Quo Vadis

Jako film je to opravdu slabé, ale určitá hodnota se mu upřít nedá. Z filmu nejde dost dobře říct, co bylo na předloze tak úžasného, že za ni dostal autor Nobelovku. Nicméně je to pořád celkem dobré pokoukání, trochu jiný pohled na starý Řím, než nám ukazuje Hollywood, který je mi bližší. Navíc umožní divákovi i hlubší zamyšlení, pokud je divák ochoten. Rozhodně minimálně výkon Boguslawa Lindy je (jako vždy) jistě dost dobrým důvodem ke shlédnutí tohohle filmu. (18.11.2006)

Budu trochu lovit z paměti, neb je to dlouho, co jsem měl tu čest ptát se quo vadis, domine u tohohle filmu. Bylo to krátce po tom, co jsem si přečetl Sienkiewiczovu knihu. Tehdy bych byl (přiznávám) méně kritický. Dnes mi do značné míry vadí herecké obsazení Marca Vinicia a Lygie a příliš dlouhá stopáž. Ve zbytku nemám výraznější výhrady a už vůbec nesouhlasím s tím, že by se polská kinematografie díky tomuhle filmu propadala do pekel. Naopak velkou radost mi udělal Bogusław Linda, který Petroniovi vdechl přesně to, co jsem od něj očekával - byl pro mě onen arbiter elegantiae - , a Jerzy Trela coby Chilón Chilonidés - vychytralý budižkničemu. (01.02.2011)

Ani po letech neztratil film nic ze svých kvalit. Skvělý Michal Bajor, role mu sedla. Klasický historický román se začátkem, příběhem, zvraty, dobrem, zlem a koncem – kdo by v roce vzniku filmu čekal, že už jen tohle vše bude za pouhých 20 let velká vzácnost ;) ##### Vzhledem k jednomu ze zdejších komentářů musím dodat, že dotyčný komentující by se asi v Neronově Římě hodně divil, pokud mu vadí tváře herců, které označuje mylně za „slovanské“. Zrovna již zmíněný Michal Bajor může být dle mincí fyziognomicky skutečnému Nerovi velmi blízký, i když na rozdíl od něj nemá strumu (která se ale vyskytuje jen na jeho zobrazeních z pozdějšího věku a spíše než struma může být jen zpodobněním jeho obezity). Nero měl pravděpodobně světlou pleť a odborníci se shodují v tom, že také modrošedé (nebo modré nebo šedé) oči – což ovšem v tehdješím Římě nebyla mezi aristokracií zase taková výjimka. Byly zde velké skupiny příchozích s původem v severní Indii, od Černého moře (kde, jak víme, se zrodil OCA2 gen pro britské modré oči), střední, baltské i západní Evropy, Asie, Egypta… Římané, zejména ti vzdělaní a bohatí, v dobách svého impéria už dávno nevypadali jen jako Latinové s jejich nádhernými dlouhými íránskými nosy. Kromě toho asi není žádným tajemstvím, že ve vyšších třídách populace patřilo odbarvování vlasů k velmi oblíbeným povinnostem spjatým s vyšším sociálním statutem. Už před dobytím severních oblastí považovali Římané světlou kůži a blond vlasy za výhodu, kterou napodobovali. Římské prostitutky si musely odbarvovat vlasy dokonce povinně, oblíbené to ovšem bylo zejména v aristokratických kruzích (alkalickou směsí z popela a skořápek) a nutné u šedin, kterými Římané opovrhovali. Výsledné barvy byly často do zrzava. Charakteristický fenotyp genetické směsi Římanů lze sledovat i v dochovaném realistickém umění, zejména sochařském a potvrzují ho kosterní pozůstatky. Ani Řekové z počátku našeho tisíciletí se nepodobali dnešním Řekům a komentátor by byl asi nejvíce překvapený v české kotlině, kde by až do 10.–11. století nacházel v drtivé většině obyvatelstvo velmi snědné pleti, tmavě hnědých očí a černých vlasů, mezi kterými byly výjimkou někteří z cca 15–20 % dědiců původního lovecko-sběračeského obyvatelstva. Zdejší populace byla směsí původních tmavých Čechů z dnes jihoslovanských oblastí, Keltů, kteří byli také z jižnějších oblastí, Avarů a Hunů. Byli jsme dokonce dost možná jednou z „nejčernějších“ oblastí Evropy, což se změnilo až s německou feudální a ještě předtím baltskou kupeckou kolonizací a dokonce ještě posléze po Bílé Hoře s nově příchozími ze západní a jižní Evropy. S kolonizací a dalšími nově příchozími k nám teprve přišly oči Nerovy barvy, ale také světlá pleť a větší množství vikingských příměsí. V polském filmu tak paradoxně nejsou ani dnes historickou nepřesností. (08.10.2022)

