Kdysi byli bojovníky

Je to prostě pořád stejná písnička. Některá etnika mají nesporně smysl pro rytmus, tanec a hudbu a když mají možnost chlastat a pobírat dávky, je to v podstatě to jediné, čemu se celý život věnují. S tím, že ten chlast by figuroval někde na první příčce. Stejně jako u nás, ani maorský cigoš, jsa denně vožralej (jak zpívá Pepa Vojtek) nejde pro ránu daleko, a byť mu nelze upřít elegatnější zápasnický styl, než když na vás naše utlačovaná menšina vytáhne v hospodě kuchyňák, je to jinak pořád to stejné schema. Čili s ožralcem a vymaštěncem navíc to bude vždy o držku. Snaha o návrat k tradicím rodu je zde sympatická, ale bohužel v realitě již předem odsouzená k záhubě. Film o násilí, beznaději a odporu přijmout vnucená pravidla. Zde víceméně pravidla předurčující ženy jistých etnik k tomu, aby držely pusu a roztáhly nohy, když ožralý patriarcha zavelí a z toho vyplývajícví vnitřní boj s bezmocí, hrdostí a důstojností. (23.01.2013)

Silně brutální, hnulo mi to žaludkem asi jako film od Larse von Tiera. Zvláštní emocionální vlny v tvrdších a drsnějších scénách prostoupených celým filmem. Maorská problematika je Novo Zélandskou paralelou na nepřizpůsobivé občany. Velice drsné, nicméně skuteční bojovníci vítězí duchem, k čemuž se film po krutých scénách postupně dopracuje. (22.07.2011)

Měl jsem dosti rozporuplné dojmy při sledování tohoto snímku. Film začíná záběrem na rajsky krásnou přírodu, ale záhy se pozornost kamery upře na peklo v ulicích. Chvílemi se mi Once Were Warriors líbil dost, ovšem často se střídaly pasáže, kdy můj dojem nepřevyšoval 3, někdy dokonce i 2*, ovšem ke konci mě film opravdu dostal. Od scény Bull & Grace začal být tento počin velmi zajímavý a ke konci také silný. Příběh obsahuje několik drsných scén, což dodává na autenticitě. Krásně je tu ukázán také vliv alkoholu na chování manžela, který má velké svaly, ale žádný mozek a po požití se stává psychopatem. Finální pocity mám tedy kladné a mohu dát s čistým svědomím 4*. (03.07.2014)

Máte filmy, kde se mohou sekat hlavy jak na běžícím páse a klimbáte u toho. Tenhle je drsný právě proto, že není pohádkou ale běžnou realitou. Citíte se ženou, která každý den odklízí zas a znova trosky po mejdanech a maskuje monokly, cítíte s dětmi, co se někde v koutě krčí strachem, jestli fotřík zabije dřív matku nebo je, a nakonec cítíte i s ním, protože možná i on je oběť- pýchy, hlouposti, malosti? (14.12.2004)

Jednim slovem drsnej film, tak se to dá zhodnotit. Ze skoro každýho kouktu tohohle filmu na vás dýchá neskutečně syrová a drsná atmosféra, že to neni ani možný. Hodně tomu napomáha i výběr herců, kterej je dost podobnej tomu, co předved Mel Gibson u Apocalypta. Tady se moc nehledělo na herecký kvality a známost, ale spíš na vzhled a skutečnou povahu, protože mi přišlo jako kdyby herci hráli skoro sami sebe a to ještě víc podporovalo ten pocit realističnosti a syrovosti. Příběh je taky výbornej, i když je dost jednotvárnej a Temuera Morrison a jeho záchvaty vzteku jsou neuvěřitelně působivý. Neni co vytknout, za 5 (12.10.2007)