny riaditeľom zjednotených tajných služieb (Sicherheitsdienst) a spravodajskej služby Abwehru. Patril medzi aktívnych prívržencov Hitlera a zabezpečoval zhromažďovanie spravodajských informácii. Okrem iných zabezpečil aj odpočúvanie prvotriedneho berlínskeho bordelu Salón Kitty. Nakoľko tento salón navštevovali aj vysokopostavení nacisti (napr. Joachim von Ribbentrop – minister zahraničných vecí), dámy mali za úlohu získavať informácie od svojich klientov. Tento počin Schellenberga na získavanie spravodajských informácii v spoločnosti Salónu Kitty však dopadol neúspechom, pretože nikdy neodhalil nič významné. Tento erotický film radíme medzi antifašistické filmy, dej filmu vychádza zo skutočných udalosti a hovorí o morálnom úpadku nacistického Nemecka. Salón Kitty skutočne existoval v Berlíne na ulici Gisebrechtstrasse 11. Puritánska Amerika si nechala film upraviť, erotické scény boli vystrihnuté a divákom v USA bola ponúknutá skrátená verzia pod názvom „Madame Kitty“. (14.10.2019)