Na střední škole jsme na tomto filmu byli ve Vrakbaru, v té době jsem byla po skončení paf ze scén se lvy. Včera jsem dočetla knihu, kterou jsem přečetla jedním hltem za 2,5 odpoledne a jsem z ní PAF ještě teď. Naneštěstí mě nenapadlo nic horšího podívat se dnes znovu i na film ze kterého jsme paf tentokrát nebyla ani trochu. Nejdražší polský film a to prosím kde? Tedy v Čem? Jediné co ušlo byla hudba. Hrozně mi vadilo nedotaženost některých přechodů ve scénách, prakticky tam vždycky vynechali něco důležitého pro plynulé pokračování děje. Viz. Petronius, záběr jak říká, že miluje svoji manželku o 20 minut dále je najednou už s Euniké, jakoby se nechumelilo, nebo to, že vynechali jak Vinicius odmítl Popeu, na konci mě zarazilo, že vlastně Nero zemřel dřív, než se Petr stihl vrátit do Říma, tím pádem by ho nepostihlo pronásledování. Navíc herci mi ve svých rolích neseděli Ligii jsem si podle knihy představovala úplně jinak, tady na ni prakticky neměla Popea důvod žárlit, protože vypadaly jako starší a mladší sestra. V knize apoštol Petr sešlý věkem, ale charismatický, tady pidlovoký pán s divnou kozí bradkou, který působil tak nepřesvědčivě, že jsem si říkala, že se mu ovečky musí rozprchnout po světě. Tento film nedokázal vystihnout kouzlo a genialitu knihy. Mučení a upalování hrstky lidí oproti tisícům a i předchozí požár na mě působili dojmem, jako když si na zahradě postaví dvě rodiny stan, rozdělají táborák a na fotkách pak tvrdí, že to byla párty o 1000 lidech. Nemám ve filmech moc ráda prolínání časové linie, ale tady to chtělo aspoň nějaký náznak, protože film působil, jako kdyby se všechno událo ze dne na den. Snad nikdy se mi nestalo, že bych se zároveň u tak dlouhé stopáže nejen začala nudit, ale navíc k tomu přemýšlela, že tam mělo být ještě hodně věcí, které tam nebyly. Jediné co mi k filmu sedělo dobře byla postava Nera a hudební podklad a pořád mě zaráží, že něco co se tak prakticky věrně drží děje knihy postrádá právě to ,, něco " co knihu dělá jedinečnou. Navíc ten záběr na konci na Petra a Řím dnešních časů, ježkovy voči za co, pane bože za co. Kniha mě přesvědčila v tom, že každé náboženství ve svých začátcích to myslí dobře a čistě, než se to vlivem některého představitele zvrhne a také o tom, že nátlaková instituce, potažmo náboženství se dokáže zahubit samo. Film u mě žel bohu způsobil přesně opačnou reakci tam kde jsem v knize byla pro, ve filmu jsem byla proti tím chci říct, že filmu něco chybí i přebývá zároveň, ale co to je, to je otázka ba přímo filosofická. (18.06.2015)

Najsilnejšou stránkou tohto poľského filmu sú jednoznačne dômyselné dialógy a charaktery postav, ktoré sa absolútne vymykajú hollywoodskej šablóne. Dokonca aj šialený Nero je tu vykreslený ako obeť mocenských intríg, ako rojko, ktorý je posadnutý túžbou dokázať čokoľvek veľké. Po vizuálnej stránke film pripomína skôr veľko-výpravné historické filmy zo 70-tých rokov, vzhľadom na to, že bol natočený len nedávno. (15.01.2010)