Mystérium sexu

První díl nadchne povedeným zpracováním ducha doby a lechtivým příslibem sexuální revoluce, ale už na jeho konci je jasné, že téma nemá dost síly na udýchání všech dvanácti dílů první série, natož do dalších řad. Všechny vedlejší zápletky (a že jich je) jsou sice vždy více nebo méně k tématu, jenže se samotnou ústřední dvojicí (popř. trojicí, když započítám i trochu opodál stojící Libby Masters) nemají společného prakticky nic, a to včetně dobrého herectví. Tři čtvrtiny každého dílu tak nejsou nic jiného, než nijak zvlášť vydařená vata. Špičkové díly, jmenovitě první, pátý a poslední, už proto nic nezachrání a zmatená návaznost dílů a plynutí času jasně svědčí o tom, že si téma mohlo mnohem lépe vystačit s televizní minisérií. Jednoznačně nejpřehypovanější záležitost letošního roku. Druhá série pokračuje naprosto stejně, navíc s tím, že opadnutím jakéhokoli povrchního nadšení z prostředí a pojetí seriálu vychází najevo i obsahové chyby. Na to, že až na pár výjimek jsou vedlejší postavy v celém seriálu naprosto zbytečné už jsem si zvykl loni, ale že udělají autoři zaseklou nahrávku i z hlavních postav, je z mé strany neodpustitelné selhání. Každý díl tak ústřední trojice znovu začíná se stejnými problémy a znovu jej stejně řeší aby se na jeho konci znovu stejně hořkosladce usmířily. Možná je to takhle reálné a v seriálech obvyklé, jenže dramaticky je to tak odfláklé, že to nakonec pohřbí i slibnější momenty. I tu reálnost ale podkopávají vyumělkované dialogy, ve kterých každá postava působí jako fundovaný básník s vždy připravenou metaforou. Na celé druhé řadě tak za řeč stojí už jen posuny v příběhu Mastersovy studie a právě v těch jeho vztazích, kterých jsem všeho všudy napočítal po třech od obojího. Ty však bohužel, kromě těch, které se odehrávají in flagranti, ani nebyly kdovíjak působivé. Jméno Masters of Sex je tedy přesné - sex je zde naprostá lahůdka - jenže nic jiného seriál nezvládá. P.S. Dextera vykrádající úvodní znělka je vyloženě k vzteku. (19.12.2013)

Typický seriálový produkt poslední doby. řemeslně dobře zvládnutej, ze začátku navnadí a postupně elán vyprchává. Typické 3-4 *. Pro mě jako zde několikrát zmiňovaný Mad Men. Série 2: Tak podruhé řadě dávám 1* dolů. První půlka je tragická a nad vodou ji drží jenom Lizzy. Ve druhé půlce už se sice něco děje, ale nejedná se o nic, co by se vyrovnalo řadě první. (07.02.2014)

Po sedmi (šesti?) dílech - seriály z minulosti prostě táhnou (Med Men, Boardwalk Empire) a tento není výjimkou. Překvapivě mi příliš nesedl Michael Sheen, resp. jeho postava, která mi přijde svými určitými prvky chování až moc divná a nesvá. Jinak Lizzy je skvělá a vedlejší postavy taky (ať už se jedná o tu prostitutku, manželku probošta či ortopeda). Ale co si budeme povídat, na dva výše zmíněné seriály to prostě nemá. 3, 5 (16.11.2013)

"But mother always said not to put anything in your mouth if you dont know where it's been." - "Well this has been here since birth." --- Ano ano ano! Showtime se zase jednou vytáhl. Tentokrát se správně provokativním, místy až pobuřujícím projektem (Bible, židovská otázka, gayové), mnohdy decentně humorně rýpajícím do stále stejně aktuálních tabu a vztahových stereotypů. Ta zpola neviditelná konfrontace přítomnosti s minulostí je na tom zřejmě to nejlepší; když teda pominu geniální hříčku v názvu seriálu a vesměs všechny herecké výkony. Michael Sheen zde ztvárňuje komplikovaného mrzouta a ješitu, jehož postava si hned zkraje první série prochází nesmírně intenzivním emocionálním vývojem. Neotřelé, ale úderné a stoprocentně funkční - dobře prodaný trademark. A nezapomeňte: "Vaginas don't bite". (20.09.2013)

„My clitoris beats my vagina? That's crazy!" Poučnější souboj pohlaví, než jaký nabízí většina screwball a re-marriage komedií, na které jsem si vícekrát vzpomněl, ale v nichž jsou muži méně frustrovaní a ženy méně umlčované. Pnutí mezi lidmi různého pohlaví (v druhé sérii také různé rasy) je hnacím motorem převážně konverzačně seriálu, který svou dynamiku těží primárně ze vztahové hierarchie doma a na pracovišti (resp. mezi těmito dvěma subsvěty), potažmo ze snahy postav vzepřít se společenským normám a pravidlům (jak by se měla chovat manželka, matka, manžel, milenec). Ženy se musí ponižovat před muži, muži před mocnějšími muži a lékaři jsou zároveň pacienty a svou léčbou druhých pomáhají také sobě. Podstatné přitom je, že pravidla pro muže se s ohledem na dobové zasazení radikálně liší od pravidel pro ženy. Nerovnosti obecnějšího rázu jsou demonstrovány na disharmonickém vztahu Masterse a Johnsonové, kteří spolu nikdy nemohou úplně zadobře, neboť jejich různě vyostřené handrkování činí seriál poutavým a udržuje vyprávění v chodu. Kdyby se shodli na pracovních postupech i sexuální technice, kterou si chtějí zpříjemnit večer, seriál by nás neměl čím držet v očekávání. Takto připomíná oddalovanou soulož – je to příjemné, ale pořád tomu něco chybí. ___ Vyjma několika neotřelých epizod (jedna se téměř celá odehrává během jedné noci v hotelovém pokoji) se seriál drží velmi klasické dramaturgické výstavby se sexualitou jako vše-sjednocujícím tématem (Freud by měl radost). Epizody jsou stavěny z větší dějových bloků a mezi různými akcemi zpravidla není pro oživení tempa paralelně prostříháváno. Až po odehrání a alespoň částečném uzavření jedné situace se přesunujeme k další. Vyjma občasné práce s hloubkou prostoru a rozmístěním postav v něm je základním stylistickým prostředkem figura záběr/protizáběr. Vinou této stavby, kladoucí důraz na srozumitelnost a přehlednost sdělení, působí Masters of Sex v konkurenci dravějších, narativně a stylisticky více ozvláštněných seriálů poněkud usedle, ale díky výborným hercům a dialogům si podobnou klasičnost může dovolit. Více zde. 80% Zajímavé komentáře: DaViD´82, novoten (24.06.2015